Už je tomu čtyři roky co u domovních dveří zazvonil zvonek a v nich přítel Vladko zahřímal bodrým hlasem: "Ty se neukážeš tak jsem tě přijel navštívit – tady jsem ti přivez dárek," šibalsky se usmál a z tašky vytáhl pytlík s vodou. Skutečně, na první pohled nebylo nic vidět, až když jsem nabízený sáček vzal do ruky a podíval se zblízka. "Propána co to je?" Nic podivnějšího jsem jaktěživ neviděl!

Co si přát hezčího?

Tři rybičky vypadající jako hnědavé okřídlené hrášky s ocáskem velikosti asi 2,5 cm. Dostalo se mi poučení že jsou to "také" sumečci - když už je dělám. Jmenují se Hara jerdoni (DAY, 1870), žijí v horských potůčcích Bengálska a o jejich životě a rozmnožování dosud není nic známo. K chovu jim stačí malé akvárium s teplotou kolem 20°C. Může si akvarista přát něco hezčího? Tohle pro mne byly přímo vánoce. Popili jsme kafíčko, podiskutovali samozřejmě o rybách, prohlédli akvária a po rozloučení jsem rybky prozatím vypustil do nádrže o 80 litrech s dvojitým filtrováním.

Druhý den jsem upravil jednoduše vnitřní interiér několika kameny, malým kořenem a trsem jávského mechu zavěšeného na drátěné hrazdičce u zadní stěny. Kousek hnědovky křídlaté přivázané na kaménku dokončilo úpravy a mohlo začít seznamování.


Den tráví rybky schované na dně mezi kameny nebo zavěšené v trsu rostlin, vyčkávaje soumraku. Ze strnulého klidu se nechají jen občas vyrušit proudem přinešenou potravou. Jakmile se dotkne jejich vousků, zmocní se jí krátkým prudkým výpadem. Přes zdánlivou netečnost pozorují bedlivě okolí, v případě nebezpečí dokážou bleskukychle zmizet.

S nastávajícím soumrakem opouští své úkryty a začíná život. Jejich subtilní tělíčka hbitě brázdí nádrží po sháňce za potravou, nevybíravě shltnou všechno živé, co najdou, jen aby ukojili potřeby svého nenasytného žaludku. Ten je opravdu veliký, dokážou ho nacpat k prasknutí. Docela groteskní pohled na nenasytného jedlíka, jak na vypouklém bříšku neudrží rovnováhu a opírá se zešikma o prsní ploutev aby se nepřekulil.

Hned další den, abych mohl lépe pozorovat jejich noční život, jsem si koupil červenou žárovku do fotokomory a umístil nad akvárium. Což o to, nápad dobrý ale od té doby jsem chodil spávat dobré tři měsíce až při svítání. Nemusím vysvětlovat jak se na to manželka tvářila.

Po pár dnech jsem zjistil že rybkám bude stačit bohatě 25litrové akvárium a i pro mne na pozorování bude výhodnější. Tak se také stalo. Rybky milují časté výměny vody, stačil obden jeden třílitrový kbelíček a pár kroků z kuchyně do pokoje. Očividně to rybkám prospívalo a já k velké radosti zjistil, že z celého tria je podle zaplněného bříška samička, druhý nepatrně drobnější štíhlý sameček a třetí tvor zatím pohlaví neurčitelného.

Divoké tření za soumraku

Jako na zavolanou vyšel časopis AŽ a v něm článek od Alfreda Dorna o náhodném odchovu několika kusů Hara jerdoni. Při odkalování si všiml, že odsál do kbelíku kromě nečistot i 20 protopterygiolarev, které mu po krmení žábronožkou během několika dnů uhynuly. O 14 dnů později se situace opakovala, tentokrát použil k odchovu mikry a kousky rozmělněné krmné tablety. Úhyn už nebyl tak velký, pár kusů se podařilo dochovat do dospělosti.


Taková výzva se nedá odmítnout! Stejná situace po krátkém čase nastala i u mne, když jsem objevil ve dne sedm protopterygiolarev. Opatrně jsem je odlovil do vytíračky a podle pravidla "důvěřuj ale prověřuj" jsem droboučkému 2,5 mm potěru předložil k snědku žábronožku. Během pár hodin jsem byl bez mláďat! Dobré poučení do budoucna. Potěr Har není schopen žábronožku strávit!

Zaměřil jsem se tedy znovu na dění u dospělců a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Již po pár dnech před nastávajícím soumrakem začaly rybky nervózně proplouvat nádrží a z chování bylo patrno, že nejde jen o shánění potravy. Honička trvala do úplné tmy, rybky vpluly do kořenů plovoucí hnědlovky a začalo bouřlivé více jak hodinu trvající tření. Sameček bez ustání krátkými třepetavými pohyby v těsných kruzích obletoval samičku, každou chvilku došlo k tělesnému kontaktu, což připomínalo víc rvačku psů než tření ryb.

Při mdlém světle červené žárovky nebylo vidět, v které fázi dochází ke kladení jiker ani jejich počet. Po ukončení jsem rodiče odlovil do vedlejší nádržky a příští den jsem prohlédl místo, kde se rybky třely. Opravdu, několik drobných jiker skutečně na kořenech zůstalo přilepených. Hned následoval telefonát Vladkovi že mám Hary vytřené, jestli si nechce jikry přijet vyfotit. Bohužel byl časově zaneprázdněn a než se ke mně dostal, trvalo téměř měsíc.

Zůstala vzpomínka bez dokumentace. Mohu jen napsat, že vzezření jiker je stejné jako u teter Nematobrycon palmeri. Přestože jsem Vladkovi říkal posléze i data, za jak dlouho se kulí potěr, za jak dlouho se zcela průsvitné protopterygiolarvy rozplavou a vybarví, k velké škodě ani jeden z nás si tato data do dnešní doby nezapamatoval.