Autor: Radek Bednarczuk, http://www.radbed.com ; Překlad: Roman Lang
Cichlidy obývající vody Jižní Ameriky, jsou většinou spojovány s oblíbenými terčovci, skalárami, cichlidkami, případně také perleťovkami. Rozlehlé vody Amazonky jsou nicméně domovem i jiných zajímavých a barevných cichlid - například těch z rodu Crenicichla.

Akvaristy jsou většinou považovány za příliš velké, agresivní a proto nevhodné do společenské nádrže. Naštěstí i mezi nimi se najde skupina rybek drobnějšího vzrůstu, která se ideálně hodí do společenských nádrží. O té si budeme povídat na následujících řádcích.

Více jak sto druhů

V současnosti rod Crenicichla zahrnuje více jak sto druhů, a protože se jejich počet neustále zvyšuje, došlo k jeho rozdělení do několika skupin. Trpasličí hřebenáči, tj. ryby nedorůstající délky větší než 12 - 14 cm, jsou řazeni do skupiny Wallaci. Mezi vědecky popsané druhy této skupiny patří Crenicichla urosema (Kullander, 1990), C. virgatula (Ploeg, 1991), C. heckeli (Ploeg, 1989), C. wallaci (Regan, 1905) a samozřejmě i ty nejznámější C. compressiceps (Ploeg, 1986), C. notophthalmus (Regan, 1913) and C. regani (Ploeg, 1989).

Mimoto akvarijní trh samozřejmě nabízí i mnoho zajímavých druhů, které nebyly doposud vědecky popsány. Pro uvedenou skupinu je charakteristická nejenom malá velikost, ale i to, že samice většinou mají na hřbetní ploutvi lemovanou černou skvrnu (oko). Cichlidy obývají rychle i pomalu tekoucí vody - v první skupině můžeme nalézt C. notophthalmus (vodní toky v blízkosti řeky Rio Negro) a C. regani (řeka Rio Trombetas); v druhé (tzv. reofilní) např. C. compressiceps (povodí řeky Rio Tocantins), C. heckeli a C. urosema.

Metr délky na dva páry

Přestože jde o ryby malého vzrůstu, musíme mít na paměti, že jsou to jako většina cichlid teritoriální a v době tření i relativně agresivní. Samci některých druhů mohou vyžadovat teritorium o průměru až několik desítek centimetrů. Na vyšší než běžné úrovni je i samotná vnitrodruhová agrese. Minimální délka nádrže pro několik mladých a pohlavně nedospělých ryb je 100 cm, zatímco šířka se doporučuje 50 - 60 cm; výška je podružná, protože většinu času ryby tráví v dolních partiích nádrže. Klasickým řešením je si poté ponechat pouze jeden, nejvýše dva vzrostlé, harmonické páry daného druhu.

Ryby můžeme kombinovat s krunýřovci, perleťovkami nebo jinými většími cichlidami. Někteří akvaristé je chovají i s trpasličími cichlidkami, ale je třeba si uvědomit, že drobnější druhy se mohou pro hřebenáče lehce stát živým krmením. Samotná nádrž by měla obsahovat množství úkrytů, ať už ve formě kořenů, větví, kamenů, listů mandlovníku nebo keramických trubek. Tyto skrýše mohou pak sloužit nejen jako vhodná místa pro tření, ale ryby v nich tráví i většinu času číháním na kořist. Jako substrát je vhodné použít písek nebo drobné kamínky. Minimalistické a pro někoho až strohé prostředí nádrže může být oživeno některými nenáročnými druhy rostlin - vhodné budou zejména druhy Microsorium, Echinodorus, Cryptocoryne či další, které jsou schopné se přizpůsobit fyzikálním i chemickým podmínkám akvária.

Čistota půl úspěchu

Co se týká osvětlení, tak by nemělo být příliš ostré, protože ryby jsou potom plaché a lekavé. Vlastní parametry vody v nádrži se snažíme směrovat k následujícím hodnotám: teplota okolo 28°C a tvrdost 5 - 10°dGH. Konkrétní pH závisí na chovaném druhu - některým vyhovuje 5,5 - 6 (C. notophthalmus), jiným 6,5 - 7 (tolerantnější C. regani). Mnoho profesionálních chovatelů chová dlouhodobě tyto ryby i při pH blízko 7, celkové tvrdosti 10 - 13°dGH a teplotě 26 - 27°C. Za těchto podmínek i minimální snížení pH a tvrdosti spolu se zvýšením teploty k 29 - 30°C a přidáním taninů stimuluje cichlidy ke tření.

Mimo uvedené je bezpochyby klíčovými předpokladem pro zdárných chov kvalitní biologická filtrace, vzduchování a celková čistota nádrže. Nezapomínáme na pravidelné týdenní výměny vody. Zanedbání výše zmíněného může vést k zvýšené náchylnosti k bakteriálním infekcím a obecně zkracuje rybám délku života, která jinak dosahuje 4 - 6 let. Hřebenáčům pocházejícím z rychle tekoucích vod bohatých na kyslík musíme toto dopřát i v akváriu. Nejjednodušeji toho dosáhneme pomocí filtrační hlavy či vnitřního filtru s připojeným difusérem. U ryb z klidných vod se naopak snažíme proud vody v nádrži minimalizovat.