Vítejte ve světě trpasličích cichlidek! Ryby čeledi Cichlidae se v posledních letech těší zaslouženě stále větší a větší oblibě a souvisí to bezesporu s tím, jak široký okruh ryb zahrnuje. Vybrat si totiž může opravdu každý - ryby malé či velké, agresivní či klidné, masožravé, všežravé či rostlinožravé, ryby do měkkých vod nebo naopak tvrdších… Záleží pouze na chuti a přání akvaristy - např. jen známých druhů a místních forem rodu Apistogramma je v současnosti přes 220(!).

Pokusím se vás seznámit se světem tzv. trpasličích cichlidek (angl. Dwarf Cichlids, něm. Zwergbuntbarsche/Zwergcichliden), které tvoří uměle vytvořenou a relativně samostatnou skupinu ryb. Jejím hlavním pojítkem je, že se jimi většinou rozumí cichlidy Jižní Ameriky a západní Afriky dorůstající maximálně 10 cm standardní délky (celkové délky až 12 cm).

K jihoamerickým drobným cichlidkám řadíme mimo již zmíněný rod Apistogramma také rody Microgeophagus, Nannacara, Leatacara a u nás méně dostupný Crenicara, Dicrossus a Taeniacara (candidi). Ze západoafrických se setkáme nejčastěji s rybami rodu Pelvicachromis, případně Anomalochromis (thomasi), Nanochromis nebo Pseudocrenilabrus.

Tento článek nemá ambice vědeckého pojednání. Snažil jsem se pouze uvést základní pravidla pro chov těchto krásných ryb a doplnit je o něco ze svých vlastních zkušeností.

Kdo hledá, najde si

Trpasličí cichlidky získávají na oblibě zejména díky široké paletě barevných variet a forem spolu s relativně malými nároky na prostor. Většímu rozšíření cichlidek mezi akvaristy naopak brání jejich trochu delikátnější požadavky na kvalitu vody a z toho vyplývající reputace problematických ryb.

S tím souvisí druhý problém, a tím je jejich poměrně nízká nabídka v běžné prodejní síti. A tady se dostáváme trochu do začarovaného kruhu. Je problém v slabší nabídce ryb, nebo ve slabší poptávce zákazníků? Vzhledem k tomu, že se nejedná o "vysokoobrátkové zboží", je zřejmé, že se je majitelé akvaristik obávají pořídit do svých prodejních nádrží, protože z důvodů jejich poněkud specifičtějších podmínek na chov nemají jistotu, že u nich vydrží rybky dostatečně dlouho, tj. než získají své nové majitele.

Pravdou nicméně je, že čeští chovatelé, resp. velkoobchody nabízejí těchto rybek nepřeberné množství, takže pokud má někdo skutečný zájem a je schopný po rybkách trochu zapátrat, svůj vytoužený druh si určitě dřív nebo později opatří. Běžně v prodeji je možno narazit na druhy Mikrogeophagus ramirezi, Apistogramma cacatuoides a Pelvicachromis pulcher.

Výběr ryb a jejich počty

Než se dáme do zakládání nádrže pro chov cichlidek, měli bychom si ujasnit, jaké že to rybky vlastně chceme. Důležité je to z pohledu počtu rybek a poměru samců a samic (to se projeví následně při volbě velikosti akvária) a z pohledu nároků na chemické složení vody. Přestože ryby koupené z domácích odchovů nejsou již na optimální hodnoty tvrdosti a kyselosti vody tak vázány, při pomýšlení na odchov je toto třeba brát v potaz vždy - a úspěšně odchovávat chceme přeci všichni, že?

Mezi cichlidky vhodné pro chov v páru můžeme zařadit např. již zmíněné Mikrogeophagus ramirezi, či Pelvicachromis pulcher. Druhy Apistogramma chováme většinou v harémových společenstvích, což znamená, že na jednoho samce připadá více samic. Přesto můžeme i tyto druhy rozlišit podle stupně polygamie. Silně polygamní je např. Ap. cacatuoides, Ap. agassizii, Ap. macmasteri nebo Ap. trifasciata, kdy samci vyžadují více samic. Ap. borellii je méně polygamní, tj. můžeme ho bez problému chovat v harému i v páru a o druhu Ap. nijsseni se hovoří jako o monogamním, přestože i ten bývá občas chován v harému.

U Apistogramm tedy se spíše než o monogamních druzích hovoří o těch méně polygamních, kdy opravdový pár vzniká pouze v době tření. I polygamní druhy lze samozřejmě chovat v páru, ale připravujeme se tím o část jejich velmi zajímavého společenského chování ve skupině. Pro cílený odchov nicméně bývá chov v páru často vhodnější.

Dále nesmíme zapomínat, že cichlidky jsou vnitrodruhově poněkud agresivní a je proto vhodné mít většinou pouze jednoho samce (samozřejmě s ohledem na velikost nádrže). Pokud získáme ryby mladé, popř. máme ryby z vlastního odchovu, může se chovat i ve větší skupině a ryby si postupně vytvoří vlastní hierarchii, která může dlouhodobě fungovat i bez ztrát na životech.

Přidání dalšího samce (často i samice) však končí většinou smrtí nováčka. Chov větší skupiny může být výhodný i z toho pohledu, že se agresivita nejsilnějších jedinců dostatečně tříští a i slabší rybka má možnost v takové nádrží určitý čas žít relativně bez problémů. Z výše uvedeného hlediska jsou tedy dva samci asi tou nejnevhodnější volbou.

Místa výskytu

Než se budu konkrétně věnovat zařízení akvárií pro tyto rybky, stručně se zmíním o životním prostředí cichlidek Jižní Ameriky, které bychom se měli pokusit částečně napodobit. Cichlidky se vyskytují o oblasti od Venezuely na severu po severní Argentinu na jihu. Na západě tvoří přírodní barieru Andy a na východě pobřeží Atlantického moře.

Cichlidky se nachází ve všech třech základních typech vod - čirých, bílých i černých, ale konkrétní místa výskytu jsou si hodně podobná. Většinou to jsou oblasti mělkých říček, slepých ramen či jezírek (hlubší otevřené vodě se ryby většinou vyhýbají). Úkryty poskytují vrstvy listí a větví nebo množství plovoucích rostlin (zvláště druhy Eichhornia a Salvinia), ze břehů zasahují do vody kořeny okolních stromů a husté příbřežní rostlinstvo.

Dále je třeba vzít v úvahu, že v období dešťů se řeky rozlévají široko do okolní krajiny a rybky nachází úkryt mezi běžnou emerzní vegetací. Pravé podvodní rostliny jsou poměrně vzácné.