4) Technika

Osvětlení, filtr, topné tělísko nebo vzduchovací motorek jsou elektrické přístroje. Vždy, když se elektřina dostane do blízkosti vody, hrozí zvýšené nebezpečí úrazu elektrickým proudem. Proto se vyplatí dodržovat několik jednoduchých pravidel:

- používejte výhradně takové přístroje, které mají certifikát Státní zkušebny a jsou určeny pro použití ve vodě
- před jakýmkoli zásahem v akváriu odpojte všechny elektrické spotřebiče ze sítě
- nejlepší je nainstalovat si proudový chránič, který v případě poruchy přístroje nebo elektrického rozvodu přeruší přívod proudu a snižuje možné následky úrazu el. proudem
- přívodní šňůru instalujte tak, aby byla vždy před zásuvkou prověšená a případná kapka vody mohla odkápnout na zem
- vzduchovací motorek umístěte vždy nad úroveň hladiny vody nebo opatřete vzduchový rozvod zpětným ventilem. Jinak hrozí, že při výpadku proudu dojde ke zpětnému nasátí vody do vzduchového rozvodu a po návratu z práce můžete najít obsah akvária vypuštěný na koberci, zničený motorek a ryby na suchu.

Když už víme, jak zacházet s elektrickým zařízením akvária, podívejme se, co všechno budeme potřebovat.

Osvětlení. V akvaristických prodejnách jsou k dostání speciální svítidla, konstruovaná přímo pro akvarijní použití. Stejně tak tam prodávají speciální zářivkové trubice, podporující růst rostlin nebo zvýrazňující zbarvení ryb. Za nižší cenu lze však pořídit i běžnou zářivkovou trubici, imitující denní světlo, která vám poslouží stejně dobře. Zvláště zkušenější akvaristé, kteří chovají ryby ve velkém a náklady na každé akvárium musí znásobovat počtem nádrží, by vám s největší pravděpodobností doporučili v tomto bodě ušetřit a pořídit si běžné zářivkové osvětlení. Speciální zářivkové trubice vám umožní lepší experimentování s barvami, ovšem i zde je třeba brát ohled na to, že ryby by se měly cítit co nejpřirozeněji.

Filtr by měl být v klasickém akváriu samozřejmostí. Pomáhá nám dohánět tu část přírodních procesů, kterou v akváriu není reálné imitovat (uvědomme si, že ve srovnání s řekou, potokem, nebo bažinou máme i při doporučeném zarybnění neustále velmi přerybněno). Za pomoci nitrifikačních baktérií v něm probíhá rozklad značně jedovatých sloučenin dusíku z rybích exkrementů, zbytků krmiva, tlejících zbytků rostlin, atd. (amoniak, dusitany) na relativně přijatelné dusičnany – které jsou posléze schopny odbourávat rostliny.

Zjednodušeně řečeno jsou dusičnany pro rostliny nezbytným stavebním prvkem a v koncentraci do 30mg/l většině dospělých ryb neškodí. Při příliš nízkých koncentracích rostliny nejprve zpomalují a později zastavují růst, případně chřadnou. Trvale vyšší koncentrace dusičnanů je jednou z příčin různých chorob a jedním z dalších důvodů bujení řas – problémy, které pociťují ryby v těchto případech, nyní pomíjíme.

V neposlední řadě přispívá filtrace i k mechanickému čištění vody v akváriu. Vyústění filtru, vyvedené tak, aby čeřilo hladinu, zajišťuje rovněž dostatečné okysličování vody. Není tedy vždy nutné mít paralelně s filtrem zapojené i vzduchování. To, jestli je v akváriu třeba vzduchovat či ne, si ale nejlépe "řeknou" samotné ryby. Už proto je dobré věnovat zejména zpočátku (tedy první týdny až měsíce) dění v nádrži zvýšenou pozornost.

Dnes není problém zakoupit kvalitní filtry (ať už interní nebo externí) prakticky v každé akvaristice. Velmi zjednodušeně řečeno lze říci, že interní filtry jsou určeny pro malé až střední nádrže a externí filtry pro nádrže střední až velké. Ať tak nebo tak, je důležité, aby filtr odpovídal svou velikostí a výkonem objemu nádrže.

Když už se dopouštíme jistého zjednodušování, pak lze doporučit lehce naddimenzovat filtraci v případě akvárií bez rostlin (například pro africké býložravé tlamovce či středoamerické cichlidy) – aby výkon čerpadla dosahoval alespoň dvojnásobného "protočení" objemu nádrže za hodinu. Naopak méně výkonné čerpadlo je vhodné do akvárií, ve kterých nám jde převážně o rostliny – ty totiž snášejí vysoké proudění hůře.

Topné tělísko je vzhledem k teplomilnosti většiny tropických ryb nezbytností – respektive naprostá většina tropických ryb vyžaduje teplotu přec 20 °C, nejčastěji se doporučuje dodržovat teplotu kolem 24-25 °C. Pokud nemáte takovou teplotu standardně v místnosti s akváriem, je topítko nutné. Dobré je ho ale mít v každém případě – i v obývaných místnostech teplota přes den a v noci kolísá, což zejména v menších nádržích může zapříčinit nepřirozeně rychlé oscilování teplot. Výhodou přítomnosti topítka je i možnost vytáhnout v naléhavých případech (např. při léčení různých nemocí) teplotu dočasně o několik stupňů výš.

Podobně jako u filtru, i topné tělísko je třeba dimenzovat úměrně k objemu nádrže. Nejčastěji se doporučují topítka o výkonu 1W na 1 litr vody v nádrži, nicméně v běžně vytápěných domácnostech (kde je teplota celoročně přes 20 °C) stačí bohatě 0,5W na litr vody.

Teploměr se může dnes, kdy jsou topná tělíska opatřena termostaty a "sama" hlídají požadovanou teplotu, zdát na první pohled zbytečný. Ale není tomu tak. Pravidelná kontrola teploty by se měla stát samozřejmostí. Zvláště zpočátku, při zabíhání akvária, je žádoucí spočinout okem na teploměru pokaždé, když jdete kolem. V případě poruchy termostatu se totiž může, s trochou nadsázky, akvárium snadno změnit v obrovský hrnec rybí polévky.

Vzduchovací motorek není nutně třeba. Zpravidla stačí okysličení, ke kterému dochází při filtraci (ideálně při vyvedení proudu směrem k hladině, aby čeřil vodu, jak bylo popsáno výše). Nezbytně nutné je vzduchování jen při léčení některých chorob, kdy se extrémně zvyšuje teplota vody a tím i extrémně klesá obsah kyslíku v ní rozpuštěného. Je dobré mít vzdochovací zařízení tedy vždy poruce.

Pevně věřím, že vám, zejména všem začínajícím akvaristům, tento stručný úvod do akvaristiky, opřený zejména o mé zkušenosti, pomůže se zařízením akvária a zároveň se díky němu vyhnete i mnoha nepříjemnostem při jeho zajíždění. Držím vám k tomu palce!