Vzpomínka na můj první echinodorus

Dodneška mám ve své knihovně, kde je vyčleněné místo pro publikace o akvarijních rostlinách, řadu knížek, které se staly mými "modlitebními" průvodci akvaristikou. Autoři Eliáš, Dokoupil, Frank, Krček, Rataj, Sadílek, Sterba, Zukal (a pochopitelně další) jsou mými legendami, které mě provázejí už od mých 6ti let spolu s první třílitrovou sklenicí od okurek s pavími očkami.

Musím přiznat, že kniha "V pralesích Amazonie" byla pro mne tehdy stejně tak přitažlivá, jako seriál maloformátových knih kapitána J.Y. Cousteau a vždycky ve mne probouzely touhu se jet podívat tam, kde ty úžasné ryby a rostliny žijí. Dnes podobná dobrodružství občas už mohu realizovat fyzicky na vlastní pěst, anebo alespoň v sekci biotopů u každé ryby našeho Atlasu. Po každé ale, když něco hledám, vracím se k nim a ještě dříve, než tyhle knížky znovu otevřu, pohladím je po hřbetě.

Jako školák jsem poctivě každou polední přestávku chodil do kladenské akvaristiky nad hlavní poštou, abych si za padesátník nebo korunu koupil živé nitěnky u pana Šilhy a podíval se, co plave nového v nádržích. Časem, když už jsem měl první občanku, tak se mi občas podařilo domluvit a přinést na prodej nějaké ty své výpěstky, jako byly kančíci šikmopruzí, mečovky, oceláti, meky apod. Připadalo mi to nesmírně férové, protože jsem vždycky dostal polovinu prodejní ceny (dneska by mne asi ve výkupně za tuhle drzost pěkně hnali).

Na takovém horním stupínku, pod klecemi s exotickými ptáky byla výstavní, asi 300 litrová nádrž holandského typu, pěkně zarostlá, které vévodil Echinodorus amazonicus. Před tímhle akváriem, které bylo mým snem, jsem vydržel sedět desítky minut a večer listovat tehdy dostupnou literaturou. Takhle velká nádrž, ještě v kovovém rámu a tmelená, tehdy patřila k těm větším, téměř na vrcholu tehdejších "technologických" postupů a možností. A co se jich v Poldovce tehdy nadělalo a vyvezlo na korbě náklaďáku za brány.

K nádrži s echinodorem jsem chodil pravidelně dva roky. A jednou se objevily květní stvoly, na kterých postupně vyrostly mladé rostlinky. A pan Šilha, který musel určitě znát mé tajné přání, mi celý jeden takový obrovský stvol s mladými rostlinkami, které pouštěly už pěkné kořínky, daroval. Koupit echinodorus v běžném prodeji bylo tehdy téměř nemožné.

Táta pochopil, že to s akvaristikou myslím vážně a udělal mi skutečný stojan s jednou 160 a druhou 250 litrovou nádrží. S podmínkou, že veškerá elektřina bude maximálně na 24 V a k tomu mi koupil pájku a knížku od Karla Krčka, máma mi zase z nemocnice přinesla první zkumavky na topítka. Děkuji všem třema, díky nim jsem nemusel později chodit na většinu přednášek na vysoké škole z elektrotechniky. Prodejna tehdejšího Zverimexu byla už pochopitelně nahrazena dámskými šaty, ale pan Šilha to nevzdal a dodnes v jiné prodejně, kde nemá bohužel zázemí pro nádrže, prodává ptáčky. A občas vidím, jak pro malé akvaristy-školáky pod pultem schovává alespoň tabletky s hnojivy Sera a po jednom kuse je rozdává školáčkům, jako jsem byl tehdy já. A ti přicházejí za pár dní a s rozzářenými očima vyprávějí, že jim začaly růst krásné červené listy echinodorů.

Splněný sen

Jet do Šumperku byla vlastně má cesta do dětství, sen, který se mi splnil. Jaké to asi bude navštívit "království echinodorů"?

Předně, byli jsme velmi srdečně uvítáni Karlem Ratajem ml. (který nás po celých 7 hodin fyzicky nebo slovem dále pak provázel svým královstvím), jeho manželkou a všemi zaměstnanci. Původně jsem si myslel, že budu psát reportáž jen a jen o rostlinách a poctivě si připravil řadu otázek, se kterými mi ještě pomáhali Václav, Smik, Pavel a další (kluci, díky moc, dočkáte se!). Dozvědět se toho co nejvíc, možná zbořit i nějaké ty mýty o rostlinách a jejich pěstování.

První informativní rozhlédnutí po sklenících a focení. Ve sklenících je vlhko a venku docela už chladno, takže se objektivy pěkně potí. Naštěstí jsme byli fotoaparáty vybaveni dobře, takže jsme to nakonec zvládli opravdu do písmene "bez ztráty kytičky" a nic nám neuniklo.

Kamenný obchod

Přes polední přestávku vyjíždíme v doprovodu Karla Rataje ml. do nedaleké prodejny "RATAJ AKVARISTIKA" umístěné v romanticky historické uličce nedaleko kostela. Ulice se mírně svažuje a pozvolné schody, prokládané dlážděnými plošinami chodníku, spolu se stromy okolo kostela, kouzlo místa ještě zdůrazňují. V oknech všude kolem bujně vegetují rostliny a průčelí domu s dominantní hrnkovou květinou vytvářejí dojem spíše rodinného penzionu než běžné akvaristiky. Okolo panuje klid a mír, není to žádné rušné místo jako v obchoďáku s PetCentrem, kam by zákazníci nejraději vjeli s právě vrchovatě naloženým vozíkem nákupu z Tesca. Adresa Sadová 13 by byla pro pověrčivé Američany problémem. Potom, co jsem i uvnitř uviděl, řekl bych naopak, že třináctka přináší štěstí. A bude se navíc dobře pamatovat.

Sotva jsem otevřel vstupní dveře, připadal jsem si jako zase ten malý kluk, který se přišel podívat na to své výstavní akvárko. A když mi od té doby přibylo rovných 40 let, mám stejný pocit jako tenkrát. Jen s tím rozdílem, že jsem toho viděl poměrně hodně a mám s čím srovnávat.

Už jen první dojmy z citlivě a vkusně upraveného okolí dávají tušit, že zase zažiji to obrovské potěšení z virtuální cesty biotopy kolem světa na několika mála metrech čtverečních.

Přicházíme krátce před polednem, a tak v prodejně zastihujeme zákazníky, obdivující ryby, rostliny a nepřehlédnutelné terarijní živočichy. Od dvanácti do jedné hodiny je polední přestávka a prodejna na tuto dobu patří jen a jen nám.

Jak ji stručně charakterizovat? Sice malá, ale velmi útulná. Velikostí, pro ty kteří znají, bych ji přirovnal k akvaristice "Nuselská 108" na Praze 4 (ČLÁNEK: Malá, ale plná velkých překvapení). Podoba je i v protáhlosti místnosti. Rozhodně musím říci, že si zde architekt přišel na své. Sice nevím, zda výsledek návrhu je dílo rodiny Ratajových, nebo externího architekta, ale to není podstatné. Výsledek stojí za to a moc se líbí.