Beze stopy

Mech nesmí být příliš hustý, aby jikry mohly propadnout. Z jednoho výtěru bývá 20, maximálně 50 jiker a při prvních pokusech o tření se můžeme dočkat nemilého překvapení. Nádherně čajově čiré jikry při kontrole po několika hodinách zmizí. Nezplesniví, nezbělají, prostě zmizí. Tady nemusí být vždy na vině kvalita vody, velmi často se jedná se o neoplodněné jikry, které se prostě beze stopy rozpadnou. Při opakovaných výtěrech v cca desetidenních intervalech se tato situace zlepšuje a oplodnění je lepší a lepší.



Voda pro tření a vývoj jiker je ideální měkká, lehce kyselá, DGH max.2, DKH max.0,2, pH 6,8. Teplota pro tření a vývoj stačí 22-24°C.

Pro úplné zjednodušení pro akvaristy, kteří nemají chuť experimentovat, uvádím, že dobré výsledky dává použití čerstvě napršené dešťové vody s původní vodivostí 10 mikrosiemens, do které přidáme Vincentku tak, aby se vodivost zvýšila na 30 mikrosiemens. Hrubým odhadem bez měření se jedná o přidání 2 ml Vincentky na 5 l dešťové vody.

Má-li chovatel mikroskop, může si oplodnění a další vývoj jiker v časových intervalech zkontrolovat. Jak by asi jikry měly pod mikroskopem v jednotlivých fázích vývoje vypadat, ukazují přiložené obrázky embryonálního vývoje.

Mimikry méně výrazné

Potěr se líhne při teplotě 23°C za 36 hodin a za dalších 4-5 dnů se rozplavává a začíná přijímat potravu. Je větší než potěr N. marginatus a přijímá hned nauplie Artemia salina. Zdá se, že je i odolnější a tvrdší než potěr N. marginatus. Lze říci, že po naplnění plynového měchýře může další úspěch zmařit už jen hrubá chyba chovatele.



Zatímco rozplavaný potěr N. marginatus vypadá jakoby "otrhaný a oplesnivělý"
což jsou mimikry potěru všech příslušníků rodu Nannostomus, potěr N. mortenthaleri má tento příznak méně vyjádřen než N. marginatus a více se podobá malé rybce. Kresba na ocasní ploutvi plůdku je též odlišná než u N. marginatus, jak dokumentuje fotografie.

Ve dvou týdnech stáří potěru je dobré začít do nádržky začít po malých dávkách přidávat tvrdší (vodovodní) vodu. Tak, aby ve stáří 4 týdnů bylo možné malé rybičky zbarvením podobné svým rodičům přelovit do většího akvária s běžně používanou vodovodní vodou.



Co řící závěrem? Jedná se snad o nejkrásnějšího příslušníků rodu Nannostomus. Rozmnožování je zatím obtížné, jiker z jednoho tření je málo, bývají často neoplozené a rybky jsou v F1 a F2 generaci stále dost plaché. Nebude jich nikdy na trhu přebytek, protože odchyty v přírodě mají své limity dané množstvím rybek v přírodě a obtížným transportem z lokality. Rybka pravděpodobně nikdy nebude nabízena v tisících z Asijských pěstíren a zůstane stále drahá. Snažme se ji dále rozmnožovat, aby v našich nádržích zdomestikovala stejně jako kdysi Nannostomus marginatus. Její krása a naše hobby nás k tomu zavazují.