Skupina I. – čtyřpruhé

Do této skupiny jsem zařadil dvě barevné formy. Predevším se zde jedná o základní čtyřpruhou - tzv. obyčejnou, neboli přírodní. Přírodní, jak jsem dnes pevně přesvědčen, však spíše v úvozovkách - po devadesáti letech neustálého chovu a prošlechťování ji tak lze označovat již těžko. Mnozí starší akvaristé, kteří měli dříve možnost právě přírodní rybky chovat, mi dají jistě zapravdu, že se již naše běžné čtyřpruhé rybky od těch z přírody liší nejen barevně, ale i z pohledu stavby těla.

Základní barva těla je spíše bělavá než stříbrobílá, čelo a hřbet žlutohnědé až žluté, vertikální pruhy tmavohnědé, mezipruhy u čtyřpruhých jsou téměř neznatelné. Rybky jsou chovány ve značně širokém spektru sytosti zbarvení těla a mnohými chovateli i výkupci bývají tmavší a sytější jedinci označováni jako rybky tzv. kouřové.

Druhým zástupcem zařazeným do první skupiny je právě skalára čtyřpruhá kouřová. Pravý kouřový jedinec vypadá na první pohled jako rybka černá. Pokud se však na tyto rybky podíváte na dobrém světle, nebo pokud jsou rybky přirozenou cestou většinou z důvodu stresu vybledlé, jasně uvidíte na ploše boku těla výrazně tmavší čtyři vertikální pruhy. Zde se jedná o skutečně kouřové čtyřpruhé skalárky.

Skupina II. – bílé

Druhá skupina patří rybkám, které by neměly mít na celém povrchu těla jedinou tmavou skvrnku. Prvním zástupcem této skupiny jsou rybky bílé doslova jako mléko, maximálně s podílem několika nažloutlých skvrnek na čele a na hřbetě.

Druhý zástupce této skupiny je skalára stříbrná, v zahraničí též nazývaná platinová. U nás jsem zatím tuto formu nezaznamenal.

Dále sem patří klasický albín s červeným okem, posledním zástupcem druhé skupiny je nejčerstvější novinka pocházející z jihovýchodoasijských pěstíren - skalára červenohlavá. Rybka je celá bílá, tak jako základní zástupce skupiny, s krvavě červeným čelem a přední částí hřbetní partie.

Skupina III. - černé

V této skupině je jediný zástupce - rybka celoplošně čistě černá. Narozdíl od veškerých kouřových forem jsou tyto skaláry i v momentě úleku, kdy vyblednou, na bocích zbarveny jednolitě bez jakékoliv skvmy či pruhu.

Skupina IV. – duchové

Nejčetnější skupina se šesti zařazenými formami. První čtyři místa zaujímají klasičtí duchové. Duch průsvitný je formou rybek, jejichž tělo působí velice esotericky, jako by bylo průhledné. Často u těchto rybek můžeme pozorovat i části kostry nebo některé tělesné orgány. U všech těchto jedinců je tudíž vidět červené žaberní víčko. Některé části těla rybek mohou mít nažloutlý nádech.

Dalším zástupcem je pravý opak prvého - duch tmavý (někdy také jmenovaný jako šedý či hnědý). Toto je nejvíce chovaný klasický zástupce své skupiny. Základní barva těla je jakoby šedohnědá, čelo a přední partie hřbetní a řitní ploutve má výrazný tmavý lem, v zadní části těla před ocasním násadcem bývá patrná tmavá klínovitá charakteristická skvna.

Na třetím místě je duch oranžový. Barva boku a počátku ploutví je naoranžovělá, čelo a hřbet, mnohdy i zadní partie těla mívají tmavé nahnědlé skvmy.

Čtvrtým zástupcem je duch růžový (někdy vzácněji také fialový). Boky těla rybky jsou narůžovělé, čelo, hřbet, přední partie hřbetní a řitní ploutve jsou zbarveny hnědě, před násadcem ocasní ploutve je bud' klínovitá hnědá skvma nebo více menších hnědých skvrn.

Předposledním zástupcem této skupiny jsou skaláry červené. I když naši chovatelé v poslední době již "vyčistili" a definitivně ustálili tuto donedávna poněkud spornou formu tak, že rybky jsou již celé krásně lososovitě červené, u většiny jedinců, které můžeme již běžně sledovat, se přesto projevují znaky zařazující tyto rybky do skupiny duchů.

Tzv. špinavá červená skalára na první pohled vůbec jako červená nevypadá. Boky těla jsou spíše než červené stříbrorůžové, v břišní partii rybek bývají patrné stříbřité skvrny (většinou dvě až tři), čelo a přední část hřbetní a řitní ploutve mají klasický duchovitý tmavý lem. U takovýchto rybek bývají červeně zbarvena hlavně mlád'ata do věku tří až pěti měsíců, ale pouze pokud jsou krmena kvalitní stravou. Krmíme-li rybky obyčejnými granulemi či především suchým krmivem, odbarví se původní červená do žluta.

Posledním zástupcem této nejčetnejší skupiny jsou skaláry modré - jedna z nejnovějších a u nás zatím velice vzácně chovaných forem. Plocha těla rybky oplývá různými odstíny modré, čelo, hřbet, přední partie hřbetní a řitní ploutve mají klasicky tmavý lem. Před ocasním násadcem bývá opět tmavá klínovitá skvrna. Tak, jako se domnívám, že červené skaláry byly původně vyšlechtěny s největší pravděpodobností z duchů růžových (pochopitelně křížením s dalšími formami), tak i modré skaláry mají svůj původ nejspíše v duchovi tmavém.