Botanická zahrada (nacházející se oficiálně na ul. Sienkiewicza 23, http://www.ogrodbotaniczny.wroclaw.pl/... ) patří Wroclavské univerzitě a spolu s krakovskou botanickou zahradou patří mezi dvě nejstarší polské botanické zahrady. Byla založena v roce 1811 na území původního městského opevnění, které nechal Napoleon zbourat. Byla následně rozšířena v období 1852-1884 a zcela rekonstruována po II. světové válce (1949-1958), neboť stejně jako 70% území Wroclawi byla během války téměř zcela zničena. Rozloha zahrady je 7.4 hektarů a naleznete zde kolem 11 500 druhů a kultivarů rostlin z celého světa. Plocha skleníků je 3 300 m2. Tím, že zahrada byla vybudována z části i na sutinách, má velmi dobře řešenu spodní drenáž (tohle vzniklo samovolně, až dodatečně se na to přišlo), takže se tu daří mnoha zajímavým i vzácným druhům rostlin.

V bezprostředním okolí zahrady se nachází ještě Institut rostlinné biologie, Zoologický institut a Museum historie přírody (vchod je hned vedle vchodu do Botanické zahrady) s více než 3 milióny exemplářů různých sbírek (což je druhá největší sbírka v Polsku). K botanické zahradě patří ještě samostatné Herbárium (ul. Sienkiewicza 5), kde naleznete největší polský herbář (1.5 miliónů exemplářů). Nejstarší exempláře jsou datovány založením herbária v 17. století. Takže pokud vás zajímá příroda více než jen akvaristika, nezapomeňte si vyčlenit mnohem více času na návštěvu Wroclawi. A to ještě nehovořím o Zoologické zahradě a Japonské zahradě, kterým bych chtěl věnovat časem samostatnou reportáž.

V centrální části botanické zahrady objevíte rybníky vytvořené z bývalého ramena řeky Odry, jež kdysi oddělovalo Tumský ostrov od břehu. V zahradě spatříte palmy, alpínskou zahradu, bazény s lekníny, kaktusárnu a geologický model slezského města Valbřich z 19. století. Při toulkách zahradou narazíte na bustu švédského botanika Karla von Linné (1708-78).

Botanická zahrada má svou pobočku s nádherným arboretem (a velkým parkovištěm) ve Wojsławicích nedaleko městečka Niemicze, které leží na příjezdové cestě mezi Náchodem a Wroclawí. Takže pokud máte rádi i stromy, je to další typ na hezký výlet.

Ve skleníku vodních rostlin

Po procházce zahradou nás Ryszard přivádí ke svému pěstitelskému skleníku s vodními rostlinami, který je v bezprostřední blízkosti, kolmo situovaný na hlavní budovu s expozičními nádržemi. Tady se emerzně i submerzně pěstují a rozmnožují rostliny pro potřeby expozice i pro vědecké účely. Jsou tu podobné pěstební stoly, jako náš čtenář viděl v reportáži z pěstírny Karla Rataje. Taktéž ale i betonové nádrže, kde jsou rostliny pod vodou. Tady probíhá v některých případech přechod z emerzní formy do submerzní, ještě před tím, než se rostliny dají do nádrže expozice. V betonových nádržích jsou i rostliny, které nelze pěstovat emerzně. Tohle zázemí je opravdu zajímavé i užitečné a umožňuje okamžitě nahrazovat rostliny, které ve výstavní nádrži nejsou už tak hezké. Ryszard se nám např. velice omlouval, že nám nemůže teď zrovna ve velkých nádržích ukázat Aponogeton madagascariensis, který je „sezónní“.

Rozmístění rostlin v pěstebním skleníku má svůj řád, typické jsou anubiasy a echinodory. Všechny rostlinky jsou vzorně označeny barevnými štítky, které jsou jednotné po celé botanické zahradě. Barva štítku např. naznačuje, zda je rostlina chráněná, jedovatá atd.

Z jedné strany stolu jsou vždy přírodní formy, z druhé pak uměle vyšlechtěné kultivary. Pochopitelně i Ryszard nám ukazuje ten svůj. Upozorňuje nás i na vedle sebe stojící rostliny (echinodory), které mají jinou velikost, tvar a barvu listů. „A teď si představ, že tohle je jen jeden druh, který se takhle změnil po použití pesticidů“, dodává s úsměvem: „A pak se v echinodorech má někdo vyznat!“.

