Cf. leopoldi, Red spotted II a další objevy
Výčet forem tohoto rodu, vyskytujících se v přírodě, však zdaleka není u konce. Díky neustále vzrůstajícímu zájmu o "ichtyologickou" turistiku nejen do oblasti Amazonie a Orinoka, bylo v průběhu devadesátých let objeveno několik dalších forem.

Z dosud neidentifikované oblasti Peru, odněkud poblíž Iquitosu, pochází rybka podobná P. leopoldi, prozatím označená jako Pterophyllum cf. leopoldi. Ze zaznamenaných materiálů jsou zřejmé drobné odlišnosti od P. leopoldi. Z Peru, od města Iquitos, pochází i další novinka - barevná přírodní odchylka druhu Pterophyllum scalare označovaná jako "Red spotted II." - červenotečkovaná. Rybky vypadají stejně jako klasické skaláry, boky těla mají ale poseté krásnými růžovočervenými skvrnkami.

O třetí novinku z území Peru se postaral již výše zmíněný Horst LINKE, který odchytil na horním toku řeky Rio Purús rybky Pterohyllum scalare, jejichž čelo a hřbet jsou spíše červené než okrově hnědé.
V oblasti toku Rio Negra došlo též k objevu nových forem rodu. Ichtyolog I. DEN DAAS odchytil na horním toku řeky a v jejím přítoku Rio Arian dvě nové formy připomínající P. altum. Ve stejné oblasti na Rio Cuiuni byli odchyceni přírodovědcem J. DAWESEM opět dvě formy tohoto rodu. Bohužel materiály, které jsou dnes k dispozici, nejsou takové kvality, aby bylo možné rybky slušněji popsat.

Další objevy byly učiněny na severovýchodě kontinentu v oblastech na povodí Amazonky (Rio Negro) a Orinoka nijak nenavazujících. V Britské Guyaně byli odchyceni jedinci P. scalare, kteří měli povrch celého těla posetý droboučkými červenými tečkami - "Red spotted I." a v roce 1996 známý odbornik na rybky čeledi Callichthyidae - Němec Werner SEUSS při svém pobytu v holandském Surinamu objevil na říčce "Cola-kreek" vzdálené šedesát kilometrů od hlavního města Paramaribo nádherné celoplošně červeně zbarvené rybky P. scalare.

Od roku 1823 bylo zaznamenáno již více než deset forem rodu Pterophyllum, ale ani dnešní ichtyologové nemají dosud jasno, který druh je tzv. "dobrý" a který je poddruhem či synonymem. Jak je nám dnes známo, rybky rodu Pterophyllum se vyskytují v celém areálu severu jihoamerického kontinentu a vzhledem k tomu, že v této oblasti je na mapě ichtyologů stále ještě značné množství "bílých míst", je pravděpodobné, že se v brzké době dočkáme nálezů dalších novinek, které by případně mohly obohatit i naše domácí sladkovodní nádrže.

Burgess versus Kullander
Je velice překvapující, že tak známý, devadesát let chovaný, rod nebyl doposud podrobený důkladné revizi. Poprvé se vážněji systematikou rodu Pterophyllum zabýval američan Warren E. BURGESS, který se při svém výzkumu, publikovaném v roce 1976, opíral o poznatky amerického ichtyologa Leonarda P. SCHULTZE z roku 1967. BURGESS prokázal existenci tehdy pouze domnělého přímého přírodního propojení Orinoka s Rio Negrem - řeku Cassiquiare. Podle počtu rozvětvených paprsků v ploutvích analyzoval odchycený materiál z těchto lokalit a zjistil, že počet paprsků v ploutvích stoupá u ryb odlovených v Amazonce směrem od delty řeky proti proudu, pak po Rio Negro, Cassiquiare až do Orinoka.

Orinocké populace P. Altum pak tedy označil pouze jako extrém v rámci proměnlivosti druhu P. scalare. Podle BURGESSE je tzv. "dobrý" druh pouze Pterophyllum scalare s dvěma poddruhy scalare a altum. Rybky popsané v roce 1928 AHLEM jako Pterophyllum eimekei, pojmenované podle hamburského importéra Wilhelma Eimeka, označil jako totožné s Pterophyllum scalare. Druhý "dobrý" druh je podle BURGESSE Pterophyllum dumerilii. Pterophyllum leopoldi je pouze jeho synonymem.

Dosud nejnověji se výzkumem tohoto rodu zabýval švédský ichtyolog Sven Oskar KULLANDER, který se ve své práci "Cichlid fishes of the Amazon River drainage of Peru" s dosud uznávanou teorií BURGESSOVOU rozešel. Podle výše uvedené studie, kterou KULLANDER publikoval v roce 1986, jsou "dobré" druhy tři: P. altum, P. leopoldi a P. scalare. Pterophyllum dumerilii je podle Kullandera synonymem P. scalare. Sám KULLANDER na závěr své teorie uvádí, že je nanejvýš nutné, a tento rod by si toho v nejbližší době zasloužil, aby se tohoto tématu někdo konečně chopil a udělal důkladnou revizi celého rodu. Za tuto, dosud nejnovější teorii, se postavila řada renomovaných ichtyologů, a tak zde dnes máme dva tábory. Co z toho v budoucnu vyplyne, zatím zůstává utajeno.

Na závěr této části mně dovolte ještě drobnou poznámku zeměpisného charakteru. Až prakticky do roku 2000 byla za počátek veletoku Amazonky pokládána řeka Maraňon, pramenící v jezeře Lauricocha v peruánských Andách, jak to před třemisty lety určil český misionař pocházející z Trutnova, jezuita Samuel Fritz. A nyní to byli opět Češi, kteří tuto skutečnost změnili. Přírodovědné expedice Hatun Mayu 1999 a 2000, které vypravila a organizovala přírodovědecká fakulta University Karlovy v Praze, jako první na světě změřily a definitivně určily jako počátek veletoku horskou lagunu (pojmenovanou Bohemica), kde pramení řeka Rio Ucayali. Expedice Hatun Mayu tak prodloužily tok Amazonky o více než pět set kilometrů.

Použitá literatura
viz. ČLÁNEK: Pterophyllum scalare (1/4)
(Uveřejněno v magazínu Akvárium-Terárium r. 2001;č. 7 & 8)