Aneb každý dělá chyby, ale jen ten, co si je přizná, je schopen je neopakovat. Takhle by se daly také nazvat moje akvaristické začátky. Asi jako většina z nás, kteří jsme mezi akvaristy nevyrůstali a začínali s akvaristikou na vlastní pěst, jsem i já ve svých začátcích udělal snad většinu chyb, které se dají při rozhodnutí se věnovat akvaristice udělat. Proto bych byl velmi rád, kdyby tento článek pomohl i dalším, alespoň některým chybám se vyvarovat, aby měli z akvaristiky také trochu potěšení a ne jen hromadu starostí s tím, jak odstranit ten či onen problém, který právě nastal. Nepředpokládám, že tento článek bude univerzálním návodem na založení akvária, kterých je na netu tolik, že ten kdo hledá informace, neví, co dříve přečíst.

Každý, kdo zakládá akvárium, by si měl nejdříve uvědomit, že neexistuje pro akvaristiku nic univerzálního, jelikož každé akvárium je jedinečný kus přírody, který tvoří svůj uzavřený biotop. Tento ekosystém je hlavně ovlivňován zásahy majitele, a to jak v chtěném směru, tak hlavně ve směru nechtěném. Směru ovlivnění nechtěnému se budu věnovat v následujících řádcích a vlastně i po zbytek tohoto článku. Proto vždy, ať plánujete (či neplánujete), nebo děláte jakýkoliv zásah do akvária, mějte na paměti fyzikální zákon, že "Každá akce vyvolá reakci" a co se týká akvaristiky - dvojnásob.

Asi jako každý, kdo se jednoho dne rozhodl si pořídit akvárko, jsem to udělal stejně blbě. Prostě jsem zašel do nejbližšího zooshopu a koupil jeden set podle toho, aby se vešel do připraveného místa. To s tím místem nebyl zas až tak špatný nápad, až na to, že padesát let starý prádelník neměl dostatečnou nosnost na udržení akvária o obsahu 45 litrů, což je něco kolem 70 kilogramů. No, nebyla to zas až tak velká katastrofa, že by se prádelník hned po napuštění akvárka rozpadnul, ale v další části článku se dozvíte, jak to ta chudinka stařičká skříňka odnesla. S dostatečnou radostí jsem vysněnou nádrž vymyl horkou vodou a už jsem sypal drcené kamení, jež jsem koupil společně se setem. To, že by se krásné kamínčí, jež bylo perfektně dvoubarevné (Black & White), mělo nejdříve proprat, mne ani nenapadlo. No, a první problém na sebe nenechal dlouho čekat. Po zasazení několika mála rostlin (jestli se dobře pamatuji tak asi pěti), jsem začal napouštět vodu. Naštěstí mne napadlo nepouštět ji zprudka, ale pomalu přes větší kámen, jež jsem dal jako dekoraci, ale i tak se veškeré nečistoty z nevypraného štěrku zvedly a vytvořily perfektně neprůhlednou vodu, jež svým vzhledem připomínala kávu s mlékem a dostatečnou pěnou na hladině. V domnění, že to potřebuje jen čas a po nějaké době si to sedne, jsem pustil vnitřní filtr, který byl ve výbavě setu i s topítkem. Směs, jenž ani náhodou svým vzhledem nepřipomínala vodu, začala dostatečně rychle proudit a já blb se zaradoval, že to alespoň pomůže k vyčištění od onoho zákalu.

Bohužel mne ani náhodou nenapadlo, že ten zákal je způsoben velmi jemnými zrnky písku. Tento písek se usadil skoro všude ve filtru, a kde se usadit nemohl, to alespoň poškrábal. Takže se to po několika málo měsících na filtru podepsalo a vypověděl svoji poslušnost.

K usazení nečistot došlo do rána, načež jsem se zaradoval a hurá cestou z práce rovnou do akvaristiky pro ryby. Jako magor jsem pobíhal od nádrže k nádrži a prodavačka měla prostě zlatej den. Na takovýho hejla zas jen tak nenarazí. Doporučovala jen samé lepší kousky, proč dávat na dno obyčejné pancéřníčky zelené, když tam můžou být rovnou pandy, v té době dostatečně ceněná novinka. No, a dostatek podobných rybek. Nakonec jsem domů odcházel se třemi pytlíky. V nich plavali od každého druhu dva jedinci, údajně vždy samec a samice. Dneska si říkám: "Jak to tak jistě mohla poznat třeba u skalár", které se nacházely v pytlíku s neonkami. Doma, podle návodu na sáčku, jsem nechal ryby přivyknout na vodu v akváriu a po půl hodince se již proháněly v akvárku. Tato radost netrvala dlouho.

