Živorodky pohlídají

Mezi akvaristy je často rozšířený názor, že hřebenáči vyžadují jen a jen živou potravu, což ale není zcela pravda. Je přirozené, že ryby odchycené v přírodě nepřivykají lehce na umělou stravu, ale u těch z domácích odchovů by už neměl být žádný problém s krmením např. granulkami, které klesají ke dnu.

Zástupci druhu Crenicichla jsou bezpochyby hlavně predátoři, kteří v úkrytu číhají na jiné rybky (tomu odpovídá i jejich podlouhlé tělo s masivní tlamou), známe však i druhy (např. C. compressiceps), které dávají přednost bezobratlým. Vhodným krmivem pro všechny hřebenáče je mražený kryl, koretry, patentky či dospělé artemie. Abychom zajistili různorodost v každodenním krmení, můžeme si vypomoci směsí, kterou si sami vytvoříme - stačí nám smíchat dostatečně rozmělněné krevety, filé z mořských ryb, špenát a malé množství hrášku.

Též lze zkrmovat potěr živorodých ryb ať už chovaný v samostatné nádrži nebo tak, že přímo do akvária s hřebenáči umístíme síťovanou porodničku, do které přeneseme několik samic živorodek. Nejen že, tento způsob krmení je vynikající pro přivedení ryb do tření, ale lze ho využít i pro případ naší delší nepřítomnosti, kdy nemáme nikoho, kdo by nám krmil ryby nepřijímající nic jiného, než živou stravu (např. právě ty z odchytu).

Svědomití rodiče

Klíčovým předpokladem pro odchov těchto zajímavých cichlid je existence sehraného páru. Toho dosáhneme dvěma způsoby - buďto ho přímo seženeme od chovatele, kterému věříme, nebo musíme koupit několik mladých ryb a počkat, zda se pár nevybere z nich. Když ho takto získáme, je nejlepší ho oddělit od ostatních do vlastní nádrže. Dalším krokem je vhodná stimulace ke tření - tady bychom měli začít změnou chemických parametrů vody (snížení pH a tvrdosti), zvýšením teploty a jednorázovou výraznou výměnou vody (50 - 60%).

Někteří lidé mění vodu velmi často (vždy již po několika dnech), je však třeba mít vždy na paměti, že ryby se budou třít až v reakci na stabilní fyzické i chemické parametry vody. Jedním ze způsobů, jak získat vhodnou vodu, je využití reverzní osmózy a následném přidání minerálních solí, které jsou prodávané přímo pro použití v akvaristice. Dále nesmíme zapomínat krmit pár denně živou potravou a pokud je možnost, tak nejlépe živými rybkami.

Třecí nádrž by měla být vybavena skrýšemi, např. již zmíněnými keramickými trubkami, do kterých se ryby třou. Riziko zaplísnění jiker omezíme přidáním taninů. Když používáme vnější filtr, měli bychom pak na nasávací koš nasadit kostku molitanu, abychom zabránili případnému náhodnému nasátí potěru.

Jak je běžné mezi cichlidami, samotnému tření předchází působivé dvoření - samec se předvádí samici roztahováním ploutví atp. Námluvy mohou trvat i několik dnů. Samice následně zabere některou ze skrýší (jeskyněk), jejíž stěny pečlivě očistí a dochází ke kladení jiker (velmi často na strop), které oplodní samec. Po tření zůstává samice většinou v bezprostřední blízkosti jiker, které ovívá ploutvemi a vybírá ty neoplodněné (bílé), zatímco samec chrání celé teritorium.

Za 3 - 5 dnů (podle teploty) dochází k vykulení larev a po dalším týdnu, kdy je stráven žloutkový váček se rybky rozplavou. V té době mohou být již krmeny rovnou naupliemi žábronožky solné nebo mikrami. Rodiče se o potěr starají velmi svědomitě několik týdnů i déle.

Závěr

Myslím, že všichni nadšenci pro jihoamerické cichlidy by se jednou měli pokusit o chov těchto okouzlujících ryb, a to ne pouze kvůli jejich nevšednímu vzhledu a zbarvení, ale též s ohledem na jejich zajímavé chování. Zpočátku je vhodné začít s těmi méně náročnými druhy, ke kterým se řadí C. regani a C. compressiceps a postupně přejít k chovu těch obtížnějších jako např. C. nothophthalmus.

Literatura:

1. Römer U. (2001): Cichlid Atlas, Vol. 1. Mergus Verlag.

2. http://www.geocities.com/...

3. http://www.cichlidae.com

4. Konigs A. (2002). Enjoying Cichlids. Cichlid Press.

5. Leibel, W.S. (1992): The Marbel Pike Cichlid, Crenicichla marmorata (Pellegrin 1904). Cichlid News Vol. 1 No. 2.