A zase ty Cookies

Používáme na této webové stránce svoje i partnerská soubory cookies. Bez těchto malých textových informací naše stránky nemohou správně fungovat. Klíknutím na OK nám dáte svůj souhlas k jejich ukládání. Odmítnout některá je můžete v nastavení.

OK
Cookies nastavení

Informace ukládaná do cookies vás zpravidla neidentifikují jako jednotlivce, ale celkově mohou pomoci přizpůsobovat prostředí blíže vašim potřebám.

Respektujeme vaše právo na soukromí, a proto se můžete rozhodnout, že některé soubory cookie nebudete akceptovat.

Nezapomínejte ale na to, že zablokováním některých souborů cookie můžete negativně ovlivnit, jak stránka funguje!

Povolit vše

Nejste přihlášen(a). Chcete-li využívat všechny možnosti, přihlaste se.

A A A A

Pobřeží jižní Keni II.

Autor článku: Roman Rak · 5.6.2009 · Sledovanost: 42696x · Vytisknuto: 7126x
Hodnocení: 5.75/6 (12x) · Odměněn: není

Situaci pochopili již Britové před mnoha staletími. Když se budovala úzkokolejná železnice z Mombasy do Nairobi (táhnoucí se v délce několika set kilometrů), nemohli zde najít ochotnou a zdatnou pracovní sílu. I když nabízeli slušný výdělek. Námezdní pracovníky nakonec vozili až z Indie. Ti se zde usadili a žili po mnoho generací. Dnes patří k nejbohatším občanům Keni. Ti nejmajetnější, žijící v Nairobi, mají dnes svá luxusní weekendová sídla na jižním pobřeží Keni, kam létají aerotaxiky. Jako ochranku používají válečníky kmene Masajů, kteří střeží jejich sídla v domorodých krojích.

Vila v orientálním stylu postavení keňskými Indy, kteří ji projímají turistům. Pod kupolí na střeše je vybudována koupelna s vířivou vanou a pohádkovým rozhledem Pohled odsud je na jednom z dalších snímků.

Autor: Roman Rak

Největší stavby byly postaveny právě Angličany. Strategická železnice mezi Nairobi a Mombasou dodnes funguje, i když hodně specifickým způsobem. Vlak jezdí jednou týdně a nádraží je otevřeno jen v době odjezdu nebo příjezdu vlaku. Cesta trvá taky právě jeden týden. Vlak je podobný jako autobusy a náklaďáky přepravující cestující. Sedí se i na střeše, visí za jednu ruku na stupátku apod. Obrovské balíky batožiny, zabalené do čehokoliv, omotané motouzy. Krmivo, dobytek. Největší překvapení pro nás bylo, když jsme v savaně viděli lidi sedět přímo na kolejišti kolem ohně. Jak jsme se pak dozvěděli, čekali na vlak a vytvořili si jakousi virtuálně-reálnou zastávku. Vlak každému po trase zastaví, takže už víte, proč jede tak dlouho.

A takhle se tu cestuje. Na střechu co se vejde. Ukázka "meziměstské dopravy".

Autor: Roman Rak

Základní charakteristika mangrovů


Mangrovníkové porosty (mangrovy) tvoří seskupení stálezelených stromů, jež jsou tolerantní vůči slané mořské vodě. Rostou v tropech a subtropech výhradně mezi 38 stupněm jižní a 38 stupněm severní zeměpisné šířky. Mají velký ekologický význam, protože filtrují nečistoty v deltách řek a tak zabraňují zanášení moří, chrání pobřežní pásy korálových útesů. Rovněž zamezují erozi pobřeží, poskytují úkryt rybám, bezobratlým i mnoha jiným živočichům. Spousta korálových ryb se vytírá v brakických vodách mangrovů, protože hustě spletité kořeny ochrání potěr než dosáhne bezpečné velikosti. Nepřeberné množství druhů mořských ryb (včetně těch korálových) proto migruje proti proudu řek, aby se zde rozmnožovaly.

Mangrovníkové porosty se slepými rameny jsou opravdovým rájem pro život specifické fauny.

Autor: Roman Rak

Mangovníky produkují obrovské množství odpadu z listí, větviček a kůry stromů, které se pak dostávají do vody. Některé jsou hned zkonzumovány kraby, zbytek rozložen bakteriemi a houbami. Ten se pak stává potravou ryb a garnátů. Odpadem z ryb se zase dále živí měkkýši, různonožci, mnohoštětinatci, drobní korýši a hadice. Větší ryby požírají menší a v tomto potravním řetězci bychom mohli pokračovat dále.

Detail na vodní hladinu. Pod ní je spleť kořenů mnohem hustší než nadzemní část rostliny. Důvodem je přežít – udržet se v bahnitém nebo písečném podkladě.

Autor: Roman Rak

Ztracený ráj


Jedním z největších zážitků pro mě jako akvaristu byla návštěva pobřežních mangrovníkových porostů v deltě řeky asi půl hodiny jízdy autobusem na jih od Ukundy, kterou jsem původně vůbec neplánoval.

Musím se upřímně přiznat, že se nejednalo o nijak předem připravovanou a plánovanou akci. Spíše naopak. Každý večer k našemu stolu si na chvilku přišla přisednout manažerka hotelu. Sedmdesátiletá, štíhloučká bodrá stařenka, Portugalka, které by jste hádali tak 50 let. V Keni žije již 40 let a vždy se snažila od nás se dozvědět naše poslední zážitky a přání, aby nám poradila. Po potápěčské výpravě jsem plánoval něco oddychovějšího. Výlet do Mombasy. To bylo okamžitě zkritizováno se slovy, co bychom tam v tom vedru a "nepořádku" asi tak chtěli vidět? Škoda času! "Jeďte do Ztraceného ráje (anglicky Paradise Lost)", to je to pravé, co musíte v Africe ještě vidět. "Pro manželku to bude odpočinek, je to takové pohádkové, pro princeznu." Rahama dopila své portské s obyčejným pita chlebem a odešla cvičit jógu … (Takhle nějak vypadá starostlivost o zákazníky).

