Byl jsi poslední zářijový víkend "na terčovcích"? Viděl jsi, jak se letos "živorodky rozrostly"? Co se to s tradiční botanickou letos stalo? Jaktože "terčovci" nejsou v Kongresáku? Proč se takové výstavy nedělají častějš? Otázek, které se vyrojily mezi čtyřmi až pěti tisícovkami letošních návštěvníků skutečně rozrostlé "botanické", byla spousta. Třeba však hned dodat, že pozornějším návštěvníkům tentokrát nezůstali pořadatelé snad nic důležitého dlužni.

Vynechme teď fakta a statistiky. Výsledky prvního evropského a třetího českého Šampionátu chovatelů terčovců jste si už beztak patrně přečetli ve velmi pečlivě zpracovaném materiálu Jaroslava Hofmanna (http://aquatab.net/... Stejně tak výsledky Mistrovství ČR Guppy (http://www.vystava.info/... a Mistrovství ČR Xipho-Molly (http://www.vystava.info/..., zveřejněné krátce po skončení na oficiálních stránkách výstavy. Pojďme se spíš podívat na to, jak je možné, že na jednu výstavu s podobnou náplní přijdou přes čtyři tisícovky návštěvníků, na druhou řádově o nulu méně.

Cílem tohoto článku není jedny vyzdvihovat a druhé zatrácet. Motivy pořadatelů (nebo spíš pořadatele) předloňského Akvafestivalu, kde se konal také šampionát chovatelů terčovců v Kongresovém paláci, stejně jako pořadatelů letošních "terčovců, živorodek a halančíků" v Botanické, jsou podobně ušlechtilé, vzácné, veskrze nezištné a obdivuhodné (mimochodem, letos výstavní rybky proplouvaly dohromady vskutku neuvěřitelnými 21 000 litry vody). Berme tento text spíše jako pohled návštěvníka se zájmem o věc, který se snaží dovtípit toho, proč jedna akce skončí úspěchem (Botanická pokryla náklady a do dalšího ročníku vstoupí s plusem) a druhá fiaskem (alespoň tím finančním jistojistě).

Čas

Kdo je připraven, není zaskočen. Říkávalo se kdysi poměrně často a je škoda, že se toto heslo z dnešní společnosti skoro vytratilo. Co alespoň autor těchto řádků ví, o velkolepé výstavě živorodek spolku Akvárium, spojené výjimečně s šampionátem terčovců a expozicí halančíků, se hovoří už více než rok. A nejen hovoří, také plánuje, domlouvá, zajišťuje fundus, vyjednává s Botanickou zahradou, shání vystavovatelé, prodejci, analyzuje ideální datum pro pořádání...

Což je, chtě nechtě, na výsledku vidět. Pravidelný návštěvník domácích výstav bohužel nemůže většinou hovořit o naplnění zdánlivých samozřejmostí, jako jsou třeba dobře popsané nádrže s vystavenými rybkami. V Botanické byly. I když jejich absence nemusí nutně znamenat povýšenecký postoj pořadatelů k méně vzdělaným návštěvníkům, a stojí za tím vždy hafo více či méně pochopitelných argumentů, platící návštěvník na takový komfort nárok má. Bez diskuse.

Prostor

To, že venku právě doznívalo babí léto a slunko dělalo co jen bylo v jeho silách, byl už v podstatě jen bonus, který ovšem celé výstavě přidal několik set procent na efektu. Prosklené boky i strop vystavované místnosti holt udělají s rybami své. To, že dokonce někteří chovatelé nepoznávali pod přirozeným slunečním světlem vlastnoručně odchované a na zářivkách odkojené terčovce, svědčí jistě o svém.

Prověřila se stará pravda starých bardů akvaristiky, že marné jsou všechny hrátky se super speciálními zářivkami a světelnými efekty, když největší službu vždy podá světlo denní a přirozené - a to není řeč o samotných pocitech ryb (ty nám ani rozhovor poskytovat nemusely). Jistě poučné pro nejednoho návštěvníka.

Nejednostrannost

Může to znít samozřejmě, ale není. Už ze samé podstaty věcí, nebo spíše lidí - amatérských akvaristů. Vždy přijde více návštěvníků na výstavu, kde je více druhů ryb. Dvaaosmdesát krásně zbarvených terčovců v luxusně zařízených nádržích je krásná podívaná. Mnohým však nestačí. Běžní "rodinní" akvaristé mohou být potěšenější a mít více z vyšlechtěných "přerostlých" xiphophor, endlerek, krásných drobných halančíků, nebo obří nádrže se stovkami těch nejobyčejnějších neonek.

A čím více vzácných a jinde nedostupných druhů ryb je k vidění, tím lépe pro celkovou a tolik potřebnou akvaristickou osvětu. Ukazovat, že chov rybek může mít naprosto odlišnou úroveň od té běžně prezentované v Pet centrech v nákupních galeriích, by mělo být přeci jedním ze zásadních poslání pořadatelů.

Dohoda jistá

I když se tím slůvkem zaklínají patrně všechny známější domácí výstavy, je vidno, že když se propagace uchopí za správný konec a povede se ji dobře zacílit, může dělat divy. Marná jsou napřed slibná, posléze nedodržená, mediální partnerství, marné jsou namátkové plakátové výlepy. Jak se letos ukázalo, může postačit také třeba "jen" rozšířená šuškanda na odborných akvaristických webech a k tomu dobře využitý kontakt na správného člověka ve správné televizi a návštěvníků rázem přibyde.