A já budu vědět jaký jsi. Dalo by se dodat. Masový útok všech možných firem vyrábějících krmení pro naše oploutvené miláčky vyvolal na českém trhu obrovský zmatek. Alespoň takový pocit mám v poslední době z dotazů, které se na mne valí ze všech stran.

Všechny jsou téměř stejné. Zkoumají kvalitu toho, či onoho krmení. Ani si už nepamatuji, čím jsem krmil zamlada, protože jsem měl ve svém chovatelském snažení docela dlouhou pauzu. Ale jedno vím jistě, že na výběr toho až zase tak moc nebylo. Tedy nebylo na výběr skoro nic. Po nástupu nových ekonomických vztahů se situace značně změnila, ba možná zkomplikovala. Na hladové chovance našich akvaristů se začala valit obrovská nabídka krmení a potravních doplňků, bez nichž obyvatelé akvárií bezpochyby dostanou vyrážku závisti. Protože neochutnají to, co jejich západoevropští či zaoceánští souputníci. Zásahy ovšem mířily do duše českého chovatele, který začal pochybovat o tom, zda své rybky správně stravuje po stránce všech možných hodnot.

Co je vlastně podstatného na krmení pro akvarijní rybky? Náš pocit z toho, že jim dáváme to nejlepší? Nikoli. To, že ryby prospívají. Je všechno krmení stejné? No to nemůže být, protože jinak by nebylo čím od sebe firmy odlišit. Záměrně říkám firmy, protože ten rozdíl v krmení je víceméně pouze v ceně. Ta totiž limituje složení potravy a to mají všechny prakticky stejné v té dané cenové hladině.

Samozřejmě, že zarytí vyznavači živého krmení se nyní už ošívají, protože to nejlepší krmení pro akvarijní ryby je krmení živé. A nejlépe cyklop, perloočka či nítěnky vlastnoručně nalovené. Nebo něco jiného živého. Ovšem pak je druhá kategorie chovatelů, která začíná nebo je nucena kalkulovat. A pak nastupuje matematika. Do pár akvárií se dá krmení nachytat celkem snadno a je to příjemný výlet spojený s pohybem na čerstvém vzduchu. Navíc většinou jezdí chovatelé nikoli sami a tak se prohlubuje sociální vzájemnost.

Ta druhá skupina většinou živí několik tisíc či dokonce desítek tisíc hladových krků. A těm se krmení nachytá těžko a nastupuje druhá fáze kalkulace. Nevyplatí se náhodou koupit mrazený cyklop a ušetřený čas věnovat rybám? Ovšem patří k tomu i jistá míra pochybností. Mám rád řízky. Ale každý den? Věřím tomu, že obyvatelům akvárií navzdory domestikaci je třeba nabízet krmivo co nejpestřejší. A v tu chvíli začínáme hledat to nejlepší a nejlevnější krmení, po kterémbudou ryby růst zázračně rychle a budou vypadat nejdokonaleji.

Nedávno mi jeden z prodávajících dal vzorky k testování. Na obalu krásné obrázky, písmenka a pod firemním názvem "nutrition". Hned to ve mně vyvolalo záchvat despektu. Zase něco nového a určitě skvělého. Pět balíčků a tak jsem je použil podle návodu. První čtyři vzbudily téměř hlasité ovace němých obyvatel akvárií. Pátý upadl ihned v zapomnění. Americká firma se snaží chytit na našem trhu a prý to moc nejde. Škoda. Měl jsem dojem, že moji svěřenci dostali "tatarák" jak mlaskali.

Nevím kolik by krmení mělo stát na našem trhu. Ovšem vím, že je takových novinek třeba. Asi ne pro komerční akvaristiku, ale pro tu koníčkářskou určitě. A pokud půjdou ceny pohonných hmot tak nahoru jak jdou, skončíme u vyráběných krmiv všichni. Protože cesty za živým krmením budou stejně drahé, jako kupované krmení. No a pro vylepšení koupíme metrák mrazeného a tím budeme vytvářet iluzi přírodní potravy.

Pak ještě mezi námi budou ti, kteří budou nakupovat nejdražší krmiva těch nejznámějších značek a bude jim všechno jedno. Kolik to stojí i co z toho ryby mají. Ale budou mít pocit, že používáním toho nejdražšího dají rybám to nejlepší. Zatímco my se snažíme šetřit na čem se dá. Pěstujeme saláty a cukety. Oni to koupí. Ale to je ta politika trhu. Už to neřeším.