Kromě zmíněných tří skupin ryb ovšem autor v přednášce zmínil i množství kuriozit, od hlaváčů přes nožovky (Eigenmannia, Rhamphichthys) až po maličkého štikovce rodu Fluviphylax, který díky své velikosti snadno uniká ze sítí lovců a je pro akvaristiku témeř neznámý. Droboučká stavba těla krásné rybky bohužel odpovídá jeho citlivosti – nepřežije běžné přelovení, je nutné jej nabrat do sklenice i s vodou.

Závěr přednášky autor věnoval způsobům lovení rybek (ruční síťky, vrhací sítě, zátahové sítě atp. až po dřevěné špachtle na lov velkých krunýřovců), radám, jak ulovené rybky uchovat a aklimatizovat a vše zakončil několika informacemi o zázemí exportérů tropických rybek, které měl příležitost díky své profesi v Jižní Americe navštívit.

Přednáška byla vynikající, bohužel vzhledem k nutnosti překladu do češtiny se značně protáhla. Doufám, že veškeré informace Ingo Seidel vydá nebo již vydal tiskem – přestože jsem si dělal poznámky, zachytil jsem jen zlomek informací, které nám Ingo poskytl.



Druhá přednáška Ingo Seidela se týkala jeho specializace – krunýřovců. Autor ji nazval „Ekologie a chov krunýřovců“ a se ctí toto široké téma zvládnul. Na začátku nám poskytl komplexní přehled skupin krunýřovců, vždy s typickým, a přesto málo známým nebo alepoň velmi atraktivním zástupcem. Tak jsme kromě suché taxonomie mohli vidět zajímavé ryby (např. Rhinelepis strigosa, kovově zelený Epactionotus aky, zástupce rodů Neoplecostomus, Hemipsilichthys nebo čertovský Ancistrus ranunculus)



V krátkosti jsme si zopakovali i historii značení krunýřovců v řadách „L“ a „LDA“.



Jako úvod do biologie Ingo Seidel pro názornost porovnal několik maličkých, několik centimetrů velkých rybek rodu Lithoxus s velkými, až metrovými krunýřovci Acanthicus, Pseudacanthicus, Scobiancistrus či Leporacanthicus. U všech hlavních skupin krunýřovců nám na perfektních záběrech předvedl primární i druhotné pohlavní rozdíly.



Z hlediska potravní specializace přednáška dělila L-sumce do čtyř hlavních skupin:
-řasožravé (např. Ancistrus, Baryancistrus)
-masožravé (např. Spectracanthicus, Lithoxus)
-všežravé (např. Hypancistrus, Peckoltia, Parancistrus)
-dřevožravé (např. Panaque, Panaqolus)



Jednotlivé skupiny se od sebe dělí nejen typem tlamky, stavbou zubů a jejich umístěním v čelistech, ale především poměrem jednotlivých částí trávicího traktu. Aby si to posluchači opravdu zapamatovali, neváhal přednášející ukázat i záběr na vyjmutý žaludek a střeva typicky řasožravého krunýřovce, u něhož je střevo extrémně dlouhé a žaludek malý. Ingo opakovaně kladl důraz na vhodnou volbu potravy při chovu těchto ryb.



Následovala interaktivní mapka rozšíření druhů, jejich životní prostředí, základní biotopy (vodopády, rychle proudící voda, klidnější voda, klidné typy hlubších vod..)



V kapitole o rozmnožovací biologii jsme viděli rozdělění krunýřovců na druhy kladoucí jikry do dutin s následnou péčí a na tlamovce. Autor mimo jiné ukázal i několik záběrů svých chovných a odchovných nádrží, zmínil zařízení nádrží, typy úkrytů a péči o mladé.



Závěr přednášky patřil nejoblíbenějším rodům krunýřovců, kde Ingo Seidel představil druhy, jejich biologii, chov a rozmnožování.



Přednášky byly přes svou délku podle mého názoru vynikající, ne vždy člověk může sledovat špičkového chovatele, který nejenže choval a rozmnožil mnoho vzácných druhů, ale nakonec se svému koníčku začal věnovat i profesionálně a měl příležitost je pozorovat a lovit i v jejich domovině.



Přes studené a deštivé počasí, kterým nás Žďár nad Sázavou přivítal, byla návštěva přednášek zorganizovaných spolkem TETRA zážitkem. Pořadatelé zajistili i možnost návštěv pěstíren akvarijních rybek v okolí Žďáru. Na návštěvníky a návštěvnice, kteří nespěchali nebo zůstávali až do neděle, čekala večeře a společenský večer s hudbou a tancem v restauraci hotelu Hajčman, a pak už se jen povídalo, popíjelo a tančilo.