II. - 1870

V předchozí zprávě (Bulletin de la Société ď Acclimatation, číslo z minulého července) seznámil jsem Vás s čínskou rybkou, za níž děkujeme neúnavné námaze p. E. Simona.

V tomto sdělení popsal jsem Vám dopravu velmi složitou a beznadějnou, přece však na konec provázenou úspěchem; pak jsem uvedl vylíčení pamětihodného způsobu páření samce se samicí, námluv a péče samce o jikry uložené do plovoucí pěny a tam ošetřované; psal jsem i o jeho neúnavné bdělosti a ukončil zprávou o četných třeních, jež mne učinila majitelem několika set mláďat, jež žádají k růstu jen výhradně živou potravu, příhodnou velikostí velikosti jejich. To byla poslední a největší obtíž. Zmohl jsem ji šťastně také.

Zde následují doplnění mých pozorování a vylíčení dosažených výsledků.

Pozoroval jsem mladé po vylíhnutí drobnohledem alespoň týden, hledaje marně pro ně vhodné krmivo. To bylo ovšem příčinou zkázy; viděl jsem, jak mým rybkám den ze dne vpadá bříško a jak po stovkách zacházejí; tak jsem ztratil skoro všechna mláďata dvou prvých tření.

Avšak brzy spousta ústrojných látek, jež jsem jim dával za potravu a jež se hromadily na dně akvaria, začala se rozkládat; tím daly vznik spoustám různých nálevníků, monad a paramecií atd., kteří v houfech plavali u hladiny a u průhledných stěn nádoby. Viděl jsem, jak rybky chytaly s chutí a požíraly je ve spoustách. Brzy nato se jejich tělo vpadlé a vyduté dovnitř zvětšovalo a již ve třech dnech nabylo pravidelných tvarů.

Od toho okamžiku jsem usiloval, abych dosáhl potřebného množství této živé potravy. Podle rady p. prof. P. Gervaise nechal jsem hniti nálev sena, salátu a různých zvířecích částí; nejlépe se mi osvědčily jemně rozkrájené větvičky vodních rostlin. Tak jsem získal už po 5 dnech miliony drobnohledných zvířátek, nadmíru vhodných za krmivo mého potěru. Abych nekazil vléváním hnijící vody vodu v akvariu, filtroval jsem nálev a do nádrže dával toliko na síťce uváznuvší usazeninu.

Krmeny takto 14-20 dnů, dorostly mladé rybky tak, že zmohly sousto větší; dosáhly v té době 10 mm délky.

Toto pozorování není bezvýznamné, neboť řeší nejobtížnější otázku rybářskou: výživu potěru v prvých dnech po vylíhnutí. Nálevníci jsou jistě prvou potravou všech vodních obyvatelů a naráželi-li jsme při jejich chovu až dosud na tolik překážek, bylo to proto, že jsme jim nedovedli zaopatřit potravu, shodnou s jejich velikostí a silou a vhodnou k pozření i strávení.

Brzy nadejde okamžik, kdy nálevníci pro výživu potěru nestačí: jal jsem se proto hledati větší potravu; nalezl jsem ji v tůňkách kolem Paříže.

Každý si snadno představí obtíže a námahu, již bylo nutno vynaložiti k aklimatisaci mých čínských rybek; ostatně ji sám každý pozná, až budou rozšířeny mezi pěstitele a milovníky (což, doufám, bude možno již během roku) a bude nucen, aby došel chovu, projiti všemi zkouškami, jež jsem podstoupil.

Každého druhého dne, již po 4 měsíce, posílám svého člověka do okolí Paříže, aby lovil v tamních bažinách a tůňkách; přelévá hedvábným sítkem 100-200 věder vody a co na síťce zůstane mu, přináší. Doma mi pak začíná práce pro několik hodin: třídění zvířat ve filtrátu mi donesených; vybírám vše, co je k výživě mých rybek vhodné (buchanky a různé larvy) a odstraňuji vše dravé a škodlivé, co by bylo nebezpečím mým chovancům. Jsou to znakoplavky, splešťule, coryxy a zvláště brouci vírníci (Hydroporus), dlouzí 2-3 mm a neustále v pohybu, potrhají všechny rybky ve svém dosahu.

Ve vodě příkopů opevnění pařížských, žijí 3 druhy korýšů, velmi vhodných za krmivo mladých ryb většiny našich ryb; jsou to lasturnatka (Cypris), perloočka (Daphnia) a buchanky (Cyclops). Prvé dvě mají krunýř příliš pevný, aby mohly býti požírány i mými čínskými chovanci, avšak buchanky jsou nadmíru cenné, neboť jejich krunýř je zcela jemný a pak se vyskytují v různě odrostlých tvarech a ve všech skoro vodách; nadto podléhají proměnám a mohou ve stavu larev míti vhodnou velikost, aby konkurovaly i s nálevníky ve výživě mláďat.

To byla veškerá (až na přídavek několika larev jepic) výživa rybek, jež Vám tuto dovoluji si předvésti.

