"Zima je nepřítel akvaristiky", děl jeden kolega, když jsme pozvolna odkládali svrchní části oděvu při čekání na skládání svých ryb ve výkupu. Tato kacířská věta věta nás přivedla do debaty a mne k snění. Proč by měla být zima nepřítelem akvaristiky, když se prodává nejvíce ryb? No protože je zima.

Většina z nás sice ryby balí večer před odvozem, pokud to jde. Když vezeme velké, nebo problematické ryby, tak je raději do pytlíků dáváme až těsně před transportem Musíme vstávat hodně brzy. Tmu ani mráz sebelepší kafe nezmění v ty příjemné podzimní a jarní rozbřesky. Vyjíždět musíme o hodinu dříve, pokud nejsme sebevrazi. Protože to, co zvládáme v příjemném počasí za hodinu, trvá teď dvě. Nechci nadávat na povolání, které jsem si sám vybral, protože každé má svá úskalí.

Někdo namítne, že ryby se přece dají poslat po železnici. Dělá to mnoho kolegů a má s tím výborné zkušenosti. Já ne. Jednou jsme posílali ryby na druhý konec republiky a podle propočtů železničáře měly dorazit ve čtyři odpoledne následující den. Ve čtyři odpoledne skutečně dorazily rybky na místo určení, ovšem o den později. Náhoda? Nehoda? Už se to nestane?

Jednou se přihodilo, že z jihu Čech do hlavního města nedorazil vagón, v němž byly rybky pro jednu z výkupních firem. Zase problém. Navíc, ryby ať jsou sebelépe zabalené, přece jen po cestě hodně vystydnou a cesta na hřbitov se mnohdy zkrátí. Proto ta druhá část akvaristů raději ryby vozí na místo určení osobně. Já také. Alespoň mají cestu v teple.

Ono to má také své kouzlo. Potkám ty stálé tváře, vznikají kamarádství. Proberou se aktuality, či nějaké problémy v chovech a díky tomu zapomeneme na to, že máme na nohách těžké zimní boty, ve kterých se špatně řídí i to, že jsme se v Horní Dolní sklouzli. Zanadáváme si na kaskadéry, kteří letí po namrzlé silnici jako blázni a ohrožují všechny kolem sebe, a těšíme se na jaro. Jenže to zase pomalu končí výkupní sezóna a začneme "třít bídu". Výkupy se zmenšují, krámy méně prodávají. Lidé se začínají věnovat zahrádkám a cestování více než opečovávání svých akvárií.

A teď přichází ten sen. Rybky vozíme od jara do podzimu, v kraťasech a tričku. Svítí sluníčko, je teplo, ranní rozbřesky doprovází rozezpívávající se ptáci. Klídek, pohoda, tabáček. Jenže to bych se musel narodit někde jinde. Když píšu tento akvaton, je čtvrtek ráno. Večer začnou chodit objednávky. Je šest pod nulou a silnice před domem jeden led. V pátek a v sobotu něco objednávek ještě přibude a ani snažící se sluníčko náladu výrazně nezlepšuje. V neděli večer budeme balit a v pondělí opět tma, mráz, zmrzlé silnice. Už aby bylo jaro. Jenže to zase končí sezóna...

P.S.: Než došlo k vydání akvatonu, sen se plnil. Lyžaři remcají, řeky stoupají, vánoční obleva přišla nějak dříve. Sluníčko se dere skrz mraky a hned je na světě příjemněji. Už zase mohu řídit v botaskách. Hurá! Vůbec by mi nevadilo, kdyby to takhle vydrželo celou zimu.