Ukrytá Betta imbelis

Když jsem po deváté hodině dopolední posnídal a vychutnával si na verandě ranní kávu s první cigaretou, prošel okolo malý, asi sedmiletý chlapec s lahví od likéru. V lahvi mu plavalo několik samců bojovnic. Vyběhl jsem za ním, chlapec přidal do kroku. Rozběhl jsem se, chlapec též. Občas se ohlédl. Napadlo mě zamávat na něho bankovkou. To zabralo.

Zastavil se a ukázal, co má. Byly to krásné exempláře samců rodu Betta, které jsem zprvu považoval za Betta smaragdina. Hoch mi je prodal za cenu cca 20 Kč za kus, níže jít resolutně odmítl.

Mezitím se okolo shromáždilo takových kluků ještě několik a když viděli, že si mohou přivydělat, předvedli mi, jak se to dělá. Doběhli domů pro velké ošatky z dírkovaného plastu, naskákali do rybníčku, ve kterém jsme byli s Martinem tak neúspěšní a začali nabírat ošatkami bahno z břehů. Technika lovu vypadá tak, že člověk za pomalé chůze dupe v bahně a ošatkou nabírá bahno proti směru své chůze.Po scezení vody zůstává v ošatce něco bahna a sem tam mrskající se tělíčko bojovničky. Chlapci mi jich nalovili asi dvacet.

Když se vrátil Martin upachtěný z náročného terénu, bylo už naloveno. Přinesl sice tenkrát parmičky Capoeta tetrazona partipentazona, což byl také zážitek, protože jsem je viděl poprvé v přírodě, ale bojovnici žádnou.

Vesnickými kluky nalovené bojovnice byly sice stresované, ale přesto docela hezky vybarvené, s červeným lemem ocasní ploutve. Určili jsme je jako Betta imbelis. Z výše napsaného se zdá, že tak pozdě v Malajsii objevená a popsaná Betta imbelis má mnohem větší areál rozšíření než se původně myslelo a vyskytuje se zřejmě na velkém území Jihovýchodní Asie. Za svoje pozdní objevení vděčí své plachosti a skrytému způsobu života. Nabízí se ovšem ještě další možnost.

Na rybím trhu v Bangkoku jsou "imbelisky" prodávány za cenu okolo 150 Kč za kus a je o ně dost zájem, protože jsou používány ke křížení s Betta splendens při šlechtění "bojových plemen".


Prodejci s nimi zacházejí jako s vzácností, mají je v malých nádržkách po párech a tvrdí, že se jedná o odchyty z přírody jižního Thajska, což zní vzhledem k rozdílným velikostem jednotlivých prodávaných exemplářů velmi pravděpodobně. Na prodejních nádržkách jsou přichyceny barevné fotokopie původních Roloffových fotografií, protože vystavené stresované rybky příliš neupoutávají pozornost kolemjdoucích.

Nabízí se tedy myšlenka, že Thajci si "imbelisky" do návesních rybníčků sami nasadili, chlapci občas "vyšlapou" malé množství exemplářů a vesnicemi se čas od času projede nákupčí z Bangkoku. Je to dokonce velmi pravděpodobné.

Zánik na nezájem

Dovezené rybky se sice v zajetí rozmnožovaly, ale byly velmi plaché. Potěr byl poměrně velký a přijímal hned po rozplavání nauplie žábronožky solné. Po dvě generace v akvarijním chovu si udržely svůj skrytý způsob života a v plné kráse je bylo možno pozorovat pouze ze vzdálenosti dvou metrů od nádrže. Jejich neuvěřitelná schopnost najít sebemenší skulinu mezi krycími skly nádrže a tou vyskočit až do výše 20 centimetrů, vedla k jejich postupnému nenápadnému ubývání. K tomu nepatrný, téměř žádný zájem našeho trhu o ně způsobil i snížení mého zájmu, až se jednou nepodařilo ze zbytku několika rybek sestavit chovné páry a druh v mých nádržích zanikl. Je to škoda.