Akvarijní ryby - až na prověřené výjimky - většinou na letní byt neumísťujeme. O chovu X.helleri, P.reticulata, M.opercularis či některých parmičkách v letních nádržích pod širým nebem toho již bylo popsáno dost. O možném chovu P.managuensis v zahradních rybníčcích se zmínil už RNDr. Novák v některém ze svých textů. V tomto článku rozvineme další, a to úspěšné, možnosti alespoň sezónního nasazení cichlidovitých.

Vodní plochu jsme začali budovat poté, co se nám zdálo, že stavební ruch kolem našeho domu už utichl a delší dobu byl relativně klid. Odpočívali jsme asi měsíc, když se nám přestala líbit suťová navážka, kterou jsme chtěli překrýt zeminou a osázet běžnou zahradní květenou. O vodní ploše, či spíše plošce jsme uvažovali se ženou již delší čas. Ale někde uprostřed zahrady. Najednou se nám začal líbit prostor navážky u domu. Debatovali jsme o této variantě jen chvilku. Krumpáč s lopatou se ke slovu dostal skoro hned. Ve vsi jsme totiž noví, do hospody nechodíme, takže možnost sehnání nějaké techniky se nám jevila jako nereálná.

Když se kope v červenci...

Pokud by snad laskavý čtenář chtěl chytat inspiraci, budu průběžně varovat před chybami. Ta největší je hned na úvod jasná. Veškeré kopání je třeba provádět za tomu příhodného počasí. My jsme začali z kraje loňského července. Galeje ve dne prakticky nepřicházely v úvahu, protože bylo téměř čtyřicet na slunci. Stavební práce jsme proto zahajovali až po sedmé večerní. Více než dva a půl metru dlouhá a v nejhlubším místě metrová jáma měla největší šířku půldruhého metru. Vykopaný materiál posloužil na opravu cesty. Sehnat geotextilii a folii už zase tak velký problém nebyl.

Budování prvního jezírka s sebou přináší jedno zásadní úskalí. Děláme to poprvé a máme tak maximálně přečtené či okoukané návody zkušených stavitelů. Tím pádem se nevyhneme dřině při vyhlazování plachty folie, protože nemáme samozřejmě ideálně vyrobený profil dna budoucího jezírka a "kapsy" po stranách jsou moc mělké. Při vyšší teplotě se plachta táhne jako žužu, ale stejně na místě nedrží a pořád se klouže. I my jsme kleli jako pohani, ale nakonec to nějak dopadlo a mohlo se začít napouštět.

Problém filtrace jsme měli vyřešený. Navzdory varování zkušených, pojedeme na největší "kbelíkový" Eheim. Prý to nebude stačit bez UV lampy. Pche... Učitě to půjde i bez ní, pokud dostaneme život v rybníčku do rovnováhy. Podle názoru zkušených budovatelů vodních ploch všech rozměrů je UV lampa nezbytná. Proti tomu stojí zkušenosti těch, kteří ji mají a stejně se jim tvoří vláknité řasy. My jsme napustili, zapnuli filtraci a čekali, co bude. Neměli jsme ani kytičku ve vodě.

Citroňáci, akary a perleťovky

Po nějakém čase jsme se začali zabývat tím, jaké rybky pustíme do jezírka. Karásky a kapry má každý. Říkal jsem si, že bych se vrátil ke slunečnicím pestrým (Lepomis gibbosus), které jsem v bývalém působišti rád a celkem snadno množil a odchovával. Jenže ještě jsme neměli vyřešen problém s jejich zimováním, takže i od toho jsme upustili.

Protože rybárna v našem novém domově se již začala plnit množstvím nových výtěrů, ubývalo volných nádrží. Některé z nich zabíraly různé cichlidy, ať už sólové ryby, nebo v párech. Asi po čtrnácti dnech jsem se rozhodl, že upravím dno několika skrýšemi a pustím tam dva kančíky citronové (A.citrinellus) a uvidím, jak to vypadá s kvalitou vody v jezírku.

Oba to byli samci o velikosti asi dvanácti centimetrů, kteří se nemilosrdně řezali ve společné nádrži a proto zabírali dvě menší. Po průzkumu nového bydliště zkonstatovali, že slunce nad hlavou je příjemné, voda ani v noci nijak výrazně nechladne - měla kolem 23 stupňů - a proto zabrali každý jednu půlku jezírka a vůbec si nepřekáželi.

To už voda trochu začínala zelenat, ale rybám to vůbec nevadilo. Tak jsem se rozhodl přitvrdit. Vyzkoušeli jsme různé přípravky od různých firem, které měly zajistit průzračnou vodu. Dokonale nefungoval žádný, ale řasa se srážela a držela při dně. Takže voda byla téměř průzračná.

Hromadící se "zelenina" mne přivedla na myšlenku, že by mohli pomoci ancistrusové. Mám tři leucostikty, dost narostlé, tak jsem je do jezírka pustil. Hlasité díky jsem neslyšel, ale podle množství zeleného trusu jsem usoudil, že se tváří docela spokojeně. To už byly volné tři nádrže. Ovšem po dvou týdnech mi začaly chybět další. Do jezírka postupně putovala skupinka modrých akar (A.pulcher), perleťovek (G.braziliensis) a pruhovaných i bílých kančíků (C.nigrofasciatus). Přidali jsme prázdné květináče a drenážní trubky. Ovšem stále chyběly rostliny.