Tajné přání japonské preciznosti a dokonalosti
Po přednáškách zpět na výstavu a pofotit, co se nestihnulo nebo nepovedlo (místní mají vždy tu výhodu, že se během celé výstavy mohou k focení vracet). Mým velkým snem a přáním akvaristy-fotografa jsou kromě nádherných nádrží, ryb, rostlin a kompozicí i čistá skla. A i ta zásadně rozhodují o výsledku focení, podniknuté cesty návštěvníka i o práci celého týmu, jež výstavu připravoval. Zbudou vždy vzpomínky a fotografie. Než jsem začal fotit, sám jsem si to neuvědomoval, co všechno má na „čistotu“ skel vliv. Škrábance. Těm se nikdy při provozování nádrže po vícero let nevyhneme. Nejhůře na tom bývají prodejní nádrže v kamenných akvaristikách, nejlépe pak domácí nádrže, pakliže fotíme a někdy si dokonce připravujeme speciální fotonádrže.

Škrábance jsou zpravidla vlasové a lze s nimi jakž takž na fotkách pracovat – retušovat. Horší to bývá s řasou nebo špínou uvnitř nádrže, ale i to se dá vyčistit. Bohužel to nemůže udělat na výstavě sám fotograf. A pro fotografa jsou nejzrádnější obyčejné kapky zaschlé vody na čelním nebo zadním skle (pokud není pozadí). V poměru k malým rybkám jsou poměrně velké a s retušováním si moc nepomůžeme. Pokud používáme automatické ostření, tak to se rádo zaostřuje právě na tyto kapky a osvícení bleskem dílo dokoná. Bohužel celý rozsah "definitivních škod" – tj. fotek nepodařených zjistíme až při prohlížení snímků na počítači, tj. doma, někdy i o pár set kilometrů dál než je výstava. Naštěstí i kapky na nádržích se dnes nechají dobře vyčistit obyčejnými prostředky na čištění oken.

Prosím, toto platí obecně ke všem výstavám a je to námět, mé tajné, zbožné přání akvaristy - fotografa na úplnou dokonalost expozice po všech stránkách. Samozřejmě, dobrý fotograf by si měl s některými věcmi poradit sám, určitě to jde, ale některé věci někdy prostě nedokáže. Pokud bych mohl vyslovit přání či námět na „japonskou“ dokonalost a preciznost, navrhoval bych u každé výstavy „zřídit funkci“ dvorního fotografa-akvaristy z místního týmu vystavovatelů, aby prošel před otevřením výstavu a svým odborným pohledem pomohl k úplné dokonalosti. Vím, někdo může namítnout, ať si fotograf vyčistí skla sám, když to potřebuje pro své snímky. Sahat do vnitřku nádrže je však neetické, často "společensky" i technicky nemožné. Podobně ostřikovat skla pěnovými leštícími přípravky a následně je pulírovat hadrem je sice možné, ale zde u určitých typů nádrží riskujeme, že se chemický přípravek při neopatrné manipulaci dostane dovnitř nádrže. Zkrátka by toto neměl dělat žádný návštěvník.



Terária
Součástí výstavy byla i teraristická část s esteticky nádherně upravenými terárii. Byl jsem nadšen, jak se zde nádherně ostří a hmyz se vůbec nepohybuje. Čistá skla, žádná voda mezi objektivem a foceným objektem. Panečku, to bylo focení! Teprve při prohlížení snímků jsem si všimnul, že některé exponáty byly přišpendleny černými entomologickými špendlíky. Při zapálení a nadšení nám holt někdy některé podstatné detaily uniknou. Ve skutečnosti to ale nikterak nevadilo, protože precizní aranžmá nám ukázalo reálný výsek přírody, který bychom sotva hledali a mohli si jej takto prohlídnout zblízka.

K prohlídce výstavy a následné návštěvě prodejních nádrží patří i posezení a popovídání s přáteli. Ať už starými, nebo novými, se kterými jsme například dosud komunikovali jen "virtuálně" prostřednictvím Internetu na akvaristických webových stránkách. A tak se stalo, že na výstavě se sešla část našeho týmu, který připravuje náš akvaristický digitální Atlas. Všechna takováto setkání jsou vždy milá. Můžeme zavzpomínat, ale naplánovat v prostředí motivující výstavy i budoucí aktivity, sdělit si své zkušenosti a prostě popovídat o životě jako takovém.


