Předkládáme vám recenzi jedné z nejcitovanějších publikací, mnohými akvaristy považované za bibli ve svém oboru. Jinými spíše jako příjemný, ale nikoli dokonalý doplněk. To, co platí o Aqualogu jihoamerických cichlid č.II, by se dalo vztáhnout minimálně na všechny díly věnující se tomuto regionu.

Předem je třeba upozornit, že kniha je psána dvojjazyčně a to pouze německy a anglicky. Většina z vás ale správně tuší, že písemná část není u publikace primární a ani čtenáři disponujícímu pouze češtinou by tento fakt neměl zážitek z knihy nikterak pokazit. Ale k vlastnímu obsahu.
Apistogramma, Biotoecus, Crenicara, Dicrossus, Nannacara, Teaniacara a Microgeophagus.
112 stránek s více než 500 barevnými snímky
Nakladatelství: Aquaristik - Consulting & Service GmbH
Formát: A4, křídový papír, brožovaná vazba]
Úvod přestavuje jednostránkové seznámení se světem cichlidek a s velmi obecnými radami na jejich chov. Lze však předpokládat, že ten kdo Aqualog kupuje, již má o cichlidkách poněkud hlubší znalosti a tak mu to nic až tak nového nepřinese. Následuje přehledné rozdělení nejrozšířenějších ryb do osmi základních geografických oblastí. Rozdělení je pojmuto celkem šikovně - mimo názvu ryb je zde i jejich typová kresba a označení výskytu na mapě Jižní Ameriky - člověk si dokáže alespoň představit, jaké ryby by na sebe mohly teoreticky v řece narazit (řečeno s velkou nadsázkou).

Několik stránek je věnováno klíči k určování druhů podle vzhledu - z praktického hlediska v tom pro akvaristu ovšem nevidím žádné využití - ten je většinou nucen se spolehnout na označení poskytnutého prodejcem a navíc, běžné ryby je možno lehce identifikovat pomocí fotografií. U méně obvyklých druhů (např. importérům) naopak tato pomůcka, vzhledem ke své obecnosti, stejně nepomůže.

Samotné fotografie jsou uvozeny číselným kódem daného druhu ryby, který obsahuje i přibližné stáří zachycené ryby. Jednotlivé obrázky pak představují u každého druhu samce a samici (jedna a více fotek - například Ap. cacatuoides je zde 20x), méně častá je pak fotka samice v třecích barvách, s jikrami, plůdkem, popř. fotky nedospělých jedinců. Ryby jsou zachyceny jak v běžných chovatelských nádržích, tak ve fotonádržkách proti dlani (zřejmě jde o záběry udělané v místě odchytu - v tom případě je ale patrná horší vybarvenost ryb z důvodu zvýšeného stresu). Mimo fotografie základních forem jsou uvedeny i různé barevné variety a tzv. chovatelské formy, jejichž nápadné zbarvení zvláště vynikne při možnosti porovnání s původní formou. Kvalita fotografií je nevyrovnaná - zdařilé jsou zejména ty celostránkové (11 fotografií) a půlstránkové (10 fotografií), ale jsou bohužel případy i poněkud neostrých a barevně nevyvážených snímků.

Pod každou fotografií je informace o druhu ryby (včetně případné variety), o místě původu a velikosti samce i samice. Z důvodu co nejširší distribuce Aqualogu bez nutnosti jeho překladu je veškerý text nahrazen piktogramy (symboly), které popisují nejdůležitější vlastnosti ryb a pokyny jak o ně pečovat, tj. základní údaje o teplotě, pH, osvětlení, potravní specializaci, pohybu v akváriu, dekoracích, chování, rozmnožování, přidané je i doporučení minimální velikosti nádrže. Netřeba zdůrazňovat, že právě určitá míra zobecnění je na úkor specifik jednotlivých ryb a při vlastním chovu (a zejména odchovu) nijak zásadně nepomůže.

Na závěr je kniha opatřena dvěma rejstříky - jeden je podle číselných kódů a druhý je abecední.

Kniha je poplatná datu vydání – rok 1996, takže tu například chybí Ap. Panduro nebo Ap. sp "Mamore". Aktualizace je ale zajišťována pomocí zvláštních rozšiřujících samolepek, které je možno vlepovat na konec každého svazku – to platí obecne pro všechny Aqualogy. Samolepky vycházejí přímo jako zvláštní dodatky Aqualogu (doposud jich vyšlo 5), případně v časopise Aqualognews.

Další údajnou nevýhodou je, že (dle zdrojů z internetových diskusí) je 10-20% ryb chybně určených. Problém s popisem ryb lze však do jisté míry považovat za společný knihám obecně se zabývajícími touto problematikou.


Shrnutí
Nemyslím si, že Aqualog Southamerican Cichlids II. je kniha, bez které by se běžný chovatel malých cichlidek neobešel (jako „bible“ cichlidkářů bývá naopak zmiňována Cichlid Atlas 1 od Uwe Römera), protože s většinou vyobrazených cichlidek se ani nesetká a o chovu těch běžných žádné podstatnější informace nezíská. Nicméně každého milovníka Apistogramm a spol. potěší určitě i pouhé listování v ní, protože nám dokáže přinejmenším poodhalit krásu a nepřebernou pestrost cichlidek - jak já s oblibou říkám „malých rybek s velkou osobností“.