Některé firmy zpestřily výstavu i prezentací svých akvarijních kompletů osazených rostlinami i živočichy.



Na obou koncích výstavních prostor se návštěvníkům nabízel velký výběr akvarijních rybek. Na jednom konci se prodávaly kvalitní odchovy členů klubu od neónek po africké cichlidy, u schodiště v komerčním stánku velkoobchodu však byly k vidění i atraktivní importy – čtverzubci (Tetraodon), dva druhy bichirů (Polypterus a Erpetoichthys), dva druhy asijských žraločích sumců (tzv. sladkovodní žraloci), velcí motýlkovci (Pantodon buchholzi), několik druhů vzácných „L“ sumců, sladkovodní krevety a další lahůdky. Osobně mne nejvíce zaujala ostnoploutvá, ropušnici podobná rybka Potamobatrachus trispinosus, která dosahuje jen 5 – 6 cm, vyskytuje se v Amazonii v povodí Rio Tocatíns a Rio Araguaya a obývá mělké sladké vody (0-2 metry).



S prázdnou neodešli ani milovníci zelených akvárií, stánků s akvarijními rostlinami bylo tentokrát hned několik. Zatímco u tohoto stánku zřejmě prodejce vsadil na milou obsluhu,



tady asi nebyla žádná slečna po ruce a tak bylo třeba potenciální kupce nalákat na balónky a na výřečnost.



Středem výstavních prostor se táhly soutěžní stojany s živorodými rybkami. Podle pravidel soutěže nebylo v nádržkách kromě rybek a nezbytné techniky vůbec nic. Kráse vystavovaných rybek se obdivoval nejeden návštěvník či návštěvnice.



Pořadatelům se tentokrát podařilo připravit historicky nejdelší řadu soutěžních nádržek dlouhou přes dvanáct metrů. Protože byla akvária ve dvou řadách nad sebou po obou stranách stojanu, byla celková délka soutěžních nádrží kolem 50 metrů! Na rozdíl od prvních ročníků, kdy byly soutěžní stojany postaveny ostrůvkovitě do prostoru a navíc byly plně kapotované (což komplikovalo přípravu a údržbu ryb), letos byli soutěžící určitě spokojeni.



Před otevřením výstavy veřejnosti proběhlo Mistrovství Evropy v kategorii Guppy – trio. Posuzování rybek měla na starosti porota s mezinárodním složením. Rybky jednotlivých forem se hodnotily podle předepsaného standartu, především podle velikosti těla, tvaru a velikosti ploutví, tvaru těla, zbarvení a celkové vitality samečků. Samozřejmostí byla maximální podoba všech tří samců v triu dokazující ustálenost formy.



Po dlouhá léta byl hlavním trendem ve šlechtitelství pavích oček (Poecilia reticulata) chov dlouhoploutvých forem, nejprve vějířové formy a pak trianglu. Chovatelé se předháněli v šlechtění rybek se stále větší plochou zejména ocasní ploutve.



Dnes už je velikost a šířka ocasní ploutve u dlouhoploutvých forem na hranici svých možností. Ploutve jsou dlouhé jako tělo ryby a jejich plocha je obrovská – často svírají krajní paprsky ploutve úhel větší než 100 stupňů (až 120!).