Řízením osudu se mi dostala do ruky kniha Enjoying Cichlids z renomovaného nakladatelství Cichlid Press - abych byl přesnější, tak její druhé vydání. Kdo se zajímá o cichlidy, tomu ho asi nemusím dlouze přestavovat.

Jak už sám název napovídá, jde o nakladatelství úzce zaměřené na knihy o cichlidách (nosným tématem jsou zejména tlamovci východoafrických jezer), které založil Ad Konings. Za dobu své existence vydalo okolo 20 titulů, přičemž na mnohých se Konings podílel sám, ať už jako autor nebo editor.

Enjoying Cichlids je již druhé vydání knihy, která prvně vyšla v roce 1993 a dle informací ze stránek http://www.cichlidpress.com/? byla přeložena do němčiny, francouzštiny, švédštiny, holandštiny a polštiny. Vzhledem k tomu, že jsem již šťastným vlastníkem knihy South American Eartheaters (stejného vydavatelství) od Thomase Weidnera, těšil jsem se na zajímavé čtení a tento předpoklad se víceméně potvrdil. V následujících rádcích se pokusím nejen stručně popsat obsah knihy, ale i uvést některé z informací, které mne zaujaly a které mohou být případně i předmětem další diskuse.

300 let zkušeností na 240 stranách

O čem, že kniha je? Většina z čtenářů určitě již pochopila, ale pro úplnost. Stručně řečeno "Enjoying Cichlids" je průvodce chovem cichlid, který se snaží předložit základní penzum informací, které by měly jejich chovatelům umožnit bezproblémový chov a v neposlední řadě poskytnout i radost a zábavu (tady trochu neuměle narážím na samotný název knihy).

Již první dojem z grafické úpravy a celkového zpracování knihy byl velmi dobrý. Možná se mnou nebudou všichni souhlasit, ale podle mne nezbytnou součástí dobré knihy o rybičkách (a nejen nich) jsou kvalitní fotografie. Těch se nám dostane požehnaně (okolo 180 a nemalá část z nich zachycuje cichlidy přímo v místech jejich výskytu v přírodě) a navíc se setkáme s množstvím doprovodných obrázků a přehledných tabulek.

Co se týká obsahové stránky, tak je důležité zdůraznit, že na knížce pracovalo 12 autorů, kteří si rozdělili 17 kapitol. Mimo A. Koningse (který je mimochodem podepsán pod nejvíce kapitolami - čtyřmi), bude některým např. známé jméno Mary Bailey, Willem Heijns nebo Frank Warzel (seznam všech najdete je zde: http://www.cichlidpress.com/... Minimálně dle jejich krátkého představení na předposlední stránce knihy by mělo jít ve většině případů o známé a zkušené osobnosti. A. Konings k tomu má celkem vtipnou poznámku, že jde vlastně o výtah více jak 300 let zkušeností s chovem cichlid.

Protěžovaná Afrika

Protože si tato publikace bere za úkol postihnout chov cichlid v celé své šířce, je určitě dobré, že se každé oblasti věnuje příslušný odborník. Na druhou stranu zde ale vyvstává nebezpečí, že výsledek bude působit nesourodým či roztříštěným dojmem. Tím nechci říci, že je to přímo tento případ, ale je patrné, že přísnější ruka editora by neškodila. Navíc je vidět, že pan Konings tak trochu protěžuje oblast svého hlavního zájmu. Nebo řekněme jinak - popustil uzdu své vášní (již zmíněné cichlidy afrických jezer) možná o něco více než by bylo nutné.

Posuďte sami nesmlouvavou řeč čísel - kapitola Tanganika má 44, Malawi 28 a Viktoriino jezero 18 stran. Naproti tomu kapitola Střední Amerika má stran 16, Jižní Amerika - velké cichlidy 19 a trpasličí cichlidky 10 stran. Menší "dramaturgický úlet" je i samostatná kapitola věnovaná cichlidám rodu Crenicichla (12 stran). Tímto nechci nějak shazovat kvalitu jednotlivých částí, protože ta je ve všech případech velmi dobrá, jen jako celek nepůsobí zcela kompaktně. To se projevuje i v obsahu jednotlivých kapitol, kdy v některých jsou navíc tabulky srovnávající vybrané druhy ryb, přičemž v některých zcela chybí. Zmíněné výhrady jsou asi jedinými zásadnějšími, které mohu k této knize mít. Dále už to budou jen samá pozitiva.

Filtr fluidní i skrápěcí

K samotnému obsahu trochu podrobněji. Kniha je strukturována do 21 tématických kapitol, které se dále dělí do nečíslovaných podkapitol. Přeskočíme-li obligátní úvod, začíná se logicky základními požadavky na vybavení nádrže (mj. umístění nádrže, světlo, dekorace, rostliny, pozadí a rady na úspěšný odchyt ryb v nádrži či naopak, jak nejbezpečněji přidat nové přírůstky).


Dále následuje část týkající se vody (nejběžnější způsoby snižování či naopak zvyšování pH - krátká poučka zní: nikdy nezvyšujte pH vody bez její částečné výměny) a filtraci. U filtrace bych se krátce zastavil - kapitola je dělena na dvě hlavní části, přičemž ta první je nadepsána jako wet filters a popisuje běžně známé vnitřní, vnější filtry i méně známý tzv. fluidized bed filter (tedy volně přeloženo filtr na bázi fluidních vrstev).

Druhá část nese nadpis trickle filters (překládá se jako skrápěcí filtr). Princip je podobný jako u intervalových filtrů, tj. zajistit bakteriím co největší přístup ke kyslíku. Tady je to řešeno tak, že voda se nechá pomalu protékat, resp. prokapávat přes filtrační média, aby bylo zajištěno její maximální okysličení a tedy i maximální "výkon" nitrifikačních bakterií.

Pro lepší pochopení je v knize uveden i nákres jednoho z možných provedení. Několikrát je zde též zmíněna potřeba zajistit úroveň uhličitanové tvrdosti nad 3 °dKH, a to nejen z důvodu dostatečné pufrační schopnosti vody, ale i jako předpoklad správné činnosti nitrifikačních bakterií. Pro případ akutní potřeby snížení toxicity nitritů je doporučeno přidání NaCl (k jejich odstranění je samozřejmě jednoznačně doporučena výměna vody).

Spirulina nade vše

Následují kapitoly týkající se krmení, přičemž samostatně je vypíchnuta oblast živého krmení. Kdo se častěji pohybuje na zahraničních cichlidářských stránkách, se možná již setkal s tzv. krevetkovým koktejlem (shrimp mix), jehož základem jsou celé krevetky, mražený hrášek, spirulina a vitamíny - celé zalité v želatině (mj. úspěšně vyzkoušené slavným Lee Newmanem při chovu ryb rodu Satanoperca a Retroculus).

V této kapitole dostáváme nejen zajímavý exkurz do historie práce z živým krmením (až do 50. let minulého století), ale zejména jsou zde podrobné návody na chov miker, roupic, grindalu, žížal a žábronožky. Jinak celou knihou se táhne linka jednoznačného varování před krmením masem teplokrevných zvířat - ryby nejsou údajně schopny jejich tuk (mastné kyseliny) zpracovat a následně dochází k degeneraci jater.