Akvarijní rybičky jako prostředek k obživě chce mít hodně lidí. Rád poslouchám názory těch, kteří nevidí do kuchyně těm, kteří to riskli. Jejich koníček je přerostl a nakonec se rybkami začali živit. Pak se objeví umělci, kteří umí jen zhodnotit tržbu za prodané rybky. A to ji ještě počítají podle ceny, kterou za rybičku zaplatí v krámě.

Stále se objevují noví budoucí majitelé zlatých nugetů, kteří se domnívají, že za půl roku budou mít z prodaných rybek nový barák. Minimum investic, maximum zisku. Ekonomické teorie berou za své. Setkávám se s nimi po celé republice. Nakoupí desítky chovných ryb, potom pár tisíc kusů různých potěrů na dokrmení a těší se na byznys.

Protože dřív tito zlatokopové měli doma jedno akvárium a teď jich mají obhospodařovat padesát či sto, musí si najmout pracovní sílu či dvě. Ruce v bok a peníze začínají téci. Do kanálu s vodou, kterou vypouští více či méně zdatní zaměstnanci. Pak začnou hynout potěry a zabíjet se chovné ryby. Budoucí majitel tučného konta neví, co má dělat. Protože mu však ubývají peníze, začne spekulovat. Zaměstnanci jsou lumpové, oni ty ryby zavraždili. A už je tu trestní oznámení.

Policie České republiky je instituce, kterou nikdo moc rád nemá, pokud zrovna něco nepotřebuje. I když nedávný průzkum Policejního prezídia našel spoustu lidí s prací strážců zákona spokojených. S potutelným úsměvem si představuji zoufalého komisaře, kterému přišel udělat oznámení majitel hynoucí rybárny. Šarže umí mordy, či podvody, ale znám mezi nimi jen pár, kterým vydržel do dospělých let koníček z mládí. Pak nezbývá než konzultovat problém s odborníky a napovrch vyplave spousta jiných paragrafů od křivého obvinění až po pojišťovací podvod.

A pak se zase objeví nešťastník, který přemýšlí o tom, jak by podnikal v akvaristice "na černo". Vzhledem k rostoucí popularitě, kterou akvaristika získává díky sdělovacím prostředkům, si takovou myšlenku může připustit jen šílenec. Není to tak dlouho, co se jistý RNDr. rozpovídal na stránkách Mladé fronty dnes o kvalitě české akvaristiky. O tom, jak moc vyvážíme a na jakém místě bychom byli, kdyby se přiznával skutečný objem produkce. Mnoho pracovníků finančních úřadů mělo veselý leden, který strávili ve společnosti akvaristů a jejich miláčků, aby objevili nějaké daňové úniky. To se asi nejspíš nepovedlo, protože humbuk již utichl.

Stále mne to přesvědčuje o tom, že různí vykukové vidí spoustu peněz v akvaristice, jen nevidí ty hodiny, které musí človek obětovat tomu, aby s několika desítkami pytlíků mohl vyrazit prodat to, co se mu podařilo odchovat a dochovat. Najde se spousta těch, kteří blábolí o tom, jak oni to mají "zmáklé", či co budou vylepšovat a ve skutečnosti jsou to obyčejní "tlučhubové".

Ať už jsme akvaristy ve velkém či malém, někde je pořád ten koníček, který nás do této branže přivedl. A ti, kteří při dnešních skutečně složitých podmínkách stále žijí a jež ctím, vědí, že v akvaristice, stejně jako v jiných odvětvích se prostě musí makat a ne kecat... Všichni něco umíme více či méně. Ty hodiny nepočítáme a často prodáváme i se skřípěním zubů. Nadáváme, ale žijeme.

Mohli bychom se někde nechat najmout k práci za dvacet, třicet tisíc a chodit s čistou hlavou domů, když nám padne. Ale přiznejme si, i přes ty problémy, máme svou svobodu a ta za to také za stojí. A když si sedneme u jednoho stolu, je vše zapomenuto a baví se každý s každým. Teda mimo kluků, co spolu nemluví. Ale tak je to, a bude stále a všude...