Život s dafniemi

Mladé rybky, které jsem si donesl, byly vitální a přijímaly živou potravu. Lze je krmit stejně dobře artemií jako cyklopem, komářími larvami, dokonce ani čisté drobné nitěnky rybkám nevadí. Jako zvláštní pochoutku přijímají dafnie, které chtivě loví a poté, co "vycucnou" obsah, schránku nechají bez povšimnutí spadnout ke dnu.



Pár živých dafnií je dobré dát jako potravu i do vytírací nádržky. Většina jiné potravy totiž klesá ke dnu, zatímco dafnie se zdržují většinou nad třecím roštěm a rybky je mohou chytat, čímž snížíme riziko požírání vlastních jiker hned po jejich odložení. Důležité je střídání potravy, protože co rybky jeden den s chutí konzumují, druhý den odmítají a raději hladoví.

Snad jen artemii jsou ochotny konzumovat kdykoliv, ale denodenní krmení pouze artemiemi neodpovídá fyziologickým nárokům sladkovodní rybky. Cítí se dobře v běžné vodovodní vodě 240 mikrosiemens a pH okolo neutrálu. Vnitrodruhová agresivita u rybek F1 generace není už tak veliká a vede většinou jen k vzájemnému imponování, nikoliv k vzájemnému zabíjení se.

Kdo si počká...

Rybky pohlavně dospívají ve věku 6-7 měsíců. V tomto stáří můžeme začít pozorovat známky pohlavní aktivity. Tření není tak časté jako u Nannostomus marginatus, kde většinou stačí přelovit párek rybek do malé elementy a na tření si počkat. N. mortenthaleri je i v F1 generaci stále plachá rybka a prostředí, ve kterém se vytírá, musí být prosto jakýchkoliv otřesů či prudkých světelných změn.

Pohlaví u N. mortenthaleri je rozlišitelné za normálních okolností poměrně těžko. Samci bývají robustnější než samice a dokáží se nažrat tak, že jejich bříška jsou větší než u stejně starých samic a snadno se se samicemi zamění. Za poměrně spolehlivý rozlišovací znak lze považovat zbarvení řitní ploutve. Tato ploutvička je u jedinců obojího pohlaví červená, ale u samců má tato červená řitní ploutev tmavší červený lem, zatímco u samic je naopak lem řitní ploutve světlejší.




Ke změně ve vybarvení dochází v období pohlavní aktivity. Samci kteří se chtějí třít, se vybarví fantasticky purpurově, a to je signál chovateli umístit chovné párky do elementek s měkkou vodou, trsem jávského mechu a hlavně - s vytíracím roštěm. Nejlepší je umístit párek do elementky večer a zhasnout. Ke tření pak většinou dojde následující den v pozdních odpoledních a večerních hodinách.

Bez roštu ani jikra

Tření probíhá většinou klidně, samec pronásleduje nenásilně samici, rybky se občas zastaví blízko sebe a samec provádí typické kývavé pohyby prohýbáním zadní partie těla nahoru a dolů a jeho purpurové zbarvení se mění v karmínově červené. Když je samice připravena odložit jikru, dá samci signál tím, že na jeho dvoření reaguje podobným způsobem a poté se lehce prohnuta postaví do spleti jávského mechu.

Samec ji následuje, rybky se přitisknou a za křečovitého chvění dochází k odložení jedné, vyjímečně dvou jiker. Jikry jsou lepivé jen pár minut, poté se uvolňují a klesají ke dnu, kde je třoucí se pár radostně požírá. Proto bez použití roštu nenajdeme ani jikru.



Nejlepší způsob je nechat rybky třít do jávského mechu nad třecím roštem a ještě každých asi 20 minut skleněnou tyčinkou zaklepat jávským mechem aby se jikry ztrácející rychle svou lepivost uvolnily a propadly roštem na dno, kam za nimi dospělé ryby nemohou. Třoucí se rybky sice tímto počínáním na pár minut vylekáme, ale po pěti minutách se obvykle vracejí k třecí aktivitě.