Prázdniny jsou už za námi, takže pro mnohé zbývají jen krásné vzpomínky. Jsme opět v každodenním uspěchaném rytmu. Chodíme zase do práce, do školy, staráme se o rodiny a naše blízké. Čekají nás občas i ne zrovna příjemné chvilky, které musíme nějak překonat, vydržet či vytrpět.

Nežijeme ale jen minulostí či současností, těšíme se většinou i na budoucnost. Sníme o ní, plánujeme naše aktivity, vymýšlíme si nové a nové věci, které nám pomáhají se odpoutávat od mnohdy úmorné reality všedních dní. K těmto aktivitám patří i cestování za poznáním, za vodou a přírodou. Plánování čehokoliv je asi tou nejkrásnější etapou. Je možná jedno, zda chystáme další cestu, nebo připravujeme založení nové nádrže.

V mé práci, v oblasti ICT, si často připomínám čtyři etapy každého projektu, kterými jsou:
- Projekční nadšení
- Realizační vystřízlivění
- Odměnění nezúčastněných
- Potrestání nevinných

V oblasti individuálních zájmů naštěstí zpravidla fungují jen první dva body. S druhými dvěma se setkáváme tam, kde pracují různě velké týmy, mající hierarchické organizační členění, kde fungují stavy nadřízenosti či podřízenosti, kde jsou šéfové a leštiči klik.

Příroda, a s ní spojené ušlechtilé zájmy a koníčky jsou balzámem na duši. Aspoň pro mne, a to vždy. Svět pod vodní hladinou, jedno zda v přírodě nebo v našich nádržích, nám pomáhá překonávat i ty nejtěžší chvilky.

Vzpomínky na Egypt jsou pro mne motivací pro další cesty. Vraťme se ale dnes ještě k pokračování reportáže z egyptského Sharm el Sheikhu, který jsme započali v první části – ČLÁNEK: Za divy korálového Sharm el Sheikhu – I..

Popisoval jsem své první zkušenosti z fotografování pod vodou. Dneska bych chtěl přinést i poznatky a postřehy, chcete-li se v Egyptě podívat pod vodní hladinu. Nabízejí se možnosti šnorchlovat, potápět se nebo vyrazit „ponorkou“. Zkusme se postupně podívat na tyto tři oblasti.

Výlety za šnorchlováním

Můžete šnorchlovat na útesu před hotelem, nebo vyrazit na výlet lodí někam dál od civilizace. Na hotelovém útesu lze naleznout poměrně mnoho k vidění, ale přesto to není ono. Korály jsou turisty obvykle olámané, tu a tam najdeme odpadky pod vodou. Často si uvědomíme, že stavitelé hotelů si s úklidem po stavbě rekreačních center zase až tak velkou starost nedělali. Podobně jako u nás, kdy se kolem novostavby domu buldozerem rozhrnou nejrůznější zbytky, jako jsou cement, vápno či písek, suť z cihel a podobně, na které se ve finále naveze zemina (a majitelka domu se pak nesmírně diví, že ji nechtějí růst azalky a rododendrony), tak i v Egyptě, bohužel poměrně často, skončí stavební odpad právě za hranou korálového útesu. Trubky, betonové nosníky, dráty, pažnice atd. nejsou zase až tak ničím neobvyklým.

Našincům bývá smutno, když si domácí neumí vážit přírodního bohatství, které tu je a při tom je tak nesmírně křehké. Stačí si uvědomit, že u některého druhu korálu trvá přírůstek 1 cm v některých případech i 7 let!

Alternativou je výlet lodí dál od hotelových komplexů. Vyráží se kolem deváté ráno, kolem páté jste obvykle zpět. Cesta vede nejprve do přístavu, odkud vyplouvají poměrně luxusně vybavené jachty. Přístaviště mi v mnohém připomíná frekventované autobusové nádraží. Průvodce z hotelu Vás přiveze k molu a oznámí jméno lodi, a pak zmizí. Je jen na Vás, aby jste si našli tu svou loď. Po patnácti minutách hledání a běhání kolem mola mi dochází, že ne všechny lodi jsou zde zakotveny. Molo je poměrně malé, vejde se sem jen několik lodí a ostatní čekají, než se uvolní místo aby mohla připlout. Ostatně, Egypťané mají rádi nejrůznější bojová překvapení a hry pro turisty. Jména lodí jsou obvyklá i neobvyklá. Egyptská princezna I. a taky římská dvě či tři nejsou ničím neobvyklým, Kleopatře se nedivím ale vyráží mi dech Moskva I., Petrohrad apod. Do té doby než z davu pochopím, že 80-90 procent turistů jsou Rusové.

