Doplouváme ke své jachtě. Vítr sílí, zvedají se stále větší a větší vlny, takže se na loď nenechá skoro vůbec vylézt. Situaci komplikují nedisciplinovaní Rusové, kteří si za své peníze, jež zaplatili za celodenní výlet, chtějí užít. Našli sice svou loď a teď by se chtěli ještě cachtat, a na návrat na palubu ani pomyšlení.

Vítr dál a dál sílí, připlouvají další lodě, aby vyzdvihly své "desanty", jež jsou nemilosrdně hnány na útesy. Na seřadišti není místo a vlny jsou čím dál horší. Teď už se na loď nenechá opravdu vylézt. Kapitán z lodi hází dvě lana s navázanými uzly, abychom se chytnuli a on nás mohl odtáhnout dále do klidného, otevřeného moře. Rusové opět nikterak nereagují. Kapitán řeší situaci po svém a řve rusky "Akula, akula" (žralok). Pochopitelně, že si vymýšlí, ale na Rusy to zabírá a sápají se po lanech hlava nehlava, div nikoho nezabíjí. Po deseti minutách, kdy se jako klíšťata držíme lan a loď na plný výkon směřuje od břehu, se nakonec dostáváme z vody ven. Jsem docela pobaven, protože polovina Rusů se z naší lodi ztratila a vytáhli jsme na palubu zase někoho jiného. Rusové se vehementně s arogantním křikem domáhají přepravy na svou loď, chtějí přes vysílačku informovat své partnerky, kde jsou. Kapitán je slušně posílá kamsi, protože tohle zřejmě zná, a pořád se to opakuje výlet co výlet dokola. Každá posádka si chytře spočítala turisty před naloděním i teď po vytažení, kapitáni si nyní vyměnili čísla mezi sebou a jelikož suma sedí (tedy nikdo nezůstal ve vodě), nikterak to dál neřeší. Prostě nás pak vyklopí v přístavu a je to.

Vyplutí lodí znamená obvykle návštěvu dvou lokalit, a je jedno, zda se šnorchluje či potápí. Jedna z lokalit bývá obvykle klidnější. Domorodé posádky úmyslně vybírají chráněné zátoky, kde vlny nejsou až tak veliké. Zde se v klidu zpravidla podává oběd, a mohou se koupat i menší děti.

Discovery Diving

Tak takhle se marketingově nazývá akce, kdy se zájemce o potápění může v doprovodu instruktora podívat pod hladinu s přístrojem a bez toho, aniž by vlastnil potápěčskou licenci nebo prošel základní kurz. Stačí zaplatit 100 US $, projít asi hodinovou instruktáží, vyplnit dvoustránkový dotazník v angličtině, že netrpíte určitými zdravotními potížemi či nemocemi, neprodělal jste kardiologickou operaci, nebo zásah na plicích či v oblasti hlavy, zejména uší a dutin a hurá pod vodu.

Dotazník je svým způsobem reverz, kde veškerou zodpovědnost v případě úrazu nebo jiných potíží berete na sebe. Pochopitelně se vyplňuje i část, koho chcete, aby byl informován v případě vaší nehody. V ceně 100 dolarů jsou zahrnuty dva 45 minutové ponory, zapůjčení kompletní potápěčské výstroje a oběd na lodi před druhým ponorem. Mezi ponory je asi dvouhodinový povrchový interval. Nesmíme zapomenout, že kvůli nutnosti správné dekomprese (při takovém to stylu potápění je minimální) se nelze potápět den před odletem.

Masový turismus hledá způsoby, jak co nejvíce vydělávat. Při dodržení všech bezpečnostních zásad je přístrojové potápění bezpečné. Při discovery divingu se obvykle potápí do hloubky tak maximálně osmi metrů a instruktor vodí dva žáky doslova a do písmena za ruku nebo je drží "za límec" neoprenu a provádí bezpečným terénem.

Bohatý život v korálovém útesu za tuhle podívanou a hlavně zkušenost stojí. Mnoho zájemců neodolá a propadne potápění a základní kurz si udělá buď doma nebo na dovolené v zahraničí, někdy ještě na této dovolené.

