První díl tohoto cyklu (ČLÁNEK: Zakládáme akvárium 1/2) vyvolal překvapivě hodně reakcí – od těch pohrdavých, přes zpochybňující zkušenosti autora, až po pozitivní odezvy čtenářů, kterým dobře míněné rady pomohly. A to je dobře. Texty, které vyvolávají polemiku, svědčí přinejmenším o tom, že vám nejsou lhostejné... takže – pusťme se stejnou vervou i do kapitoly věnované rostlinám, designu nádrže a technice.

Pro jistotu – než se první a druhá skupina čtenářů z výše načrtnutých začne nadechovat na nové salvy jízlivých bonmotů – připomínáme, že tento článek nemá ambici poskytnout kompletní servis pro zařizování akvária začátečníkům. Od toho jsou tu úvodní kapitoly tolikrát citovaných a námi oblíbených knih (http://www.akvarista.cz/... a všerůzné brožurky. My vám nabízíme něco jiného – souhrn rad pro začátek od zkušeného akvaristy, který se vám svěřuje s tím, co má léty ozkoušené a co se kolikrát nikde nedočtete. V tom je hodnota následujícího textu. I když mnozí - stejně zkušení akvaristé - možná budou v některých bodech oponovat. Text není univerzálním návodem "na pravdu", na tu "svou" si budete muset stejně přijít každý sám.

2) Rostliny

Stejně jako ryby i jednotlivé druhy rostlin mají rozdílné nároky na podmínky, ve kterých rostou. Chceme-li v akváriu vytvořit dobře fungující miniekosystém, je třeba sladit nároky jednotlivých druhů rostlin (a to i mezi sebou) s plánovanými rybami. Pojďme si popsat základní parametry, které ovlivňují růst rostlin.

Intenzita osvětlení
Je velmi významným, ne-li hlavním faktorem prosperity akvária a jeho osazenstva. Bez světla nebudou prospívat ani ryby ani rostliny. Požadavky ryb a rostlin na intenzitu osvětlení jsou zpravidla protichůdné. Ryby rády dají přednost příšeří, zatímco rostliny při slabém osvětlení příliš neprospívají, ba dokonce chřadnou. Pro určení "velikosti" osvětlení existuje celá řada vzorců a pouček, přičemž některé jsou vhodné pro akvária s rybí osádkou, jiné pro převážně či čistě rostlinná tzv. holandská akvária.

Nejedná se jen o počet wattů ale i tzv. světelný tok, tj. objem vyzářeného světla (udává se v lumenech). Zjednodušeně - čím vyšší jsou uvedené hodnoty, tím náročnější rostliny je možné pěstovat. Pro běžné společenské akvárium s nenáročnými rostlinami je možné použít osvětlení s nižší intenzitou v rozmezí 0,25 – 0,5 W na jeden litr vody. Pozor, uvědomte si, že tento údaj zahrnuje i světlo které dopadá do akvária z okolí.

Vhodnou intenzitu a délku osvětlení (zpravidla 12-14 hodin denně, tedy tolik, kolik svítí slunko v rovníkových oblastech) je třeba "vyšpekulovat" pro každé konkrétní akvárium individuálně. Jedním z vodítek může být např. zamoření řasami.

Při nevhodném osvětlení (ale nemusí to být jediný důvod) je akvárium brzy plné řas. Při nedostatku světla bují hnědé řasy, při jeho nadbytku naopak řasy zelené. Je dobré si uvědomit, že neexistuje zatím žádný umělý světelný zdroj, který by dokázal plně nahradit přirozený sluneční svit. S tím je třeba počítat při hledání místa akvária. Umístění v tom nejtemnějším koutě bytu je nevhodné - přesto je možné najít podobná doporučení ve starší akvaristické literatuře. Stejně tak může být nevhodné umístění přímo pod oknem, ze kterého proudí většinu dne ostré sluneční paprsky. Extrémy nikdy nedělají dobrotu. Přirozené světlo je ale pro život v akváriu velmi cenné a i jeho nízká intenzita působí příznivě na růst rostlin.

Je možné se setkat s názory, že přímý dopad slunečních paprsků způsobuje nadměrné bujení řas v akváriu. Ovšemže. Ale uvědomme si, že pokud budou v nádrži panovat správné podmínky a potřebné živiny pro růst rostlin budou v rovnováze, není se třeba bujení řas obávat. Ranní či večerní sluneční paprsky vašemu akváriu spíše prospějí, než aby mu uškodily.

