Skupina VIII. – skvrnité

Tato skupina zahrnuje jedny z nejspornějších barevných typů skalár, a to i přesto, že rozdíly v kresbě oproti skupině předchozí (viz.: ČLÁNEK: Pterophyllum scalare (3/4)) jsou při srovnání značně odlišné. Zde se jedná o skaláry Barrettovy (pozor, nikoliv skaláry baretové!).

První zástupce skupiny je "Barrett obyčejný". Je to rybka se stříbrobílým základním zbarvením těla, s boky posetými tmavými flíčky, podobně jako je tomu u výše zmíněných mramorových skalár. Flíčky jsou však odlišného tvaru - spíše kulatější a opět mohou tvořit souvislejší větší skvrny. Jedinci, kteří by podílem tmavého zbarvení připomínali tmavé mramorové skaláry, však dosud nebyli zaznamenáni. Obyčejný Barrett má čelo a hřbet buď výrazně stříbrobílé, vyjímečně trochu nahnědlé.

Druhým zástupcem skupiny je "Barrett zlatohlavý". Rybka s totožným vzorem černé a bílé, se silně zlatě zbarveným čelem a hřbetem. Tito jedinci bývají k vidění velice vzácně.

Třetím zástupcem je pak "Barrett červenohlavý", druhá nejvíce chovaná forma této skupiny. Čelo a hřbet rybek je zbarveno oranžově, mnohdy až červeně.

Do stejné skupiny jsem si dovolil zařadit ještě čtvrtého zástupce. Jedná se o dnes již poměrně běžně chovanou formu "Koi". Rybky mají základ těla opět stříbrobílý, žluté až zlatavé čelo a hřbet a minimální podíl tmavých skvmek stejného typu jako ostatní Barrettovy skaláry. Často bychom mohli množství tmavých skvrn spočítat na prstech jedné ruky. Zatimco první tři typy této skupiny mají tmavě zbarvené i některé paprsky tří hlavních ploutví – většinou ale jen jejich poloviny, bez přerušování, jako je tomu u mramorových skalárů, skaláry koi mívají ploutve většinou průsvitné opět s minimálním podílem tmavé barvy.

Skupina IX. – skvrnitotečkované

Sem jsem zařadil tři navzájem příbuzné formy, rozšiřující se v našich pěstírnách někdy od přelomu osmdesátých a devadesátých let.

První místo této skupiny obsadil skalár kalifornský. Základní zbarvení povrchu těla rybek je stříbrošedozelené, zadní polovina těla je zbarvena výrazně tmavě s nepravidelně rozlišenou hranicí přechodu barev ze světlé do tmavé. Světlé partie, a to hlavně u rnladších jedinců, jsou posety droboučkými hnědozelenými tmavými tečkami. Skřele rybek mívají krásný zelenomodrý lesk, čelo a hřbet jsou zbarveny nahnědle.

Druhým zástupcem této skupiny jsou skaláry mapové, z této skupiny nejdéle chovaná forma. Barevným vzorem jsou tyto rybky značně podobné předchozím, s tím rozdílem, že světlé přední partie boku rybek jsou spíše stříbrobílé – nikoliv do zelena, s výrazně žlutohnědě zbarveným čelem a hřbetem. Toto žlutohnědé zbarvení mnohdy zasahuje až celou horní třetinu těla. Světlé partie jsou bez teček, zadní tmavé plochy silně připomínají svými obrysy mapu – odtud pojmenování formy.

Třetí zástupce skupiny je poměrně vzácnou novinkou z konce devadesátých let – "Jaguar". Rybky jsou svým zbarvením velice podobné, hlavně v juvenilním stádiu (do velikosti cca 2 cm) prvnímu zástupci skupiny. Rozdíly jsou pak markantní v pozdějším věku rybek. U těchto ryb chybí tzv. tmavá mapová část zbarvení. Povrch těla je šedozelený se zlatavými odlesky šupin. Celé tělo je poseto droboučkými tečkami; hřbetní, ocasní a řitní ploutve jsou nazelenalé. Tato forma bývá některými akvaristy nazývána i skalárou zelenou.