Ze základní čeledi cichlidae (vruborubcovití) jsou západoafrické cichlidky vyčleněny do dvou podčeledí Heterochromidae (jediný rod Heterochromis) a Pseudocrenilabrinae s osmi triby, ve kterých nalezneme všechny ostatní druhy této skupiny cichlidovitých.
Systém této kapitoly, jež tvoří defacto primární předmět celého díla, je naprosto perfektně přehledný a ucelený. Autor se striktně držel základního přehledu, a tak pro toho, kdo momentálně hledá něco o nějaké určité rybce není žádným problémem se v tomto zorientovat, aniž by byl nucen se obracet do rejstříku.

Vše tedy začíná u podčeledi Heterochromidae s jediným rodem Heterochromis (REGAN, 1922) a jediným druhem multidens (PELLEGRIN, 1922). Zbytek knihy pak následně pojednává již jen o zástupcích druhé podčeledi – Pseudocrenilabrinae.

Na prvním místě zde máme tribus Tylochromini s jediným rodem Tylochromis (REGAN,1920), který obsahuje sedmnáct validních druhů. Na druhém místě najdeme samotný rod (bez zařazení do tribu a zatím bez vlastního tribu) se specifickým statutem – Etia (SCHLIEWEN & STIASSNY, 2003) s jediným druhovým zástupcem.

Dále následuje tribus Tilapiini s deseti rody, z nichž bych si snad mohl dovolit vyzdvihnout u nás nejznámější rody Oreochromis, Steatocranus a Tilapia. Na straně 94 nalezneme tribus Hemichromini se dvěma rody – Anomalochromis (GREENWOOD, 1985) s jediným druhovým zástupcem
A. thomasi (BOULENGER, 1915) u nás známějším pod dřívějším synonymem jako Pelmatochromis thomasi (prostě česky řečeno mezi chovateli "thomasky") a Hemichromis (PETERS, 1858).

Zde se musím zastavit u na druhy bohatého rodu, jehož zástupce nalezneme nejen v západních lokalitách afrického kontinentu, ale i v říčních systémech Egypta, Alžírska, říčních lokalitách severu jižních afrických států – prostě téměř všude po celé Africe, s vyjímkou velkých afrických propadlinových jezer.

U tohoto rodu najdeme i jednu systematickou novinku. Zatímco dříve byl rod Hemichromis rozdělován do čtyř skupin (uvedeno kupř. v knize Buntbarsche aus Westafrika – H.Linke & W.Staeck, 5. vyd. u Tetra v., 1995), Lamboj rozdělení změnil a ponechal skupiny pouze dvě – skupina "pětipruhých" (nebo také pětitečkových) a skupina "barevných" (zde jsem se uchýlil trochu od doslovného překladu originálního anglického názvu skupiny "Jewel Cichlids" a dovolil jsem si zvolit jako ekvivalent pojmenování "barevná skupina" v češtině myslím pro náš jazyk použitelnější, než by bylo doslovné "drahokamový"). V tom najdeme i u nás nejznámějšího zástupce, červený druh lifalili (LOISELLE,1979).

Od strany 123 až po 126 najdeme opět tribus s méně zástupci. Jedná se o tribus Pelmatochromini se dvěma rody Pterochromis (TREWAVAS, 1973) pouze jediný druh congicus (BOULENGER,1897) a Pelmatochromis (STEINDACHNER, 1894) se čtyřmi druhy, které dříve patřily pod rod Paratilapia.

Pátým tribem jsou Chromidotilapini s devíti rody, mezi něž patří nejhojněji u nás chované Nanochromis a Pelvicachromis. Tento tribus je i prioritní skupinou zájmu autora samého, o čemž svědčí nejen jeho bohatá publikační a výzkumná činnost na toto téma. Doktor Lamboj se honosí i originálním popisem patnácti validních druhů z tohoto tribu u rodů Benitochromis, Chromidotilapia, Parananochromis, Pelvicachromis a ustanovením rodu Divandu (LAMBOJ & SNOEKS,2000) "zatím" s jediným zástupcem albimarginatus(LAMBOJ & SNOEKS, 2000).