Na straně 338 pak začíná kapitola věnovaná konvenčním i moderním metodám určování ryb s aplikací na rod Apistogramma. Je zde psáno nejen o metodách určování podle meristických znaků, ale i o využívání dekódování DNA s nákresy DNA šroubovic, následované tabulkami rozřazování apistogram do skupin podle výše zmíněných kritérií. Stránkou 352 pak začíná kratší kapitola o ekologii, končící na straně 369.

Strana 370 otevírá opět jakýsi pomyslný ústřední blok věnovaný již konkrétním druhům a speciím apistogramm. Tento blok začíná úvodem nazvaným příslovečně jako Předběžné poznámky k rodu Apistogramma (čtyři strany) a na stránce 378 začíná velice podrobný výčet známých druhů a lokálních forem s uvedením míst výskytu rodu Apistogramma, na kterém s Römerem spolupracoval Mike Wise. Tento seznam končí na straně 390.

Samotný blok o jednotlivých druzích začíná na straně 392 druhem A. acrensis (STAECK, 2003). Autor koncipoval tuto část s velkým nadhledem. A to takovým způsobem, že stať perfektně navazuje na stejnou kapitolu prvního dílu a velice dobře ji doplňuje.

I tato kapitola je rozdělena do podkapitol. Na první pohled by si mohl čtenář říci, co oproti informacím k většině validních druhů uvedeným v prvnímu dílu se zde dá ještě dodávat? Při pozornějším pohledu na první stránky této části zjišťujeme, že na rozdíl od lexikonárně zpracovaných informací z dílu prvního je tato část povýšena o kompletní originální vědecké popisy všech druhů a jako třešnička na dortu této nové informační invaze jsou zde poprvé zveřejněny i popisy čtyřech zbrusu nových druhů! (A. huascar sp.n. U.RÖMER, PETER PRETOR & INGO HAHN; A. pantalone sp.n. U.RÖMER, ERIKA RÖMER, DAVID P.SOARES & I.HAHN; A. rositae sp.n. U.RÖMER, E.RÖMER & I.HAHN; A. wapisana sp.n. U.RÖMER, I.HAHN & ANTHONY CONRAD, - vše v. r. 2006)


Na stránce 764 začíná stejným způsobem, jako je tomu u předešlé kapitoly, podaná stať zabývající se nepopsanými speciemi, a ta končí na straně 1147. Poté následují opět nové informace o dalších rodech a druzích ostatních trpasličích jihoamerických cichlidek, u nichž došlo za ta léta k nějakým změnám, či u kterých byly objeveny nějaké novinky.

Tato část tedy pojednává již jen o nových poznatcích u rodů Biotoecus, Cleithacara (pro zajímavost Cleithacara maroni (STEINDACHNER, 1881) /syn: Acara m.; Aequidens m./ byla začleněna mezi trpasličí cichlidky – rod Cleithacara ustanovili to tak v roce 1989 KULLANDER a NIJSSEN – pozn. aut.), Dicrossus, Ivanacara, Mikrogeophagus a Nannacara.

A pomalu se blížíme do finále. Stranou 1210 začíná opět masivní výčet bibliografie, úžasné na něm kupříkladu je, že doktor Römer nevynechal jedinou informaci, byť se mu i nepodařilo zjistit jejího konkrétního autora – tak zde tedy najdeme i několik odkazů nadepsaných "Anonymous" (autor neznámý). Biografie končí na stránce 1288 se závěrečnou poznámkou autora, že tato byla uzavřena v březnu 2006.

Na stranách 1290 – 1297 nalezneme rozsáhlou tabulku genetické analýzy rodu Apistogramma – každý druh v hodnocení 51 taxonů. Na strany 1298 - 1305 Römer vložil přehledný slovník jednotlivých odborných a vědeckých výrazů a pojmů a konečně strany 1306 – 1318 pojímají klasický rejstřík platný pro oba dva díly. U každého hesla tohoto rejstříku je značka, ve kterém dílu je tato položka zmíněna.

Na úplném závěru je opět jedna stránka se stručným autorovým životopisem. Zde je oproti prvnímu dílu změn minimum. No, a jakpak by také ne, když za těch cca devět let se "jenom" plazil a prodíral džunglemi Jižní Ameriky, užíval si radovánek diskusí s přáteli o cichlidách, přelétával mezi Güterslohem (Německo), Jižní Amerikou a farmou Davida Soarese (USA) v Oregonu a poflakoval se u počítače, na kterém psal a u kterého studoval materiály k další více než třináctisetstránkové bichličce...

Končím odstavcem, který by měl představovat něco mezi epilogem a vyžadovaným hodnocením našeho pana šéfredaktora. On totiž tvrdí, že nikdy nic není tak dokonalého, aby se na tom nedalo najít něco negativního (on spíše tvrdí, že součástí hodnocení každé publikace by mělo být i zjednodušené shrnutí potenciálních plusů a minusů – pozn. red.:).

Tak tedy, pominu-li pro českého zájemce poměrně vysokou cenu za oba dva díly (dohromady se může pohybovat někde mezi 2500 - 3000 Kč), jedna věc mi při tom všem skutečně "opět" chyběla. Alespoň stručný výčet barevných forem, který je alespoň částečně vyveden nejen v základním Aqualogu, ale i jeho nedávno Glasserem vydané příloze. Že by na nás po dalších necelých deseti letech čekal třetí díl?

I když jsem dvojku zatím spíš jen prolistoval a nějaké poznámky na toto téma jsem si nevšiml, nemohu takovou snahu doktora Römera do budoucna vůbec vyloučit. Kromě chybějících barevných forem by mohlo konec konců ještě dojít i na další v budoucnu nově objevené a popsané druhy a specie a zařazení množství v současnosti známých nepopsaných specií.

Druhý díl představuje bezesporu novou dimenzi knih o akvaristice! Uwe Römer stvořil něco, co tu zatím nikdy – alespoň v tomto oboru - nebylo. Již v úvodních odstavcích jsem se zmínil o tom, že nastavil laťku velice vysoko. No on ji nastavil tak, že ji kdy těžko kdokoliv jiný dokáže vůbec dosáhnout. Pořídí-li si dnes vážný zájemce o tuto skupinu vrubozubcovitých oba dva díly, nepotřebuje k tomuto tématu již nic dalšího – to není pění zbytečných superlativů, ale konstatování holých faktů.

Všechny další knížky či atlasy, které o jihoamerických trpasličích cichlidkách kdy vyšly jsou ve srovnání s Römerovými knihami jen bláboly dětiček předškolního věku doprovázené většinou velmi kvalitními fotkami, nic víc. Oba dva díly mají dohromady 2632 stran, více než 2700 fotografií, téměř tisícovku kreseb a několik stovek černobílých i barevných map, tabulek a grafů.