Rychnovský zámek aneb malý výlet do historie
Neděle ráno. Probouzí nás zvon Kryštof. Jak se později dozvídám, je to po pražském Zikmundovi a hradeckém Augustinu třetí největší zvon v republice. Zvon váží 7,2 tuny a zhotovil jej Jan Benešovský z Moravské Třebové.

Cestou na rychnovský zámek si připomínám historii Rychnova: Při brodu podhorské zemské cesty přes řeku Kněžnu založili páni z Drnholce kolem roku 1250 Rychnov. Listina českého krále Přemysla Otakara II. z 1.2.1258 je první písemnou zmínkou o tomto městě. Král Vladislav II. udělil 6.3. 1488 městský znak – pannu na jelenu. Burjan Trčka z Lípy vystavěl v údolí Kněžny směrem k Habrové renesanční zámek s pivovarem. O deset let později se držitelem Rychnova stal Kryštof Betengl z Neyenperka, který v roce 1594 na místě opuštěného hradu založil kostel Nejsvětější Trojice. Kousek opodál nechal postavit zvonici s již zmíněným zvonem, jež nese jeho jméno.

Po různých majetkových přesunech přešlo panství během třicetileté války (1640) na Albrechta Libštejnského z Kolowrat. Nárokům rodové reprezentace nepostačoval údolní trčkovský zámek a proto František Karel se rozhodl postavit nový barokní zámek na dnešním místě pod kostelem Nejsvětější Trojice. Pro řemeslníky, kteří pracovali na stavbě, byly pod zámkem vybudovány dřevěné dvojdomky, jež se zachovaly dodnes.

V roce 1861 po smrti Františka Antonína Libštejnského panství přechází na linii Krakovských. Budova koleje změněná později na gymnázium v roce 1918 vyhořela a byla zbořena. Na jejím místě mezi kostelem a zvonicí vznikl v roce 1934 tzv. rychnovský Slavín, kde se připomínají význační rychnovští rodáci – F.M. Pelc, O. Vaňorný, K. Poláček. Po druhé světové válce byl zámek zestátněn. Na počátku roku 1992 se opět vrátil do ruky majitelů Krakowských – Libštejnských (kteří zde nyní žijí a obhospodařují své panství).

Největší pozoruhodností rychnovského zámku je obrazárna. V době největší slávy měla 1218 obrazů a téměř 1000 grafických listů. V dnešní době obsahuje asi 400 obrazů (K. Škréta, M. Pacher, J. Heinz M.V. Halbax, I. Godyn a další). Dále je zde vystavena kolekce zbraní, porcelánový servis čítající 588 kusů a další předměty z mobiliáře zámku. Pokud vám po akvaristické výstavě zbudou peníze, je zde k prodeji i historický klavír za 1,6 mil. Kč, na který naposledy hrál Malásek. V prostoru zámku je přístupné muzeum Orlických hor a Orlická galerie se síní K. Hladíka.

Toť maličká exkurze do nejvýznamnějších reálií Rychnova, které stojí při návštěvě města zhlédnout. Pro ty, kteří tak neučinili, vřele doporučuji. Příležitostí bude určitě dost.

Sluší se poděkovat a těšit se ještě na hezčí výstavy
Král je mrtev, ať žije král. Ano, skončila 33. výstava v Rychnově, o týden později i soutěžní výstava diskusů a halančíků v Botanické zahradě v Praze. To je již minulost, která se zapíše do našich vzpomínek. V hlavách pořadatelů se již rodí plány, jak udělat další a další, ještě lepší a prestižnější výstavy příští rok.

Ale nyní bych chtěl jménem svým i všech spokojených návštěvníků autorům výstav moc poděkovat za neobvyklé a nádherné zážitky. Popřát mnoho elánu, líbajících múz přinášejících skvělé, neotřelé nápady do všech dalších aktivit, odvahu a sílu tyto nápady následně fyzicky a tedy reálně ztvárnit. K tomu zdraví, pohodu a co nejvíce šikovných, pracovitých členů výstavních týmů, jež se na akcích účastní. Zvláštní poděkování patří i prodejcům, neboť Ti se zasloužili o to, že mnozí z nás si domů ke své radosti přineslo další živé miláčky nebo aspoň něco pro zpříjemnění jejich pobytu v našich nádržích. Akvaristické veřejnosti přeji co nejvíce takovýchto nádherných výstav.

Ať žije Rychnov 2010!!

Roman Rak