Polozobánky se mně vždycky líbily. I když jsem si před časem jen zaexperimentoval s D. pusilla a pak je opustil. Ovšem při návštěvě u Papíků vždycky utrpím nějaké choutky a kluci, kteří ve firmě pracují, už to vědí. Tak jsem byl nenápadně naorientován k Nomorhamphus liemi liemi, které byly už dospělé a tudíž krásně vybarvené.

Protože jsem se s ohledem na kvalitu vody musel přeorientovat na ryby, které dobře snáší tvrdou vodu, divokých živorodek už v rybárně plave více. Ovšem na tyto impozantní krasavice jsem si netroufal. Nevěděl jsem o nich nic. A to většina z nás brzdí, aby si domů nepřivezl člověk spíš problém než radost. Na první pohled se mi moc líbily. Kamarádu Jirkovi stačilo trochu "kout" a už jsem je balil. Pravda, věděl jsem, že doma několik akvárií volných je. Polozobánky byly importy, bez určení původu.


Sedm samiček a jeden kluk o velikosti deseti centimetrů se v nové nádrži zabydlelo skvěle a já upaloval k internetu, abych zjistil, jak se s těmito rybkami zachází. Našel jsem článek RNDr. R. Slabocha ( http://www.akvarium.cz/... ) a lehce se orosil. Autorovi prošlo rukama a též úspěšně odchoval spoustu divokých živorodek. Avšak označil tyto ryby za problematické, tak co s nimi budu dělat já?

Co do žaludku

Věděl jsem sice, že polozobánky mají rády hmyz na hladině nebo larvy hmyzu volně plovoucí ve vodě. I když se dermogény, v dobách pobytu u mne, snadno spokojily s planktonem, perloočkou či artemií, nebyl jsem si moc jistý s tím, co na to řeknou dvakrát větší rybky. Z jezírka před rybárnou jsem vytáhl hrstku perlooček a zkusmo je "liemám" nabídl. Voda se začala vařit a za chvíli po nich nebylo ani vidu. Hurá, na chvíli je klid.

Musím podotknout, že jsem si ryby mohl vybrat sám, a tak, při jejich vyšší ceně, jsem samozřejmě sáhl po březích samicích. Hodně březích! Ihned po nakrmení bylo proti světlu vidět u řitního otvoru tří samic mládě. Z materiálu Dr. Slabocha jsem věděl, že tyto rybky rodí mláďata až dva centimetry dlouhá. Viditelné kousky byly zhruba této velikosti. Nastal tedy další problém. Kde a v čem budou holky rodit? Podotýkám, že to bylo třetí den po transportu.

Porod s otazníky

S jistými obavami o jejich ozdobu hlavy jsem je nakonec umístil navečer do koše, kde běžně rodí ostatní živorodky a přidal dovnitř rostliny (Naja), abych jej vystlal a přitom měla mláďata šanci zmizet. Rybky se rychle uklidnily, zhasnul jsem jim. S napětím jsem ráno šel zkoumat, co se děje. A dělo se. V nádrži plavalo 49 mladých, na dně ležela tři mrtvá, nedokonale vyvinutá.



Opatrně jsem vybral odrozené samice a vrátil je do jejich akvária. Zkusil jsem jim nabídnout mraženou patentku, která chvilku plavala na hladině a pak šla ke dnu. To asi nepůjde, myslel jsem si. Přidal jsem do nádrže ampulárie, aby zlikvidovaly zbytky a jal se pozorovat rybky, jak se popasují s potravou.

Zdroj mých informací uváděl, že ze dna žerou jen samci a mladé rybky. Ovšem mé
chovankyně tuto informaci rázně popřely. Sjely ke dnu, mocným mávnutím prsních ploutví zvířily spadlé patentky a hbitě je vylapaly. Podle zaplněných břich bylo evidentní, že i tento způsob krmení jim maximálně vyhovuje. Takže jsem si mohl trochu oddechnout. Podařilo se vyřešit stravování dospělých ryb. Ale teď bylo třeba nakrmit mladé. Hladově se proháněly po nádrži a hledaly něco k snědku.

Jak na miminka

Dr. Slaboch ve svém článku uvádí, že mladé rybky nejsou v prvních dnech příliš pohyblivé. Doporučuje k k nim přidat potěr jiných živorodek, aby rostly rychleji. Moje miminka doplnila mezitím stav na 61 a v nádrži osiřela.


Většina z nás má po ruce artémii neustále, takže jsem zkusil první pokus s ní. Všichni novorozenci v jednom šiku najeli do obláčku artémie a začali ihned konzumovat. I nyní jsem mohl zajásat. Během několika dní zobali menší perloočky. Škrábaná patentka doplnila jídelníček rychle. Přes čtyři centimetry měla mláďata po dvou a půl měsících.