Ani ne za tři dny se projevil syndrom nově založené nádrže. Prostě klasická začátečnická chyba a ryby to začaly odnášet na životě. Bohužel mezi prvními to byli neonky a krunýřovci. Zároveň s hromadným vymíráním se dostavil i velmi silný mléčný zákal, jež skutečně vypadal jinak, než když jsem napustil akvárko. Nebyl to zvířený bordel, ale mlha, za kterou by se schoval Rákosníček i s rybníkem Brčálníkem. Jako vždy jsem rovnou zamířil do oblíbeného obchodu a začal bombardovat obsluhu svým problémem. Prodavačce zajiskřila krásná modrá očka a začala doporučovat jednu lepší vodičku na úpravu vody za druhou. Zhruba za hodinu jsem odcházel z obchodu obtěžkán plnou taškou všelijakých přípravků na odstranění zákalu, na posílení imunity ryb a dalšími přípravky, které mi měly s problémem zaručeně pomoci. Pravda, byl jsem, ale naopak lehčí o několik stovek, jelikož co lahvička se zázračnou tekutinou, to minimálně stovka, ne-li dvě.

Doma jsem vše nadávkoval dle návodu a doporučení paní prodavačky, v některých případech i nějakou tu kapku navíc, dle hesla "Když to má pomoci, tak toho nesmí být málo". No, to byla ale kravina. Zákal sice lehce zeslábl, ale oslabené ryby začaly prudce dýchat a lapat u hladiny po vzduchu. V tento moment přišel kopanec nad kopanec. Kamarád, jež přišel na návštěvu, prohlásil: "To máš z toho, že tam leješ ty hrůzy, co ti prodal". Přeci jako člověk, který bydlel v domácnosti, kde se akvárko nacházelo asi před deseti lety, to musel vědět. Jeho další rada zněla jednoduše a stroze: "Vyměň vodu!". To byl ten pravý impuls k provedení největší blbosti v mých akvaristických dějinách. Prostě jsem vypustil skoro všechnu vodu co v akvárku byla a dal novou a čerstvou z vodovodu. Překvapivě se zákal z nevymytého písku až tolik nezvířil, jako při prvním napouštění. Byla to pro mne první potěšující zpráva dne. Druhou radost mi udělalo to, že voda byla zase krásně čistá. No, ale to nevydrželo dlouho. Ráno byl stav stejný jak předešlého dne.

V tuto chvíli mne napadl spásný nápad, jak pro mne, tak i pro moje ryby. Vždyť musí existovat někdo, kdo se s těmito problémy taky potýkal, nebo potýká a třeba bude vědět jak na to. Vždyť většina akvárií, co jsem viděl, byla vždy jak z křišťálu a vypadala perfektně. Vzpomněl jsem si na strejdu, u kterého jsem v dětství ryby vídal a dokonce svého času měl malou odchovnu. Jelikož sametová revoluce a události s ní spojené, rozdělily nejen Československo, ale i vztahy mezi příbuznými, jelikož politické názory mých rodičů a manželky mého strýčka nebyly v dostatečné shodě. A tak se stalo, že jsem se se strejdou nesetkal více než patnáct let. Odhodlal jsem se, že se pokusím oživit kontakt mezi našimi rodinami. Nebydlí zas až tak daleko, jen dvacet minut pěší chůze po Liberci. Navíc jsem doufal, že nenávist tetičky panuje jen vůči mým rodičům a mne ráda po letech uvidí, protože jsem v dětství býval její oblíbený synovec.

Cestou jsem koupil jako pozornost láhev dobrého pití, pugét pro tetičku a něco k zakousnutí, abych jako správně vychovaný synovec nepřišel s prázdnou. Když jsem přišel za strejdou, tak se mě dostalo nebývalého přivítání, jaké jsem ani ve snu nečekal. Tetička radostí plakala, jako kdyby se jí vrátil nezvěstný syn z války a strejda byl rád, že se v rodině někdo rozhodl věnovat akvaristice, na kterou mu již bohužel díky jeho věku nezbývaly síly. Strejda se již akvaristické činnosti nevěnoval více jak rok, ale dokázal mi poradit jako nikdo jiný. Díky víc jak třem hodinám stráveným u strejdy s tetou, jsem se dozvěděl všechno, co jsem potřeboval, abych byl schopen zachránit svoji akvaristickou kariéru a především všechny zbylé rybky.