Lehký úder o zem. Hluk obou obřích motorů Boeingu 767 přecházejících na reverzní tah sílí. Zároveň cítím i na svém těle velmi intenzivní brždění. Během několika vteřin letoun přechází do pojezdové rychlosti a směřujeme k letištní hale, která oproti výšce směrovky a celkovým rozměrům letounu připomíná spíše cirkusovou maringotku.

Mombasa. Po zhruba deseti hodinách čistého letu z Prahy přes Frankfurt jsme devět tisíc kilometrů od domova, v rovníkové Africe. A jak za pár hodin poznám, úplně v jiném světě lidí, času, zvířat a pochopitelně i životních hodnot.

Konec října, začátek listopadu, celkem 14 dní poznávání tohoto světa. Vím, že času je málo, než bych chtěl zde strávit, ale navíc se v práci nedokáži uvolnit. Musíme efektivně využít co se dá, vidět a zažít toho co nejvíce a bezpečně se vrátit domů. Láká mě Indický oceán i pobřeží, potápění, mangrovníkové porosty, safari, savany, tropický prales i místní obyvatelstvo.

Volím strategii ubytování v hotelu, odkud denně vyrážíme za zážitky. Hned první doušky vzduchu dávají vědět, že jsme v tropech. Vysoká vlhkost, která nesmírně unavuje takže se ani moc nedivím místním budovatelským tempům a životnímu rytmu. Dva dny mi trvá, než pochopím, že namočený ručník venku neusuším, ale musím si jej na noc vzít do klimatizovaného pokoje.

Už v hale hotelu Papillon Lagoon Reef jsem nadšen. Vše je postaveno z místních materiálů, převážně ze dřeva a kamene. Recepční hala je součástí tropické zahrady, do které plynule přechází. Jezírka a potok obývají asi 30 cm velcí tlamovci, které nedokáži určit. Velké ryby a mezi nimi spousta drobného potěru. Všichni v naprosté pohodě.

Na dně leží listy spadlé z tropické vegetace, barva vody má to správné čajové zbarvení. Jinde je zase běloučký písek, ve kterém jsou vyhloubené hnízdní krátery o průměru někdy i více jak metr pro jediný pár šedomodrých tlamovců s vínově červenými ploutvemi.

Bílá pláž

Vždycky jsem snil být na chvíli na pláži z bílého korálového písku, nad kterým se sklánějí kokosové palmy a nikde není ani živá noha. Na první pohled se mi mé přání splňuje, než poznávám skutečnou realitu. Jelikož jsme na rovníku, rozdíl ve výšce mořské hladiny mezi přílivem a odlivem je někdy i několik metrů! Po většinu dne je pláž zalita mořem a odliv ji odkrývá jen na několik málo hodin. Takže tady nemohou být ani lehátka, slunečníky či cokoliv jiného, neboť by to moře okamžitě odneslo.

Na turisty jsou na pláži navíc pořád nachystaní tzv. "beach boys". Pokud bych měl definovat stručně jejich význam, prostě bych řekl černí veksláci. Jakmile vyjdete na pláž, okamžitě vás obklopí ze všech stran a snaží se něco prodat – různé vyřezávané figurky, přívěšky na klíče, korálky, náramky, šperky, ale taky služby jako zájezdy na safari, potápění, výlety a bůhví co ještě.

Občas jsou to zároveň i žebráci, kteří po vás loudí peníz na školní uniformu, jídlo pro děti a manželku, tělesně postižené či nemocné. Nabízejí výměnu propisovaček či ponožek z místní lidovou tvořivost ale pak nakonec si řeknou ještě o další peníze. Jejich vyvolávací ceny jsou někdy i ve stovkách dolarů. Není problém usmlouvat o řád níže ale i tak se zde žádný nákup nevyplatí.

Jakmile se podíváte ale trochu více hlouběji do kontinentu, poznáte, že chudoba vypadá ale úplně jinak a mnohem depresivněji. Tihle zneužívají neznalost turistů místních poměrů. Fakt je, že beach boys jsou opravdu nemístně a vytrvale otravní a vlezlí a dokáží znechutit zdejší pobyt. Naštěstí do hlídaného areálu hotelu si netroufnou.

Knižní průvodci doporučují si koupit u jednoho nějakou drobnost a ten ve vidině dalších obchodů se stává jakýmsi vaším patronem ochráncem a ostatní drží v uctivé vzdálenosti. Chcete-li si něco koupit, nejlépe a nejlevněji pořídíte v tranzitní hale při zpátečním odletu.

Celé jižní pobřeží Keni je typické mělkou (v době odlivu) lagunou, hlubokou obvykle ne více jak 1,5 metru. Na dně ale najdete zase jen a jen bílý písek, protože v době přílivu divoké vlny Indického oceánu všechno zničí. Pokud se chcete podívat blíže na život v mělkých vodách, musíte vyrazit na vnější korálový útes, který od pobřeží bývá vzdálen 800 až 1200 m.

Zpravidla jedinou možností si je najmout člun, kterým se odvezete na dočasně vystupující souš. Za motorový člun nebo domorodou plachetnici vydlabanou z kmene stromu zaplatíte 5-10 USD. Na mělčině, z jedné strany obklopené plitkou lagunou a z druhé strany oceánem, lze pobývat tak 3-4 hodiny, než ji opět nemilosrdně zatopí voda.

I těch pár hodin ale stačí na to, aby se člověk, který se nikterak nechrání proti palčivému tropickému slunci, ošklivě spálil. Pokud šnorchlujete či plavete ve vodě, doporučuji tričko alespoň s krátkým rukávem a velice dobře si opalovacím s co nejvyšším ochranným faktorem krémem namazat lýtka a stehna ze zadní části. Ty jinak obrovsky trpí. Ideální jsou ale plátěné tříčtvrteční kalhoty nebo lehký neoprén.