Autor textu: Lee Newman, Překlad: Roman Lang

Z hlediska nomenklatury má perleťovka červenopřilbá velmi pozoruhodnou historii. Důkazem je množství jmen, pod kterými již byla kdy v minulosti vedena. Přestože zmatky obklopující její jméno byly již vyřešeny (Loiselle, 1974), Geophagus steindachneri (EIGEMANN A HILDEBRAND 1910) bývá stále občas prodáván jako Geophagus hondae či Geophagus pellegrini (v minulosti byla známa i pod jménem Geophagus magdalenae - pozn. překladatele). Zatímco Geophagus hondae je mladší synonymum od Geophagus steindachneri, Geophagus pellegrini je zcela odlišný druh (Leibel, 1993), mezi akvaristy v současnosti bohužel ne příliš rozšířen.

Geophagus steindachneri pochází z povodí řek Rio Magdalena, Rio Sinu, and Rio Cauca v Kolumbii a z přítoků jezera Maracaibo ve Venezuele. Tento druh je pohlavně dimorfní - samci dorůstají do 13,5 cm standardní délky (SL), zdobí je čelní hrb a jsou více zbarveni než samice, které dorůstají pouze okolo 10 cm (SL).

Během čtyřletého období, po které jsem sbíral informace o této rybě, jsem došel k několika zajímavým postřehům, týkajícím se jejího chovu a rozmnožování. Účelem tohoto článku je tedy zaprvé poskytnout zájemcům dostatek údajů k úspěšnému chovu Geophagus steindachneri a za druhé popsat průběh tření a následného odchovu potěru.

Rybám rodu Geophagus se obecně - a tato perleťovka není žádnou výjimkou - nedaří v akváriích s nedostatečně zvládnutým "cyklem dusíku". Způsobeno je to především jejich potřebou ustavičně přesívat substrát při hledání potravy, čímž se do vody dostává množství odpadních látek. Při zakládání akvária je tedy potřeba primárně myslet na zajištění dostatečné filtrace. Doporučit lze zejména dobře přístupný a účinný mechanický předfiltr a pravidelné částečné výměny vody. Co se týká teploty vody, jejího pH a tvrdosti, tak pokud se vyhneme přílišným extrémům, je perleťovka červenopřilbá k těmto hodnotám poměrně tolerantní. Nijak zvlášť vybíravá není ani v krmení - ochotně přijímá běžná krmiva od umělých po živé.

Jednou ze zajímavějších stránek týkajících se Geophagus steindachneri je způsob jejich rozmnožování. Jde o polygamní druh, ve kterém si samec udržuje harém několika samic. Výsledkem je, že samci jsou poněkud agresivní vnitrodruhově a někdy i vůči ostatním druhům ryb, zatímco samice bývají s výjimkou doby, kdy se starají o potěr, k ostatním nevšímavé.

S ohledem na uvedené chování je tedy více než vítaná možnost disponovat více než jedním akváriem. Jedna nádrž se pak používá pouze pro samce určeného na chov, a to ať už samotného nebo ve společnosti ryb schopných se vypořádat s jeho agresivními dispozicemi. Já mám tu zkušenost, že samec chovaný v asi 700 litrové, nepříliš členěné nádrži, dokázal tyranizovat skupinu dospělých G. surinamensis a Satanoperca daemon. Na druhou stranu před většinou ryb rodu Cichlasoma mají respekt. Při výběru spoluobyvatel, mějme tedy na paměti křehkou rovnováhu budoucích vztahů mezi rybami.

Druhé akvárium, umístěné tak, že ryby z obou nádrží na sebe mohou vidět, se používá k chovu samic a to zejména v období, kdy jsou zaplněné jikrami. Je vhodné mít alespoň dvě nebo tři samice, které pomohou rozptýlit samcovu důslednou pozornost v průběhu námluv. Znovu v tomto případě můžeme chovat samice jak samotné nebo ve společenské nádrži s jinými neagresivními druhy. U mne fungoval chov samic ve 112l nádrži s dospělými Microgeophagus ramirezi a juvenilními Satanoperca leucosticta, ale případných kombinací je samozřejmě nespočet. Při přípravě vhodné nádrže hrají roli i další faktory, jako velikost a tvar akvária, vnitřní zařízení nebo výběr dalších chovaných ryb v nádrži.

Nekompromisní námluvy

Jak už bylo naznačeno výše, přimět perleťovky ke tření by neměl být velký problém. Jedním z mála úskalí může být určení vhodného okamžiku, kdy už je samice ochotná ke tření a následná strategie "kam s ní" po ukončení aktu. Pokud máme akvária umístěna tak, jak je zmíněno výše, měl by být první problém vyřešen - samec muže svým dvořením samici na tření připravit.

To se pozná tím, že i samice o samce projevuje zvýšený zájem a zdržuje se častěji v jeho blízkosti. Samce v tom případě můžeme přelovit do nádrže se samicemi. Nemusíme se bát, že by se změna prostředí nebo stres z odlovu samce nějak negativně dotkla, ve chvilce bude určitě opět snaživě pokračovat ve dvoření. V tomto okamžiku je třeba věnovat dostatečnou pozornost chování samic - pokud přeci jen není žádná z nich připravená ke tření, samec jim neustálým honění a okusováním může způsobit vážná zranění, případně i smrt. Pokud je dvoření některou opětováno, je vhodné ostatní nepřipravené samice odlovit.