Krátce po Novém roce 1997 se u mne zastavil jeden kamarád – akvarista, žijící o několik ulic dále, na oblíbené kafe a pokec o rybkách. Z běžné debaty tak nějak vyplynulo, že se mu doma přemnožili šneci a hodilo by se mu pár tetraodonů. Jistě, ani pro něho by nebyl problém si zajet k některému pražskému importérovi a rybky, které se v té době poměrně často objevovaly v dovezeném sortimentu, si zakoupit. On měl ale svou pravdu, která byla vcelku logická: "Místa nemám tolik, abych ty ryby jen tak pro nic za nic ubytovával a staral se o ně. Potřebuji jen "vyčistit" akvárka od šneků a nic víc". Chvíli jsme pak probírali všechny další známé možnosti likvidace šneků, až a po chvíli přišel onen kamarád s návrhem, jestli bych mu na potřebnou dobu nezapůjčil svého oblíbence. Chvíli jsem si vymýšlel kde jaký argument, proč to není vhodné, včetně obligátní možnosti zatažení nějaké neplechy z mé pěstírny do chovatelského zařízení kamaráda, ale jeho argumentace nakonec zvítězila a Budulínek se stěhoval za prací do kamarádovy pěstírny.

Tak uběhl asi měsíc a v době, kdy jsem už začínal předpokládat, že se rybka pomalu vrátí zpátky za mnou přišel bratr onoho kamaráda, který je taktéž chovatel rybek s tím, že by se mu hodilo, kdyby si mohl Budulínka od bráchy přebrat a nechat jej rejdit zase chvíli v jeho nádržích. Opět následovaly argumenty o hygieně, karanténě apod. Kamarád se ale zviklat nenechal (oni to mají v rodině) a tak jsem nakonec souhlasil.

Když se mi pak po několika týdnech ozval znovu s tím, že i jeho švagrová, na druhém konci Úval má problémy se šneky, už jsem ani neprotestoval a s poznámkou, aby na něj byli opatrní jsem svolil k dalšímu přemístění onoho "gastarbeitera". Ani tím však Budulínkova anabáze neskončila. Ani zdaleka ne. V dalších několika měsících se jeho popularita rozšířila po celých Úvalech takovým způsobem, že mi čas od času zavolal nějaký známý, jestli by i on jako mohl……. Tehdy jsem už poručil Budulínkovu duši pánu, v duchu se s ním rozloučil a odevzdaně vždy do telefonu řekl pokorné…"no jo"…! Dnes už ani nevím, kolik působišť milý tetraodon celkem vystřídal. Pro mne se stalo zázrakem, když mi asi po třičtvrtě roce při jedné odpolední šichtě v naší tehdejší akvaristice přinesl asi desetiletý hošík podezřele vyhlížející pytlík s tím, že tatínek se nechá poroučet, mnohokrát děkuje a že mi vrací rybu! Vytřeštil jsem oči a ejhle, z pytlíku na mne koulel očima tetraodon vypasený jako čuník, o dobré tři centimetry větší, než když jsem se s ním loučil.

Přes to všechno, co měla ryba za sebou a jak před časem konec konců dopadli i její sourozenci, doslova kypěla zdravím a svou obligátní zvědavostí. Překvapením jsem stěží klučíkovi poděkoval s tím, aby pozdravoval doma a jakmile se za ním zaprášilo, pověsil jsem na dveře obchodu ceduli "Sanitární den" a jal se upravovat jedno z menších výstavních akvárií v krámě pro jeho další pobyt. Věren svým zásadám karantény jsem jej jednak hned díky možnostem v obchodu nechtěl tahat domů a navíc i v krámě jsme měli dost šneků, které bylo mnohem vhodnější nechat zpracovat Budulínkovou šrotovnou, než je utrácet v horké vodě a splachovat do toalety. Tak strávil Budulínek dalších pár měsíců v naší "Živě", k velkému povyražení dětí, které k nám chodívaly na nákupy pro své mazlíčky.

Do svého domova na stole v mé pěstírně se vrátil téměř po roce cestování, neboť jsem si jej z obchodu odnesl přesně v poslední otevírací den roku. Silvestra a příchod Nového roku tak oslavil opět doma u slavnostní hrsti pěkných okružáků. Ryba se v dobrém zdraví, bez jakýchkoliv následků ze svých cest dožila ještě dalších tří let, než se odebrala do tetraodoního ráje. Za zaznamenání pak ještě stojí to, že jsem se nikdy nedověděl, že by kdokoliv u koho se kdy objevila zaznamenal z těchto důvodů ve svém akváriu či akváriích nějaký zdravotní problém, což bylo pro mou maličkost obzvláště překvapující. Budulínek se ke mně do krámu ze svých cest vrátil v době podzimu 1997, kdy jsme v Úvalech zakládali akvaristický spolek. Nejméně polovina z tehdejších šestnácti zakládajících členů zaznamenala u sebe doma i jeho hostování. Kdo ví, možná i jeho tehdejší popularita měla na tomto dění svůj díl, třebaže si na to dneska ve spolku asi už nikdo ani nevzpomene.

No a já bych rád i touto formou vám všem návštěvníkům portálu AKVARISTA.cz za všechny z redakce popřál skálopevné zdraví nejen na vašich následujících cestách tomto roce a poděkoval vám za přízeň.

Honza Burzanovský