Nové mečovky jsou v části svého rozšíření sympatrické (žijí na stejných lokalitách) s X. clemenciae a X. helleri (ale také s platami X. maculatus a X. xiphidium). Morfometrické i chromozomální rozbory ukázaly, že oba nové druhy mají nejblíže k X. clemenciae a patří tedy do kladogramu (neboli fylogenetického stromu) mezi "severní" mečovky (zatímco X. helleri je řazena k "jižním" mečovkám).

Zmiňovaná mečovka Xiphophorus clemenciae (Alvarez, 1959) byla již od svého objevení, díky omezenému rozšíření, považována za druh zasluhující si zvláštní pozornost. Až donedávna byla známá jen ze tří lokalit v povodí Rio Coatzacoalcos. Zoogeografická studia nyní ukázala, že tento druh je poměrně rozšířený a hojný, ale omezený na náhorní plošiny v horním toku zmíněné Rio Coatzacoalcos, kde na řadě lokalit nahrazuje běžnou X. helleri. Evoluční vztahy těchto nových druhů jsou zatím diskutabilní.


Lze s úspěchem předpokládat, že "hon" na nové mečovky bude pokračovat i nadále a zanedlouho se dočkáme 30 druhů. Zvláště, když k rozšíření stávajícího počtu druhů by ichtyologům postačila prostá revize rodu (v roce 2005 bylo jen tímto způsobem popsáno 21 nových druhů živorodek).

Tato revize by ale mohla počet druhů i snížit. Některé z nich totiž již nyní nejsou obecně uznávány. Například již výše zmíněný X. roseni, ale i X. kosszanderi (oba byly popsány v roce 1981 MEYEREM a WISCHNATHEM), jsou prokazatelně spontánními mezidruhovými kříženci (roseni = couchianus × variatus; kosszanderi = xiphidum × variatus). Mají sice všechny znaky "dobrého" druhu, ale přeci jenom většina zoologů tuto evoluční cestu odmítá. Takže to vypadá, že do vytoužené třicítky druhů nezbývají dva, ale čtyři popisy.


Pokud jste se poctivě pročetli až sem, máte můj obdiv a znamená to, že vám systematika tohoto nádherného rodu není lhostejná. Pokud byste si chtěli udělat sbírku druhů Xiphophorus, máte před sebou dost práce. V ČR je zatím jediný člověk, který se jimi cíleně zabývá a ten má v současnosti (poté co se vzdal chovu plat) ve svých akváriích 11 druhů mečovek. A všechny jsou opravdu krásné.

Použitá literatura:

Kallman, K., Walter, R., Morizot, D., Kazianis, C., (2004): Two New Species of Xiphophorus (Poeciliidae) from the Isthmus of Tehuantepec, Oaxaca, Mexico, with a Discussion of the Distribution of the X. clemenciae Clade; American Museum of Natural History, New York, pp. 1–34

Meyer, M., Schartel, M., (2003): Xiphophorus kallmanni sp. n. – a new species of swordtail from Mexico (Teleostei, Cyprinodontiformes, Poeciliidae); Zoologische Abhandlungen, Dresden, pp. 59–64

Meyer, M., (1983): Xiphophorus – hybriden aus Nord-Mexico, mit einer Revision der Taxa X. kosszanderi und X. roseni; Zoologische Abhandlungen, Dresden, pp. 285–291

Morris, M., Queiroz De, K., Morizot, D., (2001): Phylogenetic Relationships among Populations of Northern Swordtails (Xiphophorus) as Inferred from Allozyme Data; Copeia, American Society of Ichthyologists and Herpetologists, Lawrence, U.S.A., pp. 65–81