Používáme na této webové stránce svoje i partnerská soubory cookies. Bez těchto malých textových informací naše stránky nemohou správně fungovat. Klíknutím na OK nám dáte svůj souhlas k jejich ukládání. Odmítnout některá je můžete v nastavení.
Během vánočních svátků zemřel jeden z významných, světově proslulých akvaristů, Ivan Dibble. Dovolte mi krátkou vzpomínku.
Ivanovou životní zálibou byla skupina pravých živorodek čeledi gudeovitých, jejichž chovu a studiu věnoval větší část svého akvaristického života. Dávno před tím, než se ochrana přírody stala nedílnou součástí slovníku politiků a zelených ochránců, Ivan choval v akváriích mnoho druhů gudejí s vědomím, že situace v jejich domovině se může kdykoliv natolik změnit, že z druhů "ohrožených" budou "kriticky ohrožené" a zanedlouho "vyhynulé". Jeho neustálé upozorňování na zhoršující se životní podmínky v domovině gudejí se stalo po několika desetiletích v nejlepším slova smyslu pověstné. Nakonec vyústilo v úzkou spolupráci s univerzitou v mexické Morelii a v roce 1997 bylo završeno oficiálním vznikem projektu Fish Ark. Tento specializovaný projekt byl díky Ivanovi morálně i finančně podporován dlouhou řadou evropských institucí i jednotlivců z řad akvaristů. Myšlenka jakési "rybí archy" – Fish Ark se ukázala jako velmi předvídavá, protože už tři roky po založení projektu byla využita k reintrodukci mezitím vyhynulého druhu Zoogoneticus tequila, jehož populace byla obnovena díky chovům desítek evropských akvaristů.
Díky Ivanovi se velmi výrazně rozšířily znalosti o zdánlivě nedůležité skupině ryb Goodeidae, díky jemu se tyto ryby začaly studovat a chovat v akváriích, díky jemu se spojili chovatelé gudejí v celé Evropě a následně i z ostatních kontinentů a založili The Goodeidae-Group, díky jemu vznikl záchovný projekt Fish Ark, který se později rozšířil i na další skupiny ryb a stal se celosvětovým symbolem pro zachování rybích druhů.
Všechny svoje aktivity Ivan směroval po linii konkrétních lidí – vědců a chovatelů, protože měl velkou nedůvěru k profesionálním organizacím tzv. ochránců přírody.
Je to téměř přesně deset let, kdy jsem jej (již jako velmi známou živorodkářskou ikonu) nesměle oslovil s prosbou o pár rad. Od té doby jsme si pravidelně psali a obsahy našich dopisů se postupně prodlužovaly a posouvaly z roviny striktně akvaristické do někdy až intimně soukromé. Po smrti jeho ženy trpěl depresemi a naše korespondence zintenzívněla. Jen občas byla přerušována jeho stále častějšími pobyty v nemocnici. Před nějakým časem objevil FaceBook a je mi nesmírnou ctí, že jsem se stal jeho druhým kontaktovaným přítelem. Poslední dopis jsem si s ním vyměnil 22. prosince – tři dny před jeho smrtí.
K Ivanovi jsem měl silný vztah jako k blízkému vstřícnému kamarádovi, se kterým jsem se sice nikdy osobně nesetkal, ale vím o jeho životě, záměrech, soukromých myšlenkách a touhách víc, než u většiny známých, se kterými se pravidelně potkávám.
Dva měsíce po Ivanově smrti se začalo uvažovat o tom, že po něm pojmenují nově objevenou gudeu. Ve hře je mj. název Xenotichthys dibblei.
Moc bych mu to přál...
Romane, díky za vzpomínku. Je to vždycky smutné, když nás opouštějí přátelé. Naštěstí jejich dílo vždycky žije dál a dodává nám odvahy jít ne vždy jednoduchou a přímou cestou dál.