Jakmile jsem se vrátil domů, tak jsem veškeré serepetičky na úpravu vody, co mi ta perfektní prodavačka (nikoli akvaristka) doporučila, dobře uložil do popelnice. Druhý den jsem koupil kapkové testy na rozbor vody, a to především na obsah NO látek, kyselosti a tvrdosti. Jelikož jsem celou noc místo spaní studoval zapůjčenou literaturu od strejdy, tak jsem již věděl, co mne očekává. Důkladným odkalováním a vracením přefiltrované vody přes jemné plátno, jsem se zbavil nečistot z nepropraného štěrku. Pomocí pravidelné výměny vody a pravidelným měřením hodnot vody (především obsahu NO látek) jsem zmírnil následky syndromu nové nádrže, k čemuž hodně přispělo i to, že ryby které nebyly vhodné do mého akvárka, jsem rozdal po kamarádech a známých. Paradoxně jsem ani netušil, že i oni mají doma akvárko, nebo že se akvaristice vůbec věnují. Vše se do měsíce a půl dostalo do stavu, kdy se v akvárku v poklidu prohánělo několik málo ryb navíc, než by bylo pro tuto velikost nádrže vhodné, ale nedocházelo k zákalům a hodnoty NO látek byly slučitelné s životem mých rybek. Kytičky sic žádný zázračný růst nevykazovaly, ale čas od času se objevil i nový list a zařasení bylo minimální.

Tak utíkal čas a po několika měsících jsem jako na potvoru musel odjet na třídenní školení, které se konalo na opačné světové straně naší malé vlasti než je Liberec. V poklidu jsem se ráno rozloučil se svými chovanci, dal instruktáž rodině o nenutnosti krmení, což rodina přijala s povděkem a vyrazil na Šumavu. Druhý večer po odjezdu mi zazvonil telefon. V něm se ozval zoufalý hlas mé maminy: "Co máme dělat? Teče ti akvárko!". Ve mě jak když hrkne a hned jsem začal hledat klíče od auta s tím, že jedu domů. Naštěstí kolega, jež byl se mnou, zachoval duchapřítomnost a postavil přede mne panáka a povídá: "Cesta, to jsou nejméně tři hodiny, tak už stejně nic nezachráníš.". Měl pravdu. To je nesmysl, budu instruovat rodinu po telefonu, blesklo mi hlavou.

První, co mne zajímalo, bylo, zda to teče proudem, nebo jestli to jen někde prosakuje. No, průsakem se to nazvat prý nedalo, ale zas taková katastrofa to nebyla, jelikož se jednalo spíš o pravidelné odkapávání zpod akvárka. Dnes s odstupem času si dělám srandu, že jsem jediný, kdo musel učit ryby chodit na záchod, jelikož akvárko v pravidelných intervalech několika minut dělalo malou loužičku, která se po utření do několika minut objevila znovu. Prostě jen někde ve spoji kapalo.

Instrukce po vypití druhého panáka čisté vodky, zněly až stroze a velmi jednoduše. Hadice a síťky jsou v krabici pod postelí, najděte co největší nádobu nebo kýbl a naplňte to vodou z akvárka, dejte do toho filtr, topení, kytky a odlovte ryby, kamení dáte do dalšího kýblu a vše nechte někde, kde to nevylejete. Zbytek uklidím a obstarám, až se vrátím. S těmito slovy jsem zavěsil a sáhnul po kolegově panáku, abych se byl schopen alespoň trochu vzpamatovat. Toho pití bylo večer ještě hodně, nedivte se, tohle byla srdeční záležitost a já nemohl zatím nic dělat.

Cestou domů ze školení jsem raději řídil, abych nemusel stále přemýšlet, jak to doma vypadá. Po návratu to nebylo tak děsivé, jak jsem předpokládal. Příčina průsaků se projevila hned na první pohled: horní deska stařičké skříňky se pod vahou akvárka začala deformovat a způsobila dostatečné nerovnosti na to, aby došlo tahem k povolení silikonového spoje natolik, že akvárko mohlo pomalu prokapávat. Všemu nasadil korunu plastový rámeček, kterým byla nádržka vybavena v rámci kompletace setu. Naštěstí škody na životech byly nulové a škody na majetku minimální. Ihned po zjištění stavu skutečností jsem vyrazil na nákup nového akvárka stejných rozměrů (aby mi pasoval setový kryt s osvětlením) a něčeho, čím zpevním horní desku skříňky a zároveň zvýším její nosnost. Vše se zdařilo na první pokus, akvárko bylo v akva prodejně již mimo set a bez rámečku, který by eventuálně mohl napomoci deformaci spojů. Skříňka byla omlazena pomocí zesílení horní desky o ještě jednu desku z dřevotřísky a zbudování střední nosné příčky, jež zamezila středovému průhybu.