Potápění pod hladinou je určitě zajímavější a méně namáhavé, než šnorchlování, pohledy jsou přeci jenom více v klidu než neustálé zanořování se šnorchlem do různých hloubek, které nemusí být pro netrénovaného člověka fyzicky jednoduché zejména z důvodu plicní ventilace. Pro mnohé stačí jen splývat na hladině, aniž by bylo nutné se zanořovat a i tak se lze kochat nádhernou pestrostí barev, tvarů, pohybů a zákonitostí místního života.

První den šnorchlování nedaleko přístavu (kolem tří kilometrů) bylo pro mne nádherným zážitkem. Rozhodně jsem nečekal tak intenzivní podmořský život a tolik zážitků hned kousek za hotelovou pláží. Večer jsem se jen divil a nechápal, proč mám tak černě špinavé uši při výtěru vatovými tampóny. Došlo mi to až druhý den kolem páté odpoledne, když jsem viděl desítky lodí, jež se kolem mne v poměrně velké vzdálenosti vracely do přístavu. Vítr foukal od moře ke břehu, a v zapadajícím nízkém slunečním osvětlení bylo vidět, jak nad hladinou v půl metrové výšce visí smog tvořený výfukovými zplodinami z lodních motorů. Je jen otázkou času, kdy místní krása nebude přemírou turistů a aktivit místních podnikatelů i zahraničních nadnárodních uskupení zničena. Korálový svět patří k jedněm z nejkřehčím ekosystémům na zemi.

Ať už se potápíme, nebo šnorchlujeme, měli bychom ctít křehkost korálového společenství. V přírodních rezervacích, a nejenom v Egyptě, je požadováno, aby byla dodržována základní pravidla, jež slouží právě k tomu, tyto přírodní biotopy byly zachovány do budoucna.

- Pod vodní hladinou se zakazuje dotýkat korálů i živočichů.
- Je zakázán sběr či odlov jakýchkoliv biologických materiálů a je jedno, zda jsou mrtví či živí.
- Do vody přistupujeme jen z vyhrazených míst. Je zakázáno se pohybovat i v pobřežních zónách mimo vyznačené cesty a přístupové trasy.
- Je zakázáno kotvení lodí.
- Nesmí se krmit ryby ani ostatní živočichové, aby nedošlo k narušení citlivé biologické rovnováhy.
- Rovněž je zakázán jakýkoliv lov ryb v chráněných zónách, včetně harpunování.
- Je zakázáno v moři i na pobřeží zanechávat jakékoliv materiály.

Pro názornost masového nárůstu turistů v oblasti Sharm el Sheikhu stačí poukázat na dynamičnost rozvoje této zóny. Jestliže v roce 1988 měly všechny hotely v této oblasti celkem 600 pokojů, v roce 1999 to bylo již 16 000; dnes pak ještě mnohonásobně více. Ochrana okolní i vzdálené přírody je proto pochopitelné.

Pohled z ponorky

I neplavec se dokáže radovat ze světa podvodních korálových zahrad. Snad v každém hotelu nebo i na stáncích v ulicích si lze objednat asi 1,5 hodinový výlet ponorkou. Mám-li být přesný, v oblasti Sharm el Sheikhu jsem viděl jen hladinová plavidla, která mají prostor pod úrovní hladiny uzpůsobený pro pozorování podvodního života, s různě velkými okny a prostorem.


Navenek se plavidlo podle siluety tváří jako ponorka, ale jde opět jen o vizuální dojem, který navozuje na první pohled emoce, že se lze potápět. Ve skutečnosti jsme stále ve stejné hloubce, tedy asi 2 metry hluboko.

Ponorek je několik typů, a můžeme-li si vybrat, doporučoval bych se zajímat především o plochu oken. Některé mají okénka skoro jak v letadle, jiné zase tabule o rozměrech 2,5 x 4 metry. Čím okna větší, tím pro pozorování lepší. Jediným rušivým momentem při fotografování jsou odlesky lidí, zejména jejich světlé oblečení. Ideální barva je pochopitelně černá, která světlo neodráží, ale místních klimatických podmínkách se setkáme spíše právě se světlým oblečením.