Na příkladu jedné rostliny mi Ryszard ukazuje, jak neblahý vliv mají pesticidy na rostliny rodu Echinodorus. Způsobují totiž zánik vrcholkové dominace a nekontrolovatelný růst bočních výhonků, ze kterých vyrůstají nové rostliny (podívej se na přiložené fotografie). Je to nepříznivý jev pro pěstování. Rostlina ztrácí svůj přirozený životní cyklus, vzhledem k vzrůstu se rostlina rozmnožuje (rozrůstá) a houstne, nevytváří květenství atd. "Pozoroval jsem tento jev u všech přírodních i křížených druhů a odrůd echinodorů. V souvislosti s tím musím změnit současné metody boje se škůdci rostlin ve sklenících", dodává ještě Ryszard.

Když člověk odchází z takového skleníku, většina akvaristických „rostlinkářů“ si toužebně povzdechne, že něco takového třeba i v malém, by bylo hezké mít doma. Je to úžasná zásobárna a rozmnožovna rostlin. To by se to doma v nádržích pak krásně osazovalo, kdybychom si mohli dávat do nádrží rostliny v jejich skutečných „dospělých velikostech“, pěkně vybarvené a vytvarované.

Po skoro čtyřhodinové procházce zahradou a skleníkem se vracíme mírně znavení do chladu Ryszardovy pracovny na občerstvení. Ryszard nám ukazuje i pasáže ve své nově připravované knihy o pěstování vodních rostlin, která by měla vyjít v roce 2011 u příležitosti stého výročí založení wroclavské Botanické zahrady.

Rostlinné nádrže v Polsku

Pořád mi vrtá hlavou, proč jsou Poláci v aquascapingu, rostlinných nádržích dále než my v Čechách. Svědčí o tom polské webové stránky, účasti a vítězství polských zástupců v mnoha soutěžích. Ptám se na to Ryszarda. Podle něj to je tím, že polský trh je 5x větší než český a Amano tam hned po roce 1989 otevřeně podporoval síť prodejen a zastoupení ADA. Bylo realizováno mnoho pro akvaristy sponzorovaných akcí, kde se ukazovalo, jak zakládat rostlinné nádrže a bylo možné vše si koupit - techniku, substráty, kořeny, rostliny (mnoho z nich pochází ale z Čech, např. i od firmy Rataj).

Kromě znalostí a zázemí produktů je k založení pěkné nádrže nutné mít i cit. Na tohle téma mám svoji vlastní teorii. Když se totiž podíváte do polských květinářství a na květinové trhy či tržnice, zjistíte hned několik zajímavých věcí. Je zde silná produkce vlastních (polských) řezaných květin, květin umělých i nejrůznějších přípravků k vázání květin. Jelikož jsou Poláci sami velmi podnikaví a zdatní obchodníci, nepustili si na vlastní trhy např. Vietnamce nebo jiné národy (což se mimo jiné promítá i do vlastní silné produkce textílií, látek, šití oděvů, celkově do vzkvétajícího oděvního průmyslu, který byl u nás zcela naopak nesmyslně zničen). Takže není ani divu, že Polsko květiny exportuje, živé i umělé.

Poptávka po květinách je v Polsku velmi silná a je to tradice, kterou je možné spatřovat i v dlouhodobějším historickém kontextu. Je přirozené, že v silněji nábožensky založených komunitách jsou rodiny početné s množstvím dětí. Rodiny jsou pevné a pravidelně, častěji než u nás, se scházejí u příležitosti rodinných oslav i náboženských událostí (křtiny, biřmování, svatby atd.). A tady pak není už daleko ke zvýšené potřebě květin (a taky nejrozmanitějších sladkostí). Poptávka vyvolává nabídku a dlouhá tradice se promítá i do dovedností, citu práce s květinami. Nemusí jít nutně jen o Polsko, ale třeba i Itálii a některé západoevropské země jako je Belgie, Nizozemí apod. Ruku v ruce s květinářstvím vzkvétá i „cukrárenství“, dárková obalová technika atd. Od citu k řezaným květinám není už daleko ani ke květinám hrnkovým, logicky pak ani k rostlinným nádržím.