2) Choroby

I přes veškerou péči se občas stává, že v akváriu propukne choroba. Může být ve vodě ukrytá dlouhodobě latentně, může přijít s potravou – nejen živou, ale i mraženou či sušenou, může přijít i "ze vzduchu" (to zpravidla znamená, že jste nedodrželi výše uvedené zásady a choroba propukla díky oslabení ryb dlouhodobě nevhodnými podmínkami v nádrži). Pak je v první řadě důležitá správná diagnóza. Zde hraje výraznou roli zkušenost akvaristy, přičemž mnohé z chorob se navzájem kombinují a přesné určení je nejlépe nechat na zvěrolékaře.

Na http://www.fishbase.org/ je možné najít informace o chorobách, ke kterým je konkrétní ryba nejvíce náchylná (po zadání a zobrazení ryby hledejte v sekci "More information" odkaz "Diseases").
Velmi podrobné popisy chorob s průběhem onemocnění, klinickými příznaky a konkrétními postupy jejich léčení lze nalézt na http://www.aquar.cz . Často vyhledávaný a rovněž poměrně spolehlivý rádce, doplněný o fotografie, je umístěný na stránkách firmy Sera http://www.sera.cz/...

Pro naše účely si pro začátek popišme dvě choroby, které často akvaristy trápí a které lze snadno diagnostikovat a léčit i bez pomoci zvěrolékaře (v případě, že byste měli zájem i o pokračování v podobném duchu, vyjádřete se dole v anketě).

Bakteriální rozpad ploutví
Nemoc způsobuje řada bakterií, které se běžně podílejí na procesu rozkladu biologického materiálu všude kolem nás. Jedná se o Shewanella (Pseudomonas) putrefaciens, Aeromonas sorbia či Pseudomonas sp.

Onemocnění rozpoznáme celkem snadno podle změny chování ryb, bělavých či stříbrošedých povlaků na ploutvích a na těle, v pozdějším stádiu choroby pak i podle slepených, roztřepených či jakoby "ohořelých" ploutví. Můžeme si být jisti, že tohoto jedince napadl některý z výše uvedených parazitů a na narušeném povrchu těla se mohou navíc snadno uchytit plísně.

Z komerčních léčiv lze na bakteriální rozpad ploutví doporučit například BACTOPUR, na pozdější stádium BACTOPUR DIRECT, dále univerzální, leč účinné léčivo ESHA 2000 nebo TERAP AB od Aquaru. Jistě existuje celá řada dalších přípravků, jejich úplný výčet však není předmětem tohoto článku. Při aplikaci těchto léčiv striktně dodržujte výrobcem doporučené dávkování. I tak není úplně od věci si před započetím léčby pročíst důkladně příslušná témata ve zdejší diskusi. Tam lze se zkušenějšími kolegy i konzultovat jak správnost diagnózy, tak možnosti dalšího postupu při léčbě (odkazy ke konkrétním tématům naleznete níže).

Jako velmi účinná léčebná metoda se chovatelům gupek osvědčilo standardní SAVO. Zde je ale třeba více než kdy jindy varovat, že není vhodné s touto chemikálií příliš experimentovat. A rozhodně by bylo dobré se řídit již ozkoušenými recepty zkušenějších kolegů. Následuje jeden z nich.

Doporučená koncentrace je 1 ml / 50 l vody. Dávkuje se nejlépe injekční stříkačkou do proudu vody vytékající z filtru, čímž dojde k rychlému rozptýlení dezinfekce po celém objemu nádrže. Po aplikaci začnou ryby usilovně plavat, jeví známky otravy chlórem a shlukují se u hladiny. Po 2-3 hodinách chlór z vody vyprchá a ryby se chovají normálně (takže není třeba po aplikaci měnit vodu). Již druhý den nebývá po chorobě ani památky a ryby mají krásně napnuté ploutve bez známek napadení. Pouze u těžkých případů je třeba léčbu opakovat druhý nebo i další den.

Velmi důležité je včas nákazu rozpoznat a začít léčit. Tato léčba má bohužel katastrofální vliv na "hodné" nitrifikační baterie, takže se v následujících dnech po aplikaci mohou objevit zákaly vody, podobně jako po založení akvária. Stejně tak uvedenou koncentraci špatně snášejí některé rostliny, takže před aplikací do hojně zarostlé nádrže je třeba jednat velmi opatrně. No a v neposlední řadě je důležité mít na zřeteli, že doporučený postup pochází z dílny gupkařů a že jiné ryby mohou reagovat na uvedenou koncentraci jinak, buď mnohem citlivěji nebo naopak nedostatečně. Takže, OPATRNĚ!

