Lidé mají tu výhodu, že se díky daru řeči mohou vyvarovat chyb. Nebo mohou pokývat hlavou a říct si, že to už tu bylo. Znají problémy z vlastní zkušenosti. Ovšem chudáci ryby. U nich taťka nemůže skočit mamce pro aspirin, aby jí nebolela hlava, když se mu zachce...

Před časem jsem začínal s velkými cichlidami. Už jsem přišel na to, že jsou to ryby hodně chytré. Jsou známy velkou rodinnou soudržností. Páry bývají stabilní. Ženy se starají o potomstvo, pánové chrání životní prostor. No idylka. Rodinka jezdí na výlety po akváriu. Děti zlobí, pořád se někde courají. O tom, že by rodiče nebyli na své potomstvo pyšní, není pochyb. To je ten ideální stav.

Jenže nic netrvá věčně. Děti se dost vykrmily, vyrostly a začínají překážet v dalším životě svým rodičům. Nikde není klid. Mrňata se začínají pošťuchovat zrovna v okamžiku, kdy taťka chce mamce sdělit něco hodně vášnivého. Lidé to také dobře znají ze svého života...

V přírodě by opustily děti rodnou hroudu, či spíše zátočinu, kde se narodily. V akváriu jim musí pomoci člověk. A pak to začne. Taťka je jak utržený ze řetězu. Mamka odpočívá po všech strastech, které s potomstvem měla. Určitě svému partnerovi překládá zásadní argumenty, proč to teď nejde... Ten zkouší různé finty typu "přinést aspirin preventivně", ale nic nefunguje.

Nastoupí násilí. U lidí trestné, rybám ho tolerujeme. Do té míry, pokud cítíme, že to ještě holka ustojí. Pak vymýšlíme finty, jak rozdováděného taťku zvládnout, abychom o samici nepřišli. Přijdou ke slovu přepážky v nádrži nebo i odloučení. Teď by byl potřeba spíš brom... A nebo? Rozdováděné rodiče uklidní, když jim několik potomků necháme nějaký čas doma. Přece jen se nejspíš bude pán tvorstva za svou neurvalost před dětmi stydět.

U některých druhů nepomůže ani tento atak na morálku a musí dojít k odloučení. Samice se v klidu zrekonstruuje, naplní jikrami a plna síly je připravena plnit své povinnosti. Ovšem její návrat do domácnosti je téměř totožný s návratem k lidskému neurvalci. Nejlepší je to navečer, skoro potmě, kdy už se druhá polovička chystá ke spánku.

A ráno? Žasneme nad tím, jak v nádrži plave duo spokojených ryb, které hledají místo k vytření. Jakoby nedávné rvačky ani nebyly. A nebo také ne a teror pokračuje. Prostě už to nefunguje. Je to jako u lidí ... A musíme vymyslet něco jiného. U mne tyto "domácí zabijačky", jak říkají kriminalisté, vedly k tomu, že jsem některé druhy už zrušil, protože jsou nenapravitelné.