Ve svém úvodníku k nakladatelství Mergus (ČLÁNEK: Knížky od Potápky) jsem zmínil, že další pokračování budou patřit atlasům sladkovodních ryb. Tak jako pro většinu akvaristů u nás, kteří se zajímají i o cizojazyčnou literaturu, jsou tyto knížky i pro mne značně drahé. Dejme tomu, že mnohou z nich z určitých důvodů potřebuji, celou produkci nakladatelství (to se týká i jiných nakladatelských domů) si však nemohu dovolit. I když by i vlastnictví jinak zaměřených knih bylo určitě jistým způsobem přínosné.

Atlasy sladkovodních ryb vydávané výše zmíněným nakladatelstvím si od osmdesátých let získaly ve světě takové renomé, jakému se může těšit jen málokterá publikace podobného populárně naučného zaměření. Mně na stole leží první díl, který dal vlastně tomuto všemu vznik. Jedná se o jedenácté vydání z roku 1997. Bohužel, ať jsem se snažil jakkoliv, nezískal jsem definitivní a seriózní informaci o tom, kdy byl první díl sladkovodních ryb vydán poprvé a mohu se tak pouze domnívat, že tomu bylo někdy koncem sedmdesátých let.

Uváděné jubilejní datové rozpětí na přebalech či obálkách některých publikací "1977" znamená sice rok založení nakladatelství, ale nikoliv to, že by první díl byl v tomto roce poprvé vydán. Druhé vydání pak již je uvedeno v tiráži mé publikace (rok 1982) a v roce 2006 se objevilo v reklamním slotu již patnácté vydání jedničky! Podobná situace s patřičným počtem vydání vládne i u dalších dílů tohoto obsáhlého lexikonu, ke dnešnímu datu existuje již šest svazků. Nakladatelství nechává vzhledem k laciné pracovní síle tisknout své knihy v Singapuru a vše je vydáváno na kvalitním křídovém papíře.

Na prvním až pátém dílu spolupracoval Hans A. Baensh se zoologem, doktorem Rüdigerem Riehlem, a tato mnoho let trvající spolupráce byla završena vydáním fotografického Indexu 1-5. Jako spoluautor zatím posledního – šestého dílu se objevuje Hans-Georg Evers.

V pojednání, které právě čtete, se budu nejvíce věnovat popisu struktury prvního dílu, abych čtenářům co nejzřetelněji přiblížil styl těchto atlasů – což dokumentují i ukázky několika stránek. Další díly jsou poté zpracovávány podle stejné šablony, s minimálními rozdíly.

Aquarien atlas 1

První atlas má celkem 1056 stran. V záhlaví knihy, tak jako je tomu ostatně u všech nakladatelstvím vydaných publikací, je napsané věnování – zde doktoru přírodních věd Ulrichu Baenschovi, otci nakladatele. Následuje podrobný obsah jednotlivých statí lexikonu, po dalším otočení listu dvoustránkové pojednání, kde oba autoři uvádějí základní pohnutky tohoto nového vydání (úvodník v mé knížce se tedy vztahuje k jedenáctému "upravenému" vydání z roku 1997).

Následujících sedmdesát stran textu a obrazového doprovodu fotografií a kreseb – fakticky první kapitola Das Aquarium - je poplatných radám pro úplné začátečníky, jak s akvaristikou vůbec začít i posléze zdárně pokračovat. Najdeme zde podkapitoly, podrobně se věnující výrobě nádrží, jejich zařizování, technice, chemii a prostě všem úskalím, které toto odvětví zábavy pro začátečníka představuje. I zkušenější akvarista zde však najde nejeden přínosný nápad. Jen tato část by vydala na vlastní seriózní publikaci. Vše je pojato velmi podrobně, srozumitelně (především tedy pro německy mluvící), každé položce je věnována skutečně velká péče.

Stránka 70 – 147 (Pflanzen) se věnuje vodním rostlinám vhodným do sladkovodních tropických akvárií. Obrazový doprovod je opět maximálně obsažný a najdeme zde jak fotografie biotopního prostředí některých populárních rostlin, tak samozřejmě fotografie a kresby rostlin samotných. Doprovodné texty zde již představují klasický a obvyklý standard Mergusových atlasů.