Krupička
Patrně nejčastější, na druhou stranu jedna z nejlépe léčitelných a nejsnáze odstranitelných nemocí. Způsobuje ji parazit - nálevník Ichthyophthirius multifinis. Je to jeden z největších nálevníků, napadá kůži a žábry. Na těle a ploutvích ryb se objeví až 1mm velké bílé tečky, připomínající krupici – odtud také název nemoci. Ryby jsou neklidné, otírají se o dno a dekorace v akváriu. Napadené části tkáně odumírají a v pozdějších stádiích zpravidla dochází i k druhotnému zaplísnění. Silně napadení jedinci mívají zrychlené dýchání a přestávají přijímat potravu.

Parazit se rozmnožuje mimo ryby, vytvoří cystu a během několika hodin (6-8) se vylíhne ohromné množství nových nálevníků (stovky až tisíce), kteří znovu napadají ryby. Proto je krupička nesmírně nakažlivá – a proto v případě jejího zpozorování nemá smysl odlovovat napadené ryby zvlášť do karantény. Léčit je třeba komplexně celou nádrž, ve které se choroba vyskytla, tedy i zdánlivě zdravé ryby. K tomu, aby se krupička rozšířila, stačí jediná kapka kontaminované vody nebo smočená síťka. Nezasáhne-li se včas, hrozí velké ztráty.

Před zavlečením se lze účinně bránit karanténou v rozmezí 1 - 5 týdnů v závislosti na teplotě vody. Právě za tuto dobu proběhne celý vývojový cyklus parazita. Nemá-li podmínky k přežití, vyhyne. V opačném případě se choroba projeví a my máme možnost se s ní vypořádat, aniž bychom ohrozili naše miláčky ve společném akváriu. S léčbou krupičky se nevyplácí otálet a proto při jejím výskytu zahájíme léčbu již při prvních příznacích. K léčení lze přistupovat dvěma způsoby:

– Použít trypaflavin, přípravky na bázi malachitové zeleně a nebo jiné přípravky určeny na tuto nemoc. Zpravidla znamenají rychlejší průběh léčby, ovšem může být pro některé druhy ryb riskantní – nejčastěji se uvádí krunýřovci, konkrétně pak importovaná a vzácná "Lka".

– Za pomoci kuchyňské, ideálně nejodizované, soli. Svým způsobem jde o šetrnější léčbu vzhledem k osazenstvu akvária. Průběh léčby je však pomalejší a při výraznějším napadení parazity nemusí být účinný. Díky dlouhodobě zvýšené salinitě a teplotě vody mohou začít strádat také rostliny – i na to je třeba se připravit.

Při léčbě se ve skutečnosti zbavujeme jen parazitů vylíhlých z cyst a hledajících hostitele. Ti nepřežívají při teplotách nad 28 °C. Zvýšíme teplotu v akváriu na cca 30 °C po dobu minimálně tří dnů. Pokud chováme například terčovce nebo máme z jiných důvodů standardní teplotu v akváriu kolem 30°C již při vypuknutí krupičky, jedná se patrně o její zmutovanou verzi. V takovém případě zvýšíme teplotu o další 2-3°C.

Vzhledem k výše popsanému životnímu cyklu parazita je zřejmé, že ztráta viditelné krupičky z rybek neznamená, že máme vyhráno. Je vhodné ponechat zvýšenou teplotu v akváriu a koupele opakovat ještě nějaký čas od viditelného vymizení příznaků (někteří chovatelé doporučují i 2-3 týdny). Pokud parazity podceníme a nedoléčíme krupičku stoprocentně může se stále vracet.

Pro lepší orientaci v nastíněné problematice doporučujeme začít studiem příspěvků ze zdejší diskuse. Všechna zmiňovaná témata již byla, resp. stále jsou probírána a doplňována poměrně vyčerpávajícím způsobem:

Krupička
téma 19866
téma 25421
téma 31773
téma 14803
téma 4673
téma 31779
téma 26940
téma 25124

Bakteriální rozpad ploutví
téma 17865
téma 27748
téma 1076
téma 9824
téma 35260
téma 40556

Savo
téma 25137

Trypaflavin
téma 12089
téma 11940
téma 1482

Karanténa
téma 47419
téma 46528
téma 19224

Použitá literatura:

Dick Mills – Vaše akvárium (Prúdy 1994)

Ivan Krouský – Bakteriální rozpad ploutví (článek z blíže neidentifikovaného časopisu)

Ines Scheurmannová – Sladkovodní akvárium (Vašut 2001)

http://www.fishbase.org/

http://www.aquar.cz.

http://www.akvarista.cz
Obrázky:
http://www.fishbase.org/