Písečný ostrov

Náš výlet kanoí s nádherným pozorováním a focením po několika hodinách skončil. Vrátili jsme se k naší mateřské lodi dhow, která mezitím doplula do delty řeky na hranici Indického oceánu. To už byla doba maximálního odlivu, takže z moře vystupovaly kouzelné ostrůvky zářivě bílého korálového písku. Ticho a klid. Ocitli jsme se na ostrově uměle vytvořeném odlivem. Z jedné strany, směrem na východ oceán (kde někde daleko je Indomalajsie a Austrálie), z druhé strany nízké pásmo stálezelených mangrovníkových keřů. A ústí řeky, po které jsme se dopluli. Příjemná procházka bosky po rozpáleném písku, rychle se smočit ve vodě a hurá zpátky proti proudu do palmového háje.

Chutný oběd a odpoledne ještě návštěva domorodé vesnice, kde všichni obyvatelé se živili sběrem a zpracováním kokosů. Chaloupky postavené z větví a z hlíny, přikryté palmovými listy. Zvědavé děti. Prošli jsme vesnicí a byly informováni o všech místních zvycích. Osada prosperovala a šaman vesnice vysvětloval, že chtějí ještě vyrábět z kokosového oleje svíčky a ty prodávat ve stylových skořápkách turistům, popřípadě je vyvážet do Evropy. Jednu takovou nám ukazoval.


Překvapilo mne, že použil slovo "project". A tak jsem se ptal dál. A bodoval ještě více: odkudsi vytáhl ve Wordu psaný jednostránkový dokument, spíše "management summary", který popisoval cíle projektu, způsoby jeho dosažení, finance, analýzu rizik a hlavně jejich řízení. Za takovýhle přehledný a jasný úvodní dokument by se nemusel stydět žádný projekťák, to teda klobouk dolů. Tohle jsem v takovéhle divočině opravdu nečekal. Člověk si nemá dělat žádné předsudky a pak je ušetřen překvapení i zklamání. Tohle bylo ale velmi milé překvapení.

Informace pro milovníka akvárií brakického typu

Po návratu do Prahy jsem brouzdal po Internetu a konfrontoval všechno, co jsem viděl a zažil. Pro milovníka akvárií s brakickou vodou by neměl být dokonce ani problém sehnat semena či menší rostlinky mangrovníků a ty zasadit do nádrže tak, aby vyrůstaly z vody. Základních druhů je asi 25, které lze získat výměnou v různých zahraničních klubech či specializovaných prodejnách (včetně internetových), sdružující podobné nadšence.

Mangrovník má tu obrovskou výhodu, že z vody odčerpává velké množství odpadních, škodlivých látek. Zabloudil jsem i na stránky mangrovníkových oblastí v Indii. Některé výzkumné instituce dokonce uvádějí detailní seznamy, co všechno bylo nalezeno za ryby, žijící v brakických vodách. Jsou to např. běžní čichavci perleťový (Trichogaster leeri), sumatránští (Trichogaster trichopterus), zakrslí (Colisa lalia) apod. Zátopové oblasti jsou opravdu velké a vodními cestami se pro rybu lze dostat kamkoliv.

V mangrovníkových vodách jsem na výletu lodí neviděl osobně žádné ryby díky malé viditelnosti. Na základě zkušeností a poznatků, které jsem získal a na vlastní oči viděl při potápění v korálových lagunách, vzdálených několik kilometrů odsud, mohu říci, že je zde velké množství netopýrníků velkých (Platax orbicularis), okatců stříbrných (Monodactylus argenteus) a čtverzubců hvězdnatých (Arothron stellatus). Všechny tyto ryby v mládí žijí v brakických vodách, nebo se sem připlouvají rozmnožovat. V Indomalajsii nejznámějšími rybami brakických vod jsou stříkouni lapaví (Toxotes jaculatrix) a parmovci příčnopruzí (Sphaeramia nematoptera). Poslední druh svůj dospělí život tráví v moři.

Sheldrickovy vodopády

Následující den po oddychovém výletu do ztraceného ráje následovalo náročnější potápění (to popíši v dalším pokračování), o další den později pak výlet na safari. Zvolili jsme záměrně skoro neznámou přírodní rezervaci zvanou Shimba Hills. Tak se nacházela sotva 20 km od našeho hotelu téměř na pobřeží. Každého turistu láká především klasické safari po savaně, která je v létě vyprahlou pustinou plnou akácií, kde zeleně moc není.

V savaně můžete vidět velká zvířata ve stádech a při tom si užijete spoustu prachu. Vody tu rozhodně moc není. Mám na mysli potoky, řeky, jezera. Ti, co znají dobře africké halančíky, by mi mohli oponovat, že právě v kalužích, ze kterých pije divá zvěř a které v době sucha vysychají, žijí právě ti nejzajímavější halančíci. Ano, mají pravdu.

Všichni turisté touží spatřit a vyfotit si tzv. velkou pětku (the Big Five) – tj. slona, nosorožce, buvola, lva a geparda. Slon, buvol a při troše štěstí i lev jsou lehce k nalezení, s nosorožcem, který je na vyhynutí, to už takové jednoduché není a nejproblematičtější je vystopovat či narazit na rychlého, plachého a samotářského geparda.

Pravděpodobně jedna z nejvíce podceňovaných rezervací divokých zvířat v Keni, národní park Shimba Hills, je vzdálený sotva hodinu od Mombasy a z Lioni dokonce ještě méně. Park leží v průměrné nadmořské výšce 500 m a v porovnání s dusným ovzduším, které panuje v nižších polohách savan, je zde nádherně svěží vzduch díky nedalekému Indickému oceánu. Kopcovitý park, částečně zarostlý džunglí, částečně s odkrytými travnatými plochami, není příliš turisty navštěvován.

Jsou zde ale úžasné možnosti pozorování divokých zvířat a protože tu nežije velká dravá zvěř, průvodci vás pustí na rozdíl od jiných safari parků z minibusu ven. A to je to, co mne hlavně lákalo – trocha volného pohybu, trochu pěší turistiky v kopcovitém terénu a hlavně – v místě, kde jsme byli, protékala nevelká řeka s nádhernými vodopády. Co když zrovna tady jsou nějací tlamovci, cichlidy, halančíci a já nevím co všechno ještě? Pokud upřímně přiznám, nešlo mi o to vidět jen ryby, ale celkový biotop, podnebí a životní podmínky.