Varianty krmení

Autor ve svém článku uvádí, že se pokoušel s jistými problémy krmit dospělé ryby i škrabaným hovězím srdcem. I to jsem zkusil a potvrdil jeho zkušenost. Polozobánky ho berou docela nadšeně, ale spadlé na dno je již nezajímá. Experimentovat s krmením potěrem jiných ryb se mi nikdy moc nechtělo, ale mám nyní docela velké množství modrých akar (A. pulcher) a když se vytřely ve společné nádrži mezi třemi stovkami jiných a dokonce uhájily potěr do rozplavání, ukončil jsem jejich radost. Odsál jsem asi stopadesát mladých, čerstvě rozplavaných, a nabídl je dorostencům.

Žrala, pokud nebyla plna a zbytek si nechala na potom. Dospělé ryby se s potěrem vyrovnaly okamžitě. Jako laskominu přijímají samozřejmě veškerý živý i neživý hmyz, který plave na hladině. Vyzkoušel jsem rovněž krmení larvami chrostíků a znakoplavek, ovšem ty je třeba podávat s opatrností (jedná se o jedovatou ploštici). Ryby hltají, dokud nějaké zbývají v akváriu a pak mají samozřejmě trávicí potíže, které v mém případě vedly až k úhynu jedné samice.

Zhruba každých pět týdnů rodí samice dál. Ovšem počet mladých je nižšší. Nyní se k porodu připravují první odchovanci, které jsem si ponechal. Když je jejich chov pro mne tak jednoduchý a odbyt není nouze, pokračuji v chovu dál.

Zkušenost nepřenosná

Divoké živorodky plní mé nádrže i v dalších druzích. Sice mi moji kamarádi cichlidáři servírují, že chovám ryby bez charakteru a podobné nelichotivosti, ale já to vydržím. Po polozobánkách jsem si přivezl Limia perugia, které jsou v podání Dr. Slabocha bezproblémovými rybkami, jež se množí geometrickou řadou. Moje limie přivezl Aleš Vokáč od Glaserů, takže jejich původ rovněž neznám. Obdržel jsem devět samic a jednoho samce a čekal na tu nekonečnou řadu mladých. V akváriu, kde jsou, mám vzrostlý echinodorus a chumáče Najas, abych mladým poskytl dostatek úkrytů. Uplynuly dva měsíce a já měl tři mláďata.

To mne vskutku neuspokojovalo. Proto jsem začal březí samice jednotlivě umisťovat do separace. A ejhle - z vrhu bylo kolem třiceti mladých. Takže je jasné, že se moje limie velmi rády živí svými potomky. Jinak jsou to skutečně bezproblémové rybky, které si v jídle nijak nevybírají.

Rozhoduje původ?

S Dr. Slabochem jsme se setkali při Úvalských trzích a své poznatky jsem mu sdělil. Ukázalo se, že jeho polozobánky byly z divokých odchytů a proto s nimi zřejmě byly výše zmíněné problémy. Ovšem nad chováním limií kroutil nevěřícně hlavou. Poradil mi, abych k dospělým zkusil dát odrostlejší potěr, který již nepozřou, aby si zvykly na to, že spolu s nimi budou v nádrži i ryby jiné velikosti. Zkusil jsem to. Zpočátku dospělci mláďata honili, ale když zjistili, že jsou na ně moc velká, dali pokoj.

S napětím jsem očekával další vrh. Výsledek byl stejný jako před započetím experimentu. Zbyla dvě mláďata. Samozřejmě nevím, kdo si na nich pochutnával, protože jsem ryby nehlídal. Mohu ovšem usuzovat, že to byly stále dospělé ryby, protože v rozplavávačkách jsou mladé limie v různé velikosti spolu bez problémů. Pouze když největší přesáhnou délku 1,5 cm, založím nádrž novou. Chovají se tedy ke svému potomstvu jako oba druhy xenotok (eiseni a variata), které jsem měl již dříve (třebaže Dr. Slaboch ani u těchto druhů neměl výraznější problémy s kanibalismem).

K divokým živorodkám musí člověk přistupovat zcela jinak než k jejich šlechtěným příbuzným. Jsem rád, že tyto, až na výjimky nevýrazné ryby, se zabydlely v mých nádržích, protože jejich životní projevy vybízejí k neustálému experimentování a člověk nemůže nic dělat schematicky. Tomu jsem se v případě jikernatých ryb nikdy neubránil. Už se těším na další setkání s Dr. Slabochem, protože mi slíbil některé své odchovy dalších druhů...