U ocasních ploutví s úhlem kolem 100-120 stupňů je už téměř nemožné dodržet předepsaný rovný zadní okraj ploutve, aniž by došlo k faktickému zmenšení plochy ploutve (okraj obvykle bývá více nebo méně zaoblený).



Drobné rybky extrémně dlouhoploutvých forem mají přes všechnu svou vitalitu snížené pohybové vlastnosti a celý jejich organismus je nadměrně zatěžován. Dnes už se některé soutěžní rybky musí pomocí potravy a teploty doslova načasovat k datu výstavy, tak aby byly dostatečně vitální během posuzování, energie jim ale příliš dlouho nevydrží…



A tak se specialisté na dlouhoploutvé formy pavích oček začínají soustředit spíše na barevnost samců a zejména samic.



Budoucnost u dlouhoploutvých pavích oček lze tedy vidět především v hledání nových barev a jejich kombinací, v neobvyklých kombinacích základového a krycího vybarvení, v nových vzorech na těle i na ploutvích a ve zvýraznění různých metalických lesků.



Krátkoploutvé a mečíkaté formy pavích oček zažívají renesanci. Donedávna okrajová záležitost se na výstavách pomalu stává plnohodnotnou disciplínou.



Zejména mečíkaté formy se na soutěžích objevují ve stále větším počtu. Protože se jejich šlechtění dlouhou dobu lidé příliš nevěnovali, otvírají se tu velké možnosti. Navíc je nyní k dispozici i množství zkušeností a chovného materiálu získaného v období rozkvětu velkoploutvých forem.



Tvarově i barevně zajímavý smaragdově zbarvený dvojmečík. Žluté a zelené zbarvení s oranžovými, červenými a černými znaky je gupkám v podstatě dáno do vínku a odpovídá jejich běžnému přírodnímu zbarvení.



Oranžové nebo červené formy mečíkatých pavích oček už tak běžné nejsou.



Kromě šlechtitelské i soutěžní perspektivnosti mečíkatých a krátkoploutvých pavích oček není zanedbatelný ani fakt, že takto utvářená ocasní ploutev není pro rybky takovou zátěží.



Porotci posuzovali i chovatelské formy druhů Xiphophorus helleri, X. maculatus, X. variatus, Poecilia shenops a P. velifera. Šestý druh, P. latipinna se na výstavách objevuje jen vzácně.



U mečovek Xiphophorus helleri se na výstavách setkáváme především s formami se zajímavým zbarvením nebo různě prodlouženým oploutvením. Je to zřejmě následek systému hodnocení ryb, který vznikal v době, kdy v našich akváriích převažovaly krátkoploutvé, přírodně zbarvené mečovky. Bonifikace 15ti bodů za zvláštní barvu a oploutvení tehdy měla stimulovat chovatele ke šlechtění chybějících barevných a tvarových forem. Dnes je opačná situace – vidět štíhlé a elegantní krátkoploutvé formy s přirozeným zbarvením (zeleným nebo s podélnými cihlovými proužky) je veliká vzácnost. Chovu přirozených forem se věnuje málo lidí, protože jejich bodový handicap je v soutěži předem řadí do role outsiderů. Možná by stálo za to zamyslet se, jestli nepřišel čas kdysi účelově vzniklou bonifikaci dlouhoploutvých pestrých forem na výstavách omezit.



Velmi pěkná forma Xiphophorus maculatus „kometa špic“ vyšlechtěná nedávno ing. Karlem Krčkem z Prahy. Přes poměrně malý vzrůst jde o krásně vybarvené rybky.