Živiny
CO2 je pro rostliny už z principu procesu fotosyntézy tou nejdůležitější živinou. Za pomocí fotosyntézy z něj rostliny prostřednictvím zeleného barviva (chlorofylu) vyrábějí základní stavební látky – sacharidy. Tomuto procesu se říká asimilace. Při nedostatku CO2 rostliny postupně zpomalují růst a chřadnou. CO2, jak známo, vydechují ryby, takže při adekvátním zarybnění akvária není třeba ho do nádrže dodávat uměle. Ti, kdo si libují převážně v rostlinných akváriích a jde jim více o prosperitu rostlinek než ryb, většinou přidávají CO2 ještě uměle.

Dusík je další důležitou živinou. Na rozdíl od "suchozemských" rostlin, které přijímají dusík ve formě dusičnanů, přijímají vodní rostliny dusík ve formě amonia.

Fosfor je poněkud problematická živina, kterou rostliny přijímají ve formě fosfátů. V běžném akváriu je fosfátů zpravidla přebytek ze zbytků nezkrmené potravy. Pokud se k tomu přidá ještě nadbytek dusičnanů, je na kalamitu s řasou zaděláno.

Draslík a sodík se sice v naší vodovodní vodě prakticky nevyskytuje, ale pro potřeby většiny rostlin je jeho obsah většinou dostatečný.

Mezi nejdůležitější stopové prvky patří železo. Je součástí enzymů, které se podílejí na tvorbě chlorofylu. Mezi další potřebné stopové prvky patří mangan, zinek, molybden.

Samozřejmě, že ideálem je mít všechny tyto živiny v akváriu v rovnováze. To může znamenat leccos – třeba to, že do chemismu vody nemusíme zasahovat vůbec, nebo také to, že budeme muset pravidelně některé látky doplňovat. Záleží vždy na tom, co od života v nádrži očekáváme a tomu pak můžeme případně nahrávat doplňováním některých látek. Přihnojování, nebo přímé míchání chemických extraktů, praktikují nejčastěji příznivci "rostlinných" nádrží.

Teplota a další parametry
Teplota, pH a uhličitanová tvrdost jsou asi nejdůležitější parametry vody, které stojí za prosperujícími rostlinami. Stejně jako u ryb jsou tyto parametry druhově individuální a i při výběru rostlin je třeba jim věnovat patřičnou pozornost.

3) Návrh nádrže

Snad každý akvarista chce mít krásnou nádrž, která se bude líbit a bude důstojným doplňkem nebo přímo dominantou interiéru. Od tohoto úmyslu je k hotové nádrži dlouhá a strastiplná cesta. Ve své podstatě se můžete ke kýženému stavu dopracovat dvěma cestami:
- vybudováním nádrže "z jedné vody na čisto"
- postupným "přestavováním" nádrže za provozu

Budování nádrže "z jedné vody na čisto" předpokládá zkušenost a znalost rostlin. Začít můžete s nákresem akvária s rozmístěním všech dekorací (kořenů, skalek, kamenů, zlomů atd.) a jednotlivých rostlin. Pokud jste hračičkové, můžete si třeba z novin udělat papírový model cílového stavu.

Musíte ovšem vědět (nebo mít alespoň dobrou představu), jak asi budou rostliny vypadat za měsíc, dva či za půl roku po vysazení. Podstupujete riziko, že náročnější druhy se v nezaběhnutém akváriu neujmou a uhynou. Zvláště pokud hodláte pěstovat pomaleji rostoucí rostliny, budete se nejspíš v záběhu akvária potýkat s invazemi řas a zákaly.

Těmto nepříjemnostem se můžete vyhnout postupným "přestavováním" nádrže za provozu. Osobně mám tuto metodu raději, protože mi umožňuje postupně směřovat vzhled nádrže k danému cíli, případně kdykoli měnit představu o konečné podobě. I záběh akvária bývá u této metody bezproblémový, protože jej "nacpete k prasknutí" rychlerostoucími nenáročnými rostlinami, které nedají řasám a nálevníkům šanci. Pak postupně dokupujete rostlinky svých snů a krůček po krůčku vzhled měníte.