Tato krásná, ale barvami příliš nehýřící cichlidka byla poprvé popsána roku 1982 panem Kullanderem. Její rozšíření spadá do oblasti říčního systému Rio Solimoes v okolí Manausu, najdeme ji ve vodách Rio Negro a Rio Tefé, které jsou černé a bohaté na huminové výtažky. Hodnoty vody, ve kterých žije, se pohybují v rozmezí pH 4 - 5.5, vodivost pak do 50 mikroS.

A. hippolytae spadá do komplexu "Steindachneri", kam se řadí Apistogramma steindachneri, Apistogramma rupununi a zatím nepopsaná cichlidka Apistogramma sp. "Rio Preto".

Zbarvení ryby je velice decentní a přesto působivé. Sameček je na hřbetě žlutě-zlatový, boky s modravým odleskem, který se nachází i na ploutvích břišních, řitní a hřbetní. Hřbetní ploutev má okraj zdobený vínovou barvou. Co je u tohoto druhu typické, jsou dvě oválné černé skvrny, jedna v násadci ocasní ploutve a druhá ve středu těla pod hřbetní ploutví. Další černý znak se táhne od oka směrem ke skřelím. Toto zbarvení je u obou pohlaví a jeho intenzita se mění podle momentální nálady rybek. Zbarvení samičky není tak intenzívní jako u jejího druha, ale v době výtěru a hlídání potírku se z ní stává, tak jako u ostatních samic cichlidek, žlutou barvou hýřící krasavice.

Pořízení rybek

Moje záliba v rodu Apistogramma je mým kolegům a kamarádům z rychnovského spolku dobře známa a tak mne nepřekvapil začátkem října loňského roku telefonát od Mildy Kroupy, ve kterém mi sdělil, že mu do velkoskladu firmy Profi aquarium Roman Papík v Dříteči přišly odchytové A. hippolytae.

S rybami přímo z přírody již mám určité zkušenosti, mimo jiné s Apistogramma sp. "Red point", které množím již bez problému. Proto pro mne bylo rozhodnutí jasné, nový druh si vezmu. Kvůli přípravě na bratislavskou burzu za mne rybičky z velkoskladu převzal kamarád ze spolku (tímto Zdendovi Frimlovi ještě jednou děkuji). Z nedostatku místa jsem vzal pro sebe pouze trio a další dva párky pro kamaráda z Bratislavy.

Pečlivě zabalené rybky se vydaly na další dlouhou cestu, tentokrát do Bratislavy, kde mi byly v brzkých ranních hodinách předány. Překvapila mne velikost a vitálnost rybek. Samci měřili bezmála 7 cm, samice kolem 5 cm, jednalo se tedy o krásné dospělé kusy.

Obavy o nově nabyté ryby, které budou muset přežít v ne zcela vyhovujících podmínkách téměř dva dny, po které trvala bratislavská burza, se nakonec ukázaly zcela liché.

Umístění do dočasného domova

Trio rybek bylo umístěno do 150ti litrového akvária, ve kterém byla chovná skupina Hyphessobrycon eques, dvě dožívající a přestárlé Puntius tetrazona a stejně staré Inpaichthys kerri. Rybky se tudíž ocitly ve společnosti ne zcela klidných a pohodových ryb. V nádrži byly také dva trsy anubiasu, které jsem doplnil o dva květináče pro samičky A. hippolytae. Cichlidky se v nádrži rychle zabydlely a samec se po krátké době stal svrchovaným pánem tohoto prostředí.

První pokusy o odchov

K prvnímu, a musím přiznat, nečekanému výtěru došlo již za 5 dní po umístění ryb. Samička si květináč s jikrami velice důrazně hlídala a její revír byl tak 40 cm v průměru. Na přemístění snůšky jsem v tu chvíli neměl místo, neboť se mi v té samé době vytřely Apistogramma baenschi, které jsem si také přivezl z Bratislavy od Jožky Kutálika, kterým jsem dal přednost a přelovil je do jediné v té chvíli volné vytíračky.

Samice Apistogramma hippolytae i s jikrami se stěhovala do uvolněné vytíračky až za tři dny, po které bez problému snůšku ve společné nádrži uhlídala. V té době jsem ještě nevlastnil demi kolonu, takže jsem vývojovou vodu namíchal z vody z lesního potůčku a vodovodní, její reakce byla pH 5,8 a vodivost 145 mikroS. Do druhého dne samička však snůšku zlikvidovala. To, že mladé ryby svoje první snůšky sežerou je mi známo i z vlastní zkušenosti, ale zde se již jednalo o odrostlejší kusy, které se ve volné přírodě již zajisté třely. Chyba tedy musela být na mojí straně. Nezbývalo než čekat na další tření.

K němu došlo již za 14 dní. Zda se jednalo o tu samou samičku nemohu zodpovědět. K výtěru došlo opět ve společné nádrži. Samice i se snůškou byla přemístěna do vytíračky s demi vodou smíchanou s vodovodní na hodnoty pH 5,8, vodivostí 78 mikroS a 28°C teplou. Po čtyřech dnech bylo napočítáno 26 ks jiker, které se za další dva dny vykulily. Bohužel k rozplavání došlo pouze u pěti kusů, které se nejevily moc životaschopně. Z tohoto výtěru mi odrostla pouze jedna rybka.

Další, v pořadí již třetí výtěr, proběhl za měsíc. Tentokrát jsem zkusil odchovat potěr bez samičky. Hodnoty vody byly přibližně stejné jako v minulém případě. Výsledek - opět jedna odrostlá rybka!

Tak tudy cesta nevede. Následovalo studium německy psané literatury, probírání časopisů a vyhledávání na internetu. Pak mne konečně napadla spásná myšlenka - ryby jsou z odchytu ve volné přírodě, tudíž neadaptované na akvarijní chov. Připravím vývojovou vodu s hodnotami podle místa jejich výskytu, což by mělo vyřešit můj problém.

Dva dny po Štědrém dnu je tu výtěr číslo čtyři. Konečně mohu dokázat svoji připravenost a neomylnost. Samička i s výtěrem je přelovena do vytíračky, hodnoty vody pH 5,1, vodivost 31 mikroS a teplota 28°C. Překvapení na sebe ovšem nenechá dlouho čekat a samička se okamžitě pouští do jiker! Nic se nedá dělat, samičku odlovuji a dál nechávám vyvíjet jikry bez její přítomnosti. Voda má parametry dle mého názoru v přijatelných mezích, neočekával jsem proto žádné problémy.


Chyba lávky, za dva dny téměř celá snůška padla za oběť plísni, vykulilo se pouze pět rybiček. Na Nový rok se rozplavaly jen tři kusy, z nichž ještě jeden uhynul.
Takže tu máme rok 2010 a já mám celkem čtyři kusy potěru, výsledek více než žalostný.