Konečně. Po půl hodině čekání naše Tuna (tuňák) připlouvá. Rychle na palubu. Dole zout boty a hodit je do obrovské truhly, ve které se pak při návratu do přístavu hrabete, aby jste našli své škrpále. Na lodi je čisto, chodí se tu bosky. Na horní palubě jsou pohodlné polstrované lavice a stínění, a je na Vás, zda se chcete v otevřeném prostoru opalovat nebo jen tak polehávat. Záleží na vzdálenosti, a tedy čase, do místa určení. Ve spodní části bývá v kajutě jídelna, na zadní palubě pak prostor pro přípravu šnorchlistů či potápěčů před vstupem do vody. Cesta příjemně utíká. Pozoruji do červena zbarvené pobřežní skály. Postupně ubývá hotelů a vidíme jen písek a zase jen písek, pobřežní skály, vyprahlou krajinu. Pod hladinou ale naštěstí kontrastuje nesmírně bohatý a barevný svět, který si nikterak nezadá s tropickým pralesem.

Na lodi se nás posádka několikrát vyptává, zda umíme dobře plavat. Nevím, co myslí slůvkem dobře, ale říkám si, že bych se neměl nijak stydět. Potvrzuji „ano“ a v duchu vzpomínám na mládí, kdy jsem se závodním plaváním začínal, než mne uchvátilo potápění ve Svazarmu. Tehdy to bylo hlavně o fyzičce a dobrých znalostech, dnes je to spíše o výbavě a penězích (znalosti by ale měly být vždy). Tím začala zcela nenápadně jedna bojová hra v podání egyptské posádky.

Asi po dvou hodinách doplouváme do oblasti přírodní rezervace Ras Mohammed, pár desítek metrů od pobřežních skal. Moře je zde otevřené, silný vítr a velké vlny se tříští o hrany útesů. Kapitán nám vysvětluje, že za tak silného větru se tu nenechá zakotvit. A i kdyby to vítr dovolil, prostě nelze, protože kotva by poškodila korálový útes. Kotvení je zakázáno. V jiných oblastech, mimo rezervaci se smí kotvit jen na vyhrazených místech, kde jsou připraveny kotvící oka v betonových patkách. Praxe je taková, že se k nim přiváže první loď, a ostatní se připoutávají bok po boku.

Vraťme se ale zpět ke šnorchlování. Proud obtéká útes a kapitán sděluje, že nás loď počká asi dva kilometry níže po proudu. Jak diversanti skáčeme do vody. Najednou vidím další najíždějící lodě na místo našeho výsadku a v tu chvíli si uvědomuji celou situaci.

Do vody je mírně řečeno "vhozeno" z deseti lodí asi dvě stě výletníků, kteří si chtějí zašnorchlovat. Lodě odplouvají po proudu na místo určení. Svět pod vodní hladinou je tu opravdu úžasný. Korály, obrovská hejna ryb a rybiček a vše, co k tomu patří. Pohádka, po které jsem tak toužil a chtěl si ji v klidu vychutnat. Jenže vše bylo zásadně jinak.

Výlet se změnil ve hru "dostaň se ke své lodi", než tě vlny vhodí na ostré korály pobřežního plata. Základním úkolem bylo se držet své skupiny s průvodcem. Jenže na lodi nikdo nikoho dalšího zase až tak dobře neznal a navíc si všichni teď nasadili potápěčské masky, které byly stejně většinu času zanořeny pod hladinu a vyčníval jen šnorchl. Poznat tu svou, správnou skupinu, není proto zase až tak jednoduché. Bohužel, více času musel teď každý plovoucí věnovat skupině, než té kráse, co nás všude obklopovala pod hladinou. 36 snímků kinofilmu jsem vyfotil ani ne za 15 minut cestou k Tuňákovi.

A aby ta hra nebyla zase tak jednoduchá, některé lodi měly na své zádi napsáno své jméno jen v arabských klikyhácích, anglický název byl z boku. Jen pár lodí mělo na zádi svá jména v obou jazycích. Takže ještě poznat tu svou a bude to v pohodě. Já měl to štěstí, že jsem poznal spolucestující z lodě, kteří zůstali na palubě a teď na nás mávali.