Tanganicodus irsacae POLL, 1950
Tento tlamovec, popsaný stejně jako předešlý v roce 1950, je nejdravějším zástupcem tribu. Jeho zuby jsou kopinaté, špičaté. Dorůstá do sedmi centimetrů standardní délky, ocasní ploutev je kulatá. Ve vodách jezera je tento druh takřka kosmopolitně rozšířen (až kousek pobřeží na jihu), tvoří zde 11 různých geografických forem.



Tento zástupce tribu je opět biparentálním tlamovcem. Samice odloží až 30 jiker (v průměru 22) a o ty pečuje nejprve 12 (v průměru 10) dní sama a poté dalších až 14 (11 v průměru) dní samec.

Chov v zajetí

Chov těchto zajímavých cichlid je možný ve dvou základních stupních. Buď chov v párech, které se samy vybraly ze skupiny mladých rybek, druhou možností je chov ve skupinách. Rozhodneme-li se pro chov ve skupinách, měla by mít tato skupina alespoň 10 jedinců, protože všichni zástupci tribu se velmi rádi pošťuchují. Nádrž pro tento způsob chovu by měla mít objem alespoň 200 litrů, v případě, že ke skupince "eretmodinů" do nádrže plánujeme umístit i jiné cichlidy, volíme nádrž ještě větší.

Rozhodneme-li se pro chov v párech, které se vybraly ze skupiny mladých ryb, měla by mít plánovaná nádrž objem alespoň 100 litrů. Do akvária tohoto objemu můžeme umístit i několik dalších ryb.

Zařízení nádrže

Nádrž je vhodné zařídit jako pro africké cichlidy (velkou inspiraci lze načerpat zde v Nádržích návštěvníků: http://www.akvarista.cz/... Sám jsem použil jemný bílý křemičitý písek jako podklad a jako dekoraci lávové kameny, které slouží i jako úkryty.

Samozřejmostí bude technické vybavení v podobě topítka a filtrace, která je ideální přes biomolitan (používám v závislosti na velikosti nádrže i několik filtračních hlav, na které nasadím houbu tohoto modrého molitanu). Voda použitelná k chovu je zásaditá, polotvrdá až tvrdá. V jezeru má voda hodnoty (podle lokality a ročního období): pH 8,46-9,11 a vodivost 330-690 mikroSiemens.

Shrnutí

Zástupci tribu eretmodini mají vyvinutou poměrně vysokou vnitrodruhovou agresivitu (mnohem vyšší než u "šnekových cichlid", ale menší než u "petrochromisů", nebo "trofeusů") a jsou agresivní i vůči ostatním zástupcům tribu. Vzhledem k agresivitě považuji za ideální chov v párech ve společnosti jiných tanganických cichlid (často se využívá společnost zástupců rodu Tropheus).

Eretmodini nejsou typickým herbivory. Často při spásání řas pozřou mnoho larev hmyzu. Největším býložravcem je Eretmodus cyanostictus. Ke krmení použijeme jako zákad stravu bohatou na rostlinnou složku (vločky se spirulinou, špenát…), ale doplněné o stravu bohatou na balast (žábronožka, cyklop). Krmíme několikrát denně v malých dávkách.

Použitá literatura:

Blaško R, 2006: Afričtí tlamovci tribu Eretmodini se zaměřením na Eretmodus cyanostictus – aspekty chovu a odchovu v akváriích. Bakalářská práce. FAPPZ, ČZU v Praze (v tomto zdroji jsou uvedeny zdroje k použitým mapkám a fotografiím v koláži).