Nejvážnější nepřítel, s nímž jest mi bojovati v chovných nádržích, jest sladkovodní nezmar (polyp, hydra). Toto zvíře, zdánlivě úplně neškodné, uchvátí vše, co se dostane k jeho chapadlům. Viděl jsem, jak polykal potěr. Nejlépe se ho zbavíme, sbíráme-li ho trpělivě pincetou s rostlin akvarijních, prohlížejíce je, neboř nezmar má četné zárodky a úžasně rychle a hojně se rozmnožuje, zvláště v nádržích silně oživených, např. potěrem.

Ostatně i buchanky, tak výhodné krmivo mých čínských hostů, stávají se někdy nebezpečné. Vrhají se občas na rybky, přichycují se jich a unavují je tak, že přestanou přijímati potravu a chřadnou vůčihledně.

Podle těchto zkušeností prokázali by přírodozpytci, zabývající se studiem korýšů, znamenité služby rybářství, kdyby nalezli způsob, jak pěstovati tato zvířata vždy a ve velikém množství. Rozřešili by tak nejdůležitěji problém chovatelů ryb.

Jak moje rybky zesílily, dával jsem jim larvy jepic, jež jsem si obstarával rovněž rozbíráním přineseného filtrátu z tůní. Tříměsíční mláďata dovedou pojídati nítěnky a tehdy lze je pokládati již za zachráněné, lak bych mohl jich uchovat asi 300 ve velikosti těch, jež Vám ukazuji.

Tyto čínské rybky vyznačují se náramnou plodností; v teplých měsících trou se každých 14 dní. Zprvu měl jsem jich 17, 12 samců a 5 samic. 21. července se jedna samice vytřela zas, a však týden nato, ježto chována isolovaně od samce nemohla se zbaviti jiker, jež se jí znovu vytvořily.

Ze dvou dalších samic vytřela se jedna dvakrát, druhá jednou, pak obě zašly následkem nemoci, kterou jevily již při příchodu.

Čtvrtá samice se třela třikráte, zahynula však, vyskočivši z nádrže.
Konečně páté, od níž mám čtverý potěr, dvojí ze srpna a dvojí ze září, vede se dosud znamenitě.

Přišel jsem také o 3 samce v důsledku choroby, kterou si již přivezli.
V každém tření bývá 350-450 jiker. Po všech ztrátách, jež mne u prvého potěru z nedostatku vhodné potravy stihly, mám z něho toliko 65 kusů, dlouhých 3-4 cm.

Z následujících tření uchránil jsem vždy asi polovinu. Ze 410 jiker posledního tření udržel jsem na živu 396 mláďat, dík získaným zkušenostem.

Nešťastnou náhodou klesla v noci ze 17. na 18. října teplota na 7 °C, načež zahynulo mi 250 mláďat 30-45 dní starých. Bylo tedy nutno zbylým uměle topiti. K tomu postavil jsem akvarium na nádobu naplněnou vodou, kterou jsem udržoval lampičkou na stálé teplotě 18-20 °C.

Jsem jist, že bych nebyl býval nucen uměle topiti, kdyby se rybky vylíhly o 3 měsíce dříve, nebo kdyby teplota posledních 3 měsíců zůstala taková, jako v létě, takže by rybky v pěti měsících dosáhly zdatnosti rodičů a tak bych byl uchráněn velikých ztrát. Jest však podobno pravdě, že napřesrok počne se tření už z jara, takže veliká úmrtnost zmizí.

Udržovány ve stálé teplotě 20 °C narůstají mladé rybky zdárně, takže nepřijde-li nečekaná katastrofa, mohu počítat pro příští květen s 50 dospělými páry a 10.000 kusy pro říjen.

Prvé páry, přišedší přímo z Číny, snesly za jednu noc snížení teploty na 2-3 °C bez nesnází, což mne opravňuje k domněnce, že se rybka bude moci u nás aklimatisovat ve stojatých vodách, kde žijí kapři a zlaté rybky.

Ve svém prvém sdělení, kdy jsem neznal z rybky leč její krásu a podivuhodný způsob rozmnožování, mohl jsem prohlásit, že bude toliko rybou luxusní. Dnes, kdy jsem poznal její plodnost a pitvou prostudoval i její stavbu, mohu tento svůj prvotní úsudek změniti.

Rybka nemá kůstek a majíc řiť těsně za hrudními ploutvemi, má celou zadní část těla masitou, takže nemusí býti toliko ozdobou našich bassinů a akvarií, nýbrž i hledanou pochoutkou.

Ještě jeden fakt jako ukázku její vzdornosti.
Je-li voda příliš pokažená, přijímá ryba na hladině bubliny vzduchu a zase je za skřelemi vypouští a tak doplňuje nedostačující dýchání vodní pomocí žaber; nevím, že by taková schopnost byla známa pro některou z našich domácích ryb.

Bylo by nerozvážné ode mne, zbavovati se již nyní části mých rybek. 300 může býti snadno zredukováno na 100 přehřátím, ale doufám, že v konci léta 1870 mi bude možno dáti několik párů k disposici naší společnosti.