Tenhle autobus patřil jen a jen nám dvěma po celý den. Naštěstí jsme ale většinu času strávili na vodě nebo poblíž ní.

Autor: Roman Rak

Druhý den ráno v sedm pro nás přijel autobus. Prázdný. Jen řidič a průvodce. Kde jsou ostatní výletníci? V mysli jsem si představoval, že budeme objíždět sousední hotely a teprve sbírat další spolucestující. „Ne, přijeli jsme jen pro Vás dva!“. Těmihle slovy začal asi náš nejhezčí výlet. Jak z pohledu starostlivosti, která nám byla věnována, tak i hlavně kvůli přírodě. Irena si v tu chvíli myslela, že jedeme opravdu jen na nějaký zámeček, a mne ani nenapadlo, že půl dne strávíme v kanoi a na arabské plachetnici, jež se zde nazývá "dhow". [1]

Africkou kulturu a "technologie" poznamenali nejenom Evropané, ale o nějaké to tisíciletí dříve především Arabové, kteří jezdili do Zanzibaru (ten je pár set kilometrů jižněji od Keni a taky tam dneska běžně lítají chartrové lety) pro koření. Používali bachraté plachetnice. Kouzlo tehdejšího cestování spočívalo v tom, že jeden půl rok se nechalo plavat z Arábie na jih kolem východního pobřeží. A dalších šest měsíců, kdy se otočil vítr, zase zpátky. Přesto obchodní ruch tehdy vůbec neutichal, ba naopak. Občas byl interuptován jen různými válkami mezi domorodci či s příchozími mořeplavci v boji o území, tržní teritorium a tak.

Zpátky ale k mangrovníkům. Autobus nás dovezl na místo určení. Kolem samé kokosové palmy, které živily nejbližší domorodou vesnici svými plody. Kousek dál stála opravdová vila pro princezny, postavená v orientálním stylu. Ve skutečnosti to byly dva apartmány pro návštěvníky těchto míst, kteří zde chtěli zůstat jednu či více nocí. Starodávné vybavení nábytkem, moskytiéry nad postelemi. Na střeše domu byla neobvyklým způsobem umístěna koupelna s vířivou vanou, přímo pod oblohou, s nádherným výhledem na řeku, moře a na mangrovníky.

Koupelna s pohádkovým výhledem do okolí.

Autor: Roman Rak

Kolem dokola upravená tropická zahrada obehnaná stylovým plotem s pozůstatky kamenných staveb starých několik set let, jež zde postavili Arabové, aby chránili místní studnu. Svým způsobem studna se sladkou vodou v těchto místech je obrovská rarita, protože pár desítek metrů odsud začíná mangrovníkové pásmo s brakickou vodou. Vila a celý objekt, je dnes nazýván Ztracený ráj a patří rodině bohatých keňských Indů, kteří sem vozí turisty.

Zdi, chránící přístup ke studni, pamatují staletí.

Autor: Roman Rak

Kratičký breefing, abychom se dozvěděli, co nás bude dál čekat. Půl denní výlet na lodích po řece a potom do mangrovníkových porostů! Irena znejistěla. Představovala si koupání v bazéně případně nějakou malou procházku. Mezitím nás průvodce provedl zahradou, prošli jsme brankou a jako mávnutím kouzelného proutku se ocitli v divoké přírodě. Všude jen voda, husté větve mangrovníkových keřů, bahno a dřevěná lávka, u které kotvila motorová kanoe.

Tak tohle plavidlo po několik hodin bude naší pozorovatelnou divoké přírody.

Autor: Roman Rak
Článek pokračuje na další straně »

Příbuzné články:

ČLÁNEK: Pobřeží jižní Keni I.
Ohodnoťte článek:
Pouze pro registrované uživatele.  

Názory

Přehled všech aktuálních názorů ke všem článkům »
Vložení názoru
Vkládat názory mohou pouze registrovaní uživatelé stránek.
Úterý 24.11.2009
soltekk

Super, bumba, paráda nemám slov prostě nádhera


Středa 17.6.2009
Karel_Zahradka

To Crayfish: Rudolf není Ruda,je to Rudolf :-) - živá encyklopedie nejen akvaristiky,ale celé zoologie.


Neděle 7.6.2009
provokater

Já si na jasnohlasého netroufal, páč se mi zdál ten tvůj moc dohněda a já viděl spíš do černa


Neděle 7.6.2009
Crayfish

to Rudolf: Rudo, díky moc, jsi úžasný! Tady mi znalosti končily O;( Nečekal jsem, že se tu potkám s takovým množstvím ptactva. Ještě že jsem se nezajímal o hmyz, obojživelníky a plazy - toho tu bylo taky požehnaně.) Roman


Neděle 7.6.2009
rudolf

Ten orel je orel jasnohlasý (Haliaeetus vocifer), ledňáček na další stránce je ledňáček pobřežní (Halcyon senegaloides) a bílý pták na stejné stránce dole je volavka stříbřitá (Egretta garzetta).


Zobrazit všechny názory k článku »
 

AKVARISTA.cz - vše o akvaristice, vše pro akvaristy. ISSN 1801-0504

Copyright © 1999 - 2024 Pavel Mžourek, příp. jiní uvedení autoři.

Převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování obsahu je bez písemného souhlasu autorů zakázáno.