Na straně 202 začíná podrobné pojednání o u nás opět značně oblíbené skupině drobných afrických cichlidek – jedná se o tribus Lamprologini. Jelikož se tato práce však zabývá především cichlidkami žijícími v říčních systémech afrického kontinentu, není zde uvedena celá nám známá kompletní skupina dnešních rodů lamprologovitých, ale pouze zástupci samotného rodu Lamprologus (SCHILTHUIS, 1891) – zde šest druhů. Autor sám uvádí, že tato skupina říčních lamprologovitých s vyjímkou druhu congonensis (SCHILTHUIS, 1891) je v nádržích chována jen velice vzácně, neboť se nejedná až tak o atraktivní jedince na rozdíl od u chovatelů mnohem oblíbenějších jezerních populací.

Poslední tribus – v pořadí osmý, kterým se autor v knize zabývá, je tribus Haplochromini, zahrnující zde jedenáct rodů – Astatotilapia (PELLEGRIN, 1903), Chetia (TREWAVAS, 1961), Ctenochromis (PETERS,1893), Cyclopharynx (POLL, 1948), Orthochromis (GREENWOOD, 1954), Pharyngochromis, GREENWOOD, 1979), Pseudocrenilabrus (FOWLER, 1935), Sargochromis (REGAN, 1920), Schwetzochromis (POLL, 1948), Serranochromis (REGAN, 1920) a Thoracochromis (GREENWOOD, 1979).

Přestože jsou jako samotné těžiště Lambojovy práce preferovány drobné rybky převážně obývající měkčí, kyselejší vody západní Afriky, vzhledem ke snahám o kompletaci všech menších říčních afrických cichlidovitých jsou do této práce zahrnuty opět i druhy na první pohled zjevně k hlavnímu předmětu zájmu autora nepatřící – ve větší míře robustnější cichlidovití, nezřídka dorůstající i více než dvaceti centimetrů.

Nicméně do tohoto posledního zde zmíněného tribu patří i poměrně oblíbený rod cichlidek – tlamovečků, který je i u nás velice populární. Jedná se samozřejmě o rod Pseudocrenilabrus, se třemi validními druhy – multicolor (SCHOELLER, 1903) se dvěma poddruhy P. m. multicolor (SCHOELLER, 1903), P.m. victoriae (SEEGERS, 1990); nicholsi (PELLEGRIN, 1928) a philander (WEBER, 1897) se třemi validními poddruhy P.p. philander (WEBER, 1897), P.p.dispersus (TREWAVAS, 1936) a P.p.lueberti (HILGENDORF, 1902).

Jen pro zajímavost bych si zde dovolil uvédst, že jsme doktoru Lambojovi ukazovali námi chované (nejen) P.philander dispersus – rybky, které u nás chová mnoho chovatelů. Doktor Lamboj po zběžné prohlídce představených kusů označil tyto za nikoliv P.p. dispersus, ale jako P. multicolor victoriae!

Stranou 238 končí vlastní pojednání o rybkách. Na této straně je ještě krátký epilog, na jehož úplném závěru je uvedena i adresa doktora Lamboje do jeho zaměstnání včetně kontaktního mailu, s prosbou autora, aby se případní zájemci o kontakt se svými dotazy a komentáři obraceli tamtéž.

Na stranách 240 – 244 najdeme podrobný výčet použité literatury, studijních materiálů a prací, strany 246 – 253 pak zahrnují podrobný index všech položek a na stranách 254 a 255 desítku fotografií morfologických odlišností základních zástupců jednotlivých tribů druhé podčeledi. Na zadní straně obálky je pak uveden krátký životopis autora i s jeho podobenkou.

Co dodat na závěr? Jsem přesvědčen o tom, že tato kniha by neměla chybět v žádné knihovně milovníka výše uvedené skupiny ryb. Bezesporu zde jde o unikátní dílo, kde je o jednotlivých rybách uvedeno maximum potřebných informací nejen v teoretické rovině, ale i ohledně praxe jejich chovu, případně i odchovu. Maloobchodní cena na evropském trhu se pohybuje zhruba okolo 85 Euro.

Můj postoj k této knížce je veskrze pozitivní a nedivte se tomu vzhledem k předmětu mého zájmu, odborné a popularizační úrovni publikace i osobním vztahům k autorovi, že nehodlám vyhledávat nějaké mouchy a případné zápory. Pilný šťoura by možná něco vyrýpal (kdo chce psa bít, hůl .....atd.). Po mně to ale věru nechtějte. A nebojte se, že bych perlil vždy a na vše jen chválu. O publikacích, ke kterým se takovéto mé postoje váží a ke kterým se takto stavím jsem zde myslím vypsal ku dnešku už vše...