Každý druh, a zde se nejedná pouze o rostliny, ale i o ryby a ostatní vodní živočichy, má vlastní text, uvedený validním latinským jménem, za kterým je pochopitelně jmenován "popisovatel", s letopočtem popsání. Dále je uváděn vlastní název v němčině, mnohdy také jméno obchodní. Pak následují další taxonomické údaje včetně synonym, poté již vlastní text, ve kterém se autoři opírají o fakta vlastních zkušeností či doložené zkušenosti povolaných osob. Bývají zde uvedeny vhodné vlastnosti vody a prostředí, pokud to bylo autorům známo, je zde jmenován i objevitel té které rybky nebo rostliny, včetně jejího prvního dovozu do Evropy či Německa. Vše je podáno maximálně vysilujícím způsobem, nutnosti dostat na tak malou plochu mnohdy značné množství textu odpovídá použitá velikost písma.

Poslední řádka je vždy věnována ve zkratkách a označeních: vhodná tvrdost vody, teplota, pH, atd. Vysvětlivky, co která z těchto zkratek znamená jsou uvedeny v záhlaví kapitoly natolik jasně a výstižně, že je člověku bez problémů hned jasné, o co se kde jedná. V prvním dílu je představeno okolo stovky druhů a forem akvarijních rostlin.

Strany 148 – 204 (Die Fische) jsou věnovány rybám obecně. Čtenář se tu dozví vše potřebné o systematice ryb (ta je v tomto vydání aktualizována podle Velké systematiky Nelsona z roku 1994). Další stati se věnují velice podrobně rybí anatomii, je nám představen vývoj jiker až po rozplavané zárodky ve všech stádiích, pak následuje několik stran věnovaných biotopům.

Strany 205 – 871 již představují samotný altas ryb. Ten je rozdělen do deseti podkapitol, z nichž každá představuje určitou skupinu ryb. První je věnována vývojově primitivnějším skupinám ryb a paryb, které z chovatelského hlediska nejsou až tak zásadní pro běžného akvaristu. Jako příklad mohu uvést skupiny sladkovodních rejnoků, kteří jsou v poslední době sice módní, na druhou stranu však nejen svými nároky, ale i velikostí vhodní spíše pro úzce zaměřené specialisty.

Dále následují skupiny běžně známých a chovaných čeledí ryb. Tetrovití, kaprovití, sumcovití, halančíkovití, živorodkovití, lezounovití, cichlidovití, ostnáčovití, do poslední skupiny jsou zařazeny méně obvyklé čeledi chované v akváriích – jako příklad mohu uvést čeledi hlavačkovitých, duhovkovitých, čtverzubcovitých, hadohlavce, nožovce, atd.

Strany 872 – 945 (kapitola Haltung und Pflege) jsou věnovány dalším živým organismům, se kterými se v akvaristice můžeme setkat, ať již v dobrém slova smyslu (živá krmení – červi, larvy hmyzu, korýšci, plži atd) tak i v opačném – parazité, nemoci ryb i rostlin.

Kapitola poslední Andere Aquarientiere (stránka 946 – 999) se pak opět, jako tomu bylo u rostlin a ryb, lexikonárně věnuje dalším vodním živočichům, kteří bývají v oblibě akvaristů – tropické žabky, mloci, šneci, raci, krevety, krabi a na úplném konci i drobní korýšci.

Jednotlivá vydání se samozřejmě mohou lišit v počtu stran i fotografií, což dokládá i reklamní slot na patnácté vydání, kde je uvedeno dokonce 1088 stran s dodatkem o výměně 800 fotografií za kvalitnější a doplnění o dalších 230. V závěru jedenáctého vydání prvního dílu od stránky 1000 do stránky 1043 najdeme naprosto vyčerpávajícím způsobem podaný rejstřík uvedených názvů, který je jak v latině tak i v němčině. Stránky 1044 – 1047 nám pak ukáží výčet použité literatury, stránky 1048 – 1049 malou armádu těch, od kterých jsou publikovány fotografie. I tato stať si zaslouží naši pozornost, oko českého akvaristy potěší, když si povšimne jména doktora Stanislava Franka, jehož tři fotografie jsou v lexikonu použity. Pak již následují dvě stránky s jednoduchými životopisy obou autorů a dva listy obligátních reklam a jsme na úplném konci prvního dílu.