Má prý ten sedlák, který rozumu mnoho nepobral a své pole nijak svědomitě neobdělával. Tak nějak mi to připadá i v chovatelské práci, které se dopouštíme ve více či méně vyšperkovaných nádržích.

Sháníme roztodivná dna pro ty nejkrásnější, biotopem našim rybím miláčkům, příbuzné květiny. Plahočíme se s barely od těch vzdálených zaručeně nejbáječnějších studánek, abychom se dostali k té nejsprávnější vývojové vodě. Jsme jako alchymisté hledající kámen mudrců, abychom dosáhli kýženého rozmnožení našich vyvolených rybek. To se týká ale i chovatelů v okrasných akváriích, protože ti zase mají své chovance největší, nejbarevnější a nejkrásnější. Protože dělají to či ono. A to už nehovořím o nádržích, které jsou téměř výtvarnými díly. Voda je jak křišťál, filtrace běží na plné pecky, hnojivo je v tom správném poměru a pak už jen jásáme. A nebo také ne. Vytvořit přírodu není jen tak.

Nedávno jsem byl na návštěvě u kolegy, který se rozhodně nemůže honosit titulem "vlastník rybárny jednadvacátého století". Staré klasické železářství, stojany lehce nahnilé, některá akvária ještě v rámu. V nádržích takový ten správný přírodní binec. Při pohledu do vody je občas třeba hodně zaostřit, aby člověk přes zelené sklo ryby viděl. Asi sedmdesát druhů ryb tam bylo. Ovšem bylo se na co koukat, ryby skvěle vybarvené, evidentně v dobré kondici, všude spousta mladých. Hned jsem si říkal, jestli to přece jen doma trochu nepřeháním, když mne znervozňuje občasný shluk detritu.

Vždycky jsem se usmíval nad holedbáním starých mistrů akvaristiky, kteří dělali ryby "na lžičce". Asi to jde. V této rybárně plavala hejna obříků, které bych já cpal do šestistovky, ve dvoustovce a vůbec nikdo se netvářil nespokojeně. Ani chovanci, ani chovatel. Tak jsem začal zkoumat, jakými zázraky kolega krmí. Předpokládal jsem nějaké vychytávky. Určité nějaký hodně bohatý tajný zdroj živého krmení za domem, či navrtaný sera, tetra nebo případně hikarivod. Nikoli.

Krmná směs tajné vlastní receptury. Rošty na sušení nad kotlem, v mrazáku špenát, všude kolem podezřelé granule a fůra vitamínů všeho druhu. Kafemlejnek a k tomu prý večerní činění. Všechno se smíchá a noční teplo nad kotlem udělá sušené placky. Ovšem viděl jsem, že rybám chutná. Pravda je, že špenátu v mrazáku dělal společnost i cyklop a piliny filé. Alespoň něco normálního.

Před časem jsem měl debatu s kamarádem veterinářem a řešili jsme problémy kolem chovu francouzských buldočků. Byli jsme zrovna v "očekávání" a kamarádi nás strašili, jak je to složité s jejich porody. Veterinář mi pravil, že to máme nechat na přírodě a moc se do toho feně nemotat. Až když bude zle. Máme osm štěňat, porod proběhl skvěle a fena i mrňata jsou v pořádku. Mám dojem, že v akvarisitice to mnohdy bude stejné. Čím víc těm našim fišlím podstrojujeme a vymýšlíme, jak jim vylepšit životní prostředí, tím je výsledek horší. A vedle toho ti bezstarostní vedle nás slaví nevídané chovatelské úspěchy. Inu jako ten sedlák...