Znáte tu historku o sedlákovi, který z lakoty odnaučoval žrát koně a když už to skoro uměli, tak si, potvory, klidně pošly? Tak tak nějak si teď připadám já. I když nejsem sedlák, nejsem lakotný (teda, alespoň ne nezdravě) a nejedná se o koně.

Zajisté to mnozí z vás velmi dobře znají. Postavím si nádhernou biotopní nádrž! Tak tedy hurá do knih a na internet. Odkudpak vyrvu kousek přírody a přenesu si ho do svého pokoje? Mnoho hodin strávených nad cestopisnými akvaristickými články s cizojazyčným textem, mnoho hodin nad atlasy ryb a hledání té pravé osádky akvária, mnoho hodin nad atlasy rostlin strávené výběrem té zaručeně nej-nej květeny.
Nejasné sny a představy v zákrutech akvaristova mozku pomaličku dostávají jasné obrysy. Jakou, že to mám vlastně vodu? A jak to vypadá s teplotou? Hmmm… tak to tyhle ryby nemůžu. Ale tyhle by šly! A mají zajímavější třecí rituály! No nádhera! Hrome! Tahle rostlinka sice vypadá dobře, ale je tak náročná, že bych se od ní nemohl vůbec hnout a pořád bych se s ní jen piplal. A neexistuje náhodou nějaká podobná, ale nenáročná? Jo tahle by to mohla být! Až najednou… je to tady! Už přesně vím, jak to bude vypadat!

Teď nastává období horečné aktivity. Návrh vzhledu nádrže, nákupy, tvorba pozadí, nákupy, sázení rostlinek, nákupy, vypuštění prvních ryb… a pak čekání, až to všechno vyroste a dostane to nějaký konkrétní tvar. Ale co to? Ono to vypadá úplně jinak, než jsem si představoval. Jak to, že tahle rostlina nejde? A co tohle šílené roští, jak tomu může někdo dát vůbec nějaký - jakýkoli tvar? Sakra a kde se tu najednou vzala ta řasa!?

A opět šílená aktivita… Snaha "poručit větru a dešti" a donutit přírodu, aby rostla právě tak, jak chci já. V marné snaze dobrat se svého ideálu uběhne 3/4 roku jako voda. A člověk s jazykem na vestě stojí na křižovatce – dál marně zápasit s nepřízní osudu a snažit se ohnout rostliny a ryby ke své představě nebo se smířit s tím, že to nejde zrovna tak, jak si já představuji a poupravit svou představu daným podmínkám a možnostem.

Já se vydal tou druhou cestou. Mé ego utrpělo těžký otřes a mé jihovýchodoasijské akvárium se vydalo svou vlastní cestou. Postupně jsem opouštěl rostlinky, které odmítaly růst a nahrazoval je jinými, které rostly, doslova a do písmene, jako z vody. Různé druhy mokřanek (Hygrophilla …) po té, co jsem je přestal stříhat a vzdal marnou snahu udržet je pěkně olistěné a pod hladinou, se mi odvděčily tím, že začaly kvést. A pod hladinou jsem místo hustého trsu listů objevil nádhernou spleť kořenů. Mezi nimi se rozbujel jávský mech (Vesicularia dubyana) a cosi jako zakrslý kosokvět (Heteranthera zosterifolia – vůbec netuším, kde se tam ta rostlinka vzala a jestli to vůbec byla ona). Po nějakém čase jsem rezignoval i na boj s řasami.

A světe div se, stal se zázrak. Po zhruba 2 letech jsem skutečně dospěl k biotopní nádrži. Takhle nějak asi opravdu může vypadat nějaká kaluž kdesi v pralese. Mám doma nefalšovanou jihovýchodoasijskou bažinu! Voda jako víno a prosperující ryby. Co víc si akvarista může přát! Navíc bylo akvárium téměř bezúdržbové. Jenou za čas odrbat řasy z předního skla a decentně odkalit. Co víc si lenoch může přát!

Vidíte? Právě se nacházím ve fázi, kdy koně už skoro nežerou. A jak správně tušíte, schyluje se k tragédii. Ta na sebe pro tentokrát vzala podobu mé milované ženy. Zprvu nenápadné poznámky typu: "Hele, jsou tam vůbec ještě nějaké ryby?" začaly nabírat na intenzitě. Nakonec to skončilo konstatováním: "Já Ti kašlu na to, že se tam rybám líbí! Když už to stojí takových peněz, tak chci ty ryby taky vidět! Když jsou teď děti na prázdninách, tak s tím koukej něco udělat!". Statečně jsem se zatvrdil: "Přece nezničím svou pracně vybudovanou bažinu! Máš vůbec představu, co mi to dalo práce?". Zatvrzení mi vydrželo asi tak 14 dní tiché domácnosti. Vyhodil jsem svůj sen ve dvou velkých igelitkách do kontejneru a založil akvárko úplně nanovo.

Mimochodem nemáte někdo bahnatku bezstopečnou (Limnophila sessiliflora)? Prý celkem hezky kvete…