Nové akvárko bylo založeno pomocí vody z období před katastrofou a ryby si asi nakonec jen myslely, že to byl sen a z něho je probudila jen o něco větší výměna vody než obvykle. No, další katastrofa způsobená mojí blbostí je vyřešena, problesklo mi hlavou, ale to jsem ještě neměl ani tušení, co mne ještě čeká. Na štěstí se to již nepodobalo této pohromě, ale taky to svědčí o nerozvážnosti začátečníka.

Bohužel se začala projevovat další moje chyba, kterou jsem udělal hned první den při zakládání akvárka. Pozorný čtenář si jistě již uvědomil, že to bude v souvislosti s filtrem a prvotním zákalem. (Pro ostatní jen připomenu nejdůležitější: nepropraný substrát, zákal způsobený nečistotami a drobounkým pískem, puštěný filtr.)

Ano, kdo tipuje, že to odskákal setový filtr, tak Bingo!!!!! Přesně jak jsem předpokládal - poškození způsobené poškrábáním rotorové i statorové části drobným pískem, který jsem zapomněl vypláchnout ze štěrku na dno, se podepsal na životnosti filtru a bylo jen otázkou času, kdy se zadře a vypoví službu. Jelikož se jednalo o laciný filtr, tak se nevyplatilo shánět se po náhradních dílech, ale rovnou ho nahradit něčím lepším a výkonnějším. Přes značkový interní filtr jsem skončil u externího sériového filtru pro akvária přibližně dvojnásobné velikosti než je to moje, ale šlape na výbornou a s minimální údržbou dodnes.

Další totální katastrofy se naštěstí nekonaly, spíše tak drobnosti, s nimiž se setká snad každý akvarista, jako je teploměr spláchnutý i s odpadní vodou, totální zařasení nebo dokonce stěhování, o němž jsem psal již v jiném článku. Závěrem bych chtěl upozornit, že z celého původního setu dnes zůstalo v provozu jen topítko, jelikož ostatní věci byly nahrazeny pro svoje nevyhovující vlastnosti nebo proto, že už byly dostatečně staré. Jo, a vlastně bych zapomněl - ten setový kryt i s osvětlením je již taky ve věčných lovištích. Jeho světelný výkon byl natolik nedostačující, že byl při nejbližší příležitosti nahrazen osvětlením domovýroby, která je o dost lacinější a hlavně výkonnější. Ale o tom možná v některém z dalších článků, bude-li zájem.

Pro ty, co dočetli až sem a doposud čekají na nějaké ty rady ohledně zakládání akvária, tak jsou jen tři, ale domnívám se, že jsou to ty nejdůležitější věci, které může akvarista pro svoje chovance udělat.

1. Číst a vyhledávat informace. Těch není nikdy tolik, aby se další nehodily a nepomohly k dalšímu zlepšení situace. A to i v případě, že neřeším žádný problém. On totiž může časem nastat a pak se informace najednou budou hodit.

2. Nebát se ptát. Neexistuje hloupá otázka, jen některé odpovědi nejsou tak chytré, jak by tazatel potřeboval. Asi se teď divíte, co to plácám, ale je to tak. Někdy v otázce není dostatek informací na to, aby mohli ostatní relevantně odpovědět a nepsali nesmysly. Proto se ve svých otázkách snažte uvést co nejvíce informací o problému, jelikož tím pomůžete k rychlejšímu a přesnějšímu řešení problému.

3. Nespěchat. V jedné krásné české pohádce zaznělo heslo "Co se vleče, neuteče". To pro akvaristiku platí dvojnásob. Akvaristika je o relaxaci, nikoliv o závodění kdo bude kde první. Na tohle si pořiďte rychlé auto nebo mašinu, ale ryby jsou živí tvorové a vše potřebuje svůj čas. Tak hlavně nezávoďte. Ono je totiž jedno, zda to bude hotové za týden nebo za měsíc. Hlavně, aby to člověk a ryby přežili ve zdraví.

Tak všem, co se dočkali konce, už jen popřeji hodně úspěchů a radosti z akvaristiky a přidám jeden užitečný odkaz: http://www.akvarijni.cz/...