Používáme na této webové stránce svoje i partnerská soubory cookies. Bez těchto malých textových informací naše stránky nemohou správně fungovat. Klíknutím na OK nám dáte svůj souhlas k jejich ukládání. Odmítnout některá je můžete v nastavení.
Autor článku: Jan Burzanovský · 12.1.2007
· Sledovanost: 41654x
· Vytisknuto: 6273x Hodnocení: 5.8/6 (16x) · Odměněn: není
Chovatelské formy
Tak jako mnozí z vás, i já se již řadu let zabývám chovem rybek Pterophyllum scalare, resp. chovem různých chovatelských forem a mutací tohoto druhu. Jak je vám zajisté známo, koncem osmdesátých a především pak v devadesátých letech se doslova roztrhl pytel s novými tvarovými, hlavně však barevnými mutacemi a formami těchto ryb.
Jak jsem se postupně s různými formami skalárek seznamoval, zjistil jsem, že ohledně jejich vzájemného rozlišení a kvalitního pojmenování u nás vládne určitý chaos. I dal jsem se do pátrání, jak si s touto problematikou dokázali poradit v zahraničí, a následně zjistil, že nijak. Tam je chaos v tomto směru daleko větší. Jistě se už někdo z vás setkal i s několika různými názvy jedné barevné formy. Stejně tak se zase jinde používá jeden název pro několik navzájem barevně značně odlišných forem. Takovýto stav dodnes vládne nejen u našich výkupců, ale i u jejich dodavatelů a odběratelů, o maloobchodní síti nemluvě.
Tato situace mne přivedla k pátrání, téměř až detektivnímu, zda-li se již někdo někde někdy seriózně touto problematikou nezabýval. V průběhu práce na systému, který jsem se následně rozhodl vypracovat, se mi z několika stran dostaly do rukou materiály autorsky bohužel neidentifikovatelné, jež pochazejí původem z Německa (přátelé z Moravy zaslali dokonce překlad téhož do polštiny).
Nicméně tyto materiály, na kterých je zobrazeno celkem devět "barevných" verzí chovatelských forem Pterophyllum scalare, jsou plně poplatné době přelomu sedmdesátých a osmdesátých let a jejich obsah odpovídá tehdy jediné, vynikající monografii H. J. Paepkeho, vydané v roce 1979. Od těch dob se však mnohé změnilo a tehdejší materiály nejsou již stoprocentně všeobjímající. Alespoň ne tak, aby se z nich dalo dále vycházet. Po prostudování této monografie jsem zjistil, že tudy cesta nevede.
Další monografické publikace, které byly vydávány především v Německu v průběhu posledního desetiletí na téma rodu Pterophyllum, opět nesplnily to, co jsem od - pro naši kapsu značně drahých dílek doufal očekávat. Jejich příliš obecná a zjednodušená odbomá úroveň mne jen utvrdila, že je nutné jít cestou vlastní.
Tvarové mutace
Zpočátku jsem váhal, zda chovatelské formy tohoto druhu rozdělovat podle jejich tvarových odlišností nebo podle barev či vzoru tmavých skvrn. Jak jsem se postupně propracovával do hloubky problému a sbíral jednotlivé informace, začalo se mi jevit, že určujícím faktorem, podle kterého se budu nakonec řídit, bude zbarvení těla rybek.
Během první etapy studia různých populací v chovech mých přátel a známých jsem došel k poznání, že všechny barevné skupiny mohou disponovat prakticky všemi nám dodnes známými tvarovymi mutacemi. U skaláry amazonské, resp. jejich chovatelských forem, je dnes tedy známo celkem šest mutací tvarů těla či ploutví rybek.
Na prvním místě jsou to tzv. delta skaláry. Zde se jedná o rybky s mírně odlišnou stavbou těla, než jsme tomu zvyklí u běžných známých populací chovaných v našich akváriích. Delty mají vysoké tělo a krásně rostlé vysoké ploutve. Toto je zatím zaznamenáno pouze u černých a u zlatých skalár. U zlatých skalár se myslím mohu domnívat, že se zde jedná původně o "odpad" od černých rodičů. Každý, kdo někdy choval a odchovával čemé skaláry, mi dá za pravdu - v každé populaci je alespoň minimální procento zlatých jedinců.
Další tvarovou mutací je tzv. diamant (nebo také perla). Zde se jedná o zvrásnění pokožky boku rybky do jakýchsi varhánek. Supiny takovýchto rybek při správném nasvícení září jakoby rybka byla pokryta diamantovým prachem. Tuto mutaci jsem zatím zaznamenal u forem čtyrpruhých, albínů, zlatých, světlejších mramorových a koi.
U zbylých čtyř tvarových mutací se jedná o tvary hřbetních, ocasních a řitních ploutví. Zde rozeznáváme především rybky s ploutvemi relativně krátkými úzkými (většina běžně chovaných jedinců). Z těchto rybek byly vyšlechtěny skaláry dlouhoploutvé s ploutvemi až dvakrát delšími. Dále jsou zde skaláry širokoploutvé, ze kterých byli vyšlechtěni jedinci závojoví. Díky různému křížení jsou v našich chovech dnes populace, kde od jedněch rodičů pocházejí mlád'ata taková i onaká, ale i populace naprosto čistých tvarových linií, kdy jsou po závojových rodičích jen závojoví potomci. Tyto čtyři typy ploutví jsou možné u všech barevných forem, které jsou zmíněny v pozdější části tohoto pojednání.
Poté co jsem se takto utkal s první částí této problematiky, začal jsem se věnovat práci na utřídění značného množství materiálu. Zpočátku jsem rybky rozdělil do základních devatenácti barevných skupin, osobitě charakteristických pro ten který určitý vzor či zbarvení rybky. Postupem času v rámci zjednodušení a co největší srozumitelnosti jsem toto zredukoval na jedenáct základních skupin, do kterých jsem umístil podle shod v barvách a znacích všech mně do dneška známých třicet tři odlišných chovatelských forem Pterophyllum scalare.
to greenfish:
Nejen vám,ale i ostatním děkuji za poklony, ale já se spíš červenám, protože mi až bylo hanbou nechávat znovu zveřejňovat tuhle dnes již po informační stránce vyčpelou práci.
I když se i mně tehdy zdála ta práce vyčerpávající, není to vůbec nic ve srovnání s tím, na čem o tomto rodu dělám nyní. Tehdy jsem byl nucen vycházet ze dvou překladů a z řádově pouze několika materiálů, které jsem dokázal získat (již je to téměř deset let). Dnes mám před sebou několikadecimetrový stoh knih, které musím napřed přelouskat a několikset stránek (cca form A4) z netu. Tak se těšte.
PS: Viděl jsem fotografii Pt. scalare, kterou H.Bleher ulovil v září, má náběh k závojové formě.
Možná jste se dočetl v loňském AŽ, jak vznikly první barevné mutace - ozařováním. Na horním toku Orinoca a i v jiných částech Amazonie jsou silná ložiska přírodního uranu, která vystupují až na povrch.......!
Příbuzenské křížení bylo démonizováno u nás za minulého režimu ve vztahu ke šlechtě a na většině severní polokoule vzhledem ke křesťanské morálce až ve dvacátém století. Dnes nozí genetikové nenápadně pouštějí do světa, že tam tak proklamované problémy NEJSOU!!!
Sobota 13.1.2007
Pavel
to PYTEL: díky za upozornění, ale byly přehozeny pouze jejich popisky, obrázky jako takové byly správně :-)
Sobota 13.1.2007
greenfish
Článek je to skvělý. Už teď se těším na poslední část. Musím však vyslovit názor, že nejhezčí skaláry jsou ty přírodní. Poprvé jsem ve viděl téměř před 40lety. Byly to nádherné, vysoké, majestátní ryby. Mám pocit, že honba za novými tvary a hlavně barevnými mutacemi není správná. Vede to k tomu, ža jsou akvaristické obchody plné různých zdegenerovanců (příbuzenská plemenitba), kteří nemají šanci dorůst ani poloviční velikosti divoké formy. Je to můj osobní názor. Omlouvám se všem příznivcům různých nových barevných a tvarových mutací ryb. Už chybí snad jen závojová neonka a dílo je dokonáno. Nicméně autor si dal neuvěřitelnou práci se studií této, v původní formě, krásné ryby. Klobouk dolů.
Pátek 12.1.2007
cichlid
je to výborný
Pátek 12.1.2007
Crayfish
Článek velmi názorně přispívá ke klasifikaci skalárů a sjednocení terminologie. Kresby jsou krásné a talentované. Držím palce, těším se na závěrečný díl.