Každý akvarista dříve či později zatouží po zachycení právě toho svého kousku podvodního světa. Někdo se realizuje snímáním fotomobilem, někdo levným kompaktem, další (a je jich stále více) drahými zrcadlovkami s dokonalým sklem. Nepochybuji, že všichni fotí se stejným nadšením a se stejným potěšením.

Kvalitní fotografie ryb nejsou však úplnou samozřejmostí, ani s tou nejlepší technikou a optikou. Nejlepších výsledků dosáhne akvarista-fotograf stjejně doma, kde je možno počkat si před akváriem desítky minut na dobrý záběr, na lepší světlo, na zklidnění rybek, v klidu snímek zopakovat a neuspěje-li dnes, může to zkusit zítra.

O něco obtížnější je situace u akvaristy - návštěvníka výstavy. Na nich se dlouhodobě vystresované, nevybarvené ryby drží zpravidla v zadním koutku akvária, kde nenabízejí ideální záběr, a to ani když jsou vidět celé a jsou natočeny bokem (což se nestává), o nepříjemných odlescích ani nemluvě. Navíc je fotograf silně omezen časem a prostorem, takže udělat slušnou fotku je často spíše dílo náhody, než fotografického umění.

Úplně nejhůř je na tom akvarista - cestovatel, který má s kvalitním záběrem ulovených ryb zpravidla největší problém a přitom mu na fotografiích opravdu záleží. Zkuste udělat dobrý snímek 5cm rybky na bahnitém břehu tropické řeky, vzdálené od civilizace třeba desítky kilometrů! Tady jsou jen 4 možnosti:
1) snímek ze břehu do vody
2) snímek na síti
3) snímek v ruce
4) snímek ve fotokyvetě

Přestože každá z těchto metod má svoje kouzlo, nepopiratelně nejpřirozenější výsledky jsou z fotokyvety. I zde je snímek vykoupen jistou dávkou trpělivosti, ale v malé a úzké kyvetě je manévrovací prostor rybky výrazně omezen, takže se přeci jenom v hledáčku lépe "loví".

Na svých cestách po tropech jsem vždy tak trochu paraziticky využíval vybavení, které s sebou vozil přítel Jožo Májsky. Letos jsem vyjel s pozměněným složením lovců a byl jsem postaven před problém pořízení vlastní fotokyvety. Nechtěl jsem okopírovat Jožovo řešení - malé fotoakvárium - protože je velmi neskladné a choulostivé na převoz. Snažil jsem se tedy opustit svůj biologický background a vymýšlel skladnější řešení.

Teotericky to šlo celkem snadno, praktická část mi dala trochu zabrat. Musel jsem využít instantních, snadno dostupných objektů a materiálů. Sice nejsem totální levoruk, ale bez potřebného technického vybavení vymyšlené nevyrobím. Nakonec jsem po několika obchodech sehnal všechny ingredience a po praktickém přezkoušení skládacího fotoakvária jsem mohl zvolat "Heuréka". Manželka sice trochu zchladila moje sebevědomí vynálezce tvrzením, že něco obdobného četla v jedné z Durrelových knih, ale na to mám alibi - četl jsem jenom "Zlaté netopýry a růžové holuby", kde to určitě není…

Technické provedení je vlastně velmi prosté; dvě skla, silný pás pryže a čtyři přítlačky. Pryž umístíte mezi skla a přítlačkami je upevníte. Pryž tedy vytvoří dno a boky "akvária", jehož vodotěsnost zajistí přítlačky. Výhodou je ideální mobilita, rychlá rozborka a zborka, díky které se dají přežít i teploty přes 40 °C, nálety moskytů a samozřejmě především fotografie, které prezentují ryby v celkem přirozené pozici a barvách.

Fotografie jednotlivých typů můžete posoudit